Odjeď: Natálie o hledání práce v pařížském módním průmyslu a běžném životě studenta v metropoli

O PRÁCI V PAŘÍŽI

Jak začala tvá cesta směr Francie?

Vše to začalo na gymplu, kde jsem se rozhodla, že se chci naučit francouzsky a jednou žít ve Francii. Několikrát týdně jsem pravidelně dojížděla do francouzského institutu v Praze a musím říct, že jsem se dost bičovala, haha. K maturitě jsem od rodičů dostala svůj první solotrip do Nice, kde jsem zároveň studovala francouzštinu na Aliance Francais. (Moc doporučuji jako první krok ke studiu jazyka!)

Rok na to jsem se vydala na měsíc do Marseille, kde jsem studovala na stejné škole, jako v Nice. A v roce 2020 jsem v Marseille strávila pár měsíců v rámci Erasmu. Studovala jsem Kedge Business School a zároveň diplomacii na VŠE v Praze. Po dokončení bakaláře v Praze jsem věděla, že se chci vrátit do Francie, tak jsem se přihlásila na double degree magisterský program VŠE s IAE Lyon. A vzali mě! Hned po tom, co jsem dodělala první rok inženýra v Praze, jsem se ještě vydala na čtyřměsíční stáž do Českého centra v Paříži, a poté už mě čekal první semestr v Lyonu. Ten byl povinně prezenčně v Lyonu a druhý semestr byla povinná šestiměsíční stáž, kdekoliv. Já jsem ji našla v Paříži a Voilà! Jsem tam doteď. 

Jak náročné bylo získat práci v Paříži, potažmo v módním průmyslu, ve kterém jsi? Co všechno si pro to musela mít nebo udělat, popřípadě, jak dlouho ti celý proces zabral? 

Rovnou navážu na předchozí otázku, jelikož do módního průmyslu jsem se dostala díky své stáži. Upřímně, jen samotné hledání stáže pro mě byl celkem hell. Asi jako pro všechny, ať jste Francouz nebo ne. Denně jsem poptávala xy stáží, na Linkedinu, FashionJobs, WelcomeToTheJungle atd. Neuvěřitelně jsem se několik měsíců stresovala, jelikož 80 procent pozic bylo ve francouzštině a já jsem si na práci ve fj (ještě navíc v módním průmyslu, kde jsou samí zlouni (haha)), nevěřila. Několikrát jsem se zhroutila před pracovním pohovorem a několikrát jsem se na něj nedostavila.

Jednou z mých oblíbených historek je, když jsem jednoho dne zvedla telefon neznámému číslu a ozvalo se „Tady módní dům Dior Couture” a já ten telefon zahodila do druhý části bytu a už se mi nikdy neozvali…. Voilà voilà… 

Nakonec jsem našla stáž v jednom mým tehdy nejoblíbenějším vintage shopu. Jednoho dne přidali stories, že hledají stážisty, já jim poslala svoje CV, motivační dopis, prošla dvěma pohovory a stáž byla moje. Nikdy nezapomenu, když mi zavolali, že mě berou.

Anywayyy, po šesti měsících mi nabídli job, real girl job v módě v Parisu! Jelikož jsem se za žádnou cenu nechtěla vracet do Prahy a zpět do lavic na VŠE už vůbec ne, podepsala jsem smlouvu na půl roku a pracovala jsem tam až do půlky února 2024.

Máš nějaký tip, kde hledat práci, nebo co rozhodně nezapomenout udělat? 

Asi jen to, co jsem zmínila v předchozí otázce + známosti.

Ty sama umíš plynule francouzsky. Řekla bys, že je znalost francouzštiny potřebná k práci, kterou vykonáváš, nebo stačí nějaké základy, aby člověk dostal šanci? 

Mmm, tricky otázka. Rozhodně záleží na odvětví a firmě, v jaké pracujete. Tímto nechci nikoho odradit, ale já osobně bych do tohohle krásného, ale zlého města bez znalosti francouzštiny nedala ani patu. Už jen to, odkud pocházím, vedlo k určité diskriminaci. Neumím si představit, jak by se mnou bylo zacházeno, kdybych neuměla francouzsky. Měla jsem pár kolegyň, které mluvily jen anglicky, ale moc dlouho nevydržely. 

Na druhou stranu mám plno mezinárodních kamarádů, co pracují pro mezinárodní firmy s mezinárodními kolegy a stačí jim pouze angličtina. Takže jak říkám, záleží.

Máš nějaké postřehy z pracovního života Francouzů a jejich zvyklostí, které pro tebe byly třeba nové nebo překvapivé? 

Já mám hlavně nulovou pracovní zkušenost z českého pracovního světa, takže nemohu porovnávat. Ale troufám si říct, že určité odlišnosti zde určitě jsou. A v Emily in Paris se nepletli, Francouzi se určitě nepřepracovávají tolik jako v jiných zemích. Začne se v deset, do jedenácti se povídá, pije kafe a kouří a o půl jedné už se odchází na hodinovou polední pauzu. Troufám si říct, že toto je pro určité kultury velký luxus.

Jo! A když ti přijde email po pracovní době, tak ho rozhodně neotvíráš.

Jakou zkušenost máš s Paris Fashion Weekem, ve kterém ses pracovně taky angažovala? Jak bys zhodnotila tuhle zkušenost zpětně?

Butik, pro který jsem pracovala, se nacházel na takovém place to be pro fashion lidi – Le Marais. Přirovnala bych to asi k víc cool Letné. Tudíž jsem během FW neustále v centru dění. Je to vtipný pozorovat. Všude se poflakují influenceři, kteří čekají, až je vyfotí nějaký street fotograf. Modelové přebíhají z castingu na casting. Vidíte plno limuzín s celebritami, lidi, co jdou na defilé, lidi, co předstírají, že jdou na defilé a lidi, co by byli radši, kdyby žádný FW nebyl – třeba já, když musím pracovat, a všechny ulice jsou zabarikádovaný, protože projíždí Kim Kardashian nebo whoever. 

Byla to zajímavá zkušenost, do showroomu nám chodili celebrity z celého světa, které jsme oblékali, a vytvářeli jsme selekce pro ty nejvíc cool lidi v Parisu. Na druhou stranu je to taky velká šaškárna, asi jako každý fw, haha. 

Můj oblíbený příběh byl, když jsem táhla obrovský dvacetikilový plastový tašky s hadrama (protože během FW prodáváme xkrát víc) a po cestě bylo zrovna defilé MiuMiu. Jelikož bylo nemožné projít, vzala jsem to přímo kolem vstupu na přehlídku a několik fotografů mě začalo fotit, protože si mysleli, že ty Ikea tašky mám na swag. Ihned jsem jim dala reality check. 

O ŽIVOTĚ V PAŘÍŽI

Jak se ti podařilo sehnat ubytování v Paříži? Paříž je známá pro svůj přeplněný trh, vysoké nájmy a malé místnosti, je tomu opravdu tak?

Oulaaa, veeeelký téma. Možná ještě větší než hledání práce v Paříži.

S prvním ubytováním jsem měla celkem štěstí, i když to nebylo úplně ideální, našla jsem ho během dvou dnů díky jedné české holčině. Byly jsme čtyři holky na sharu, sice skvělá lokace, ale čtyři lidi! Horor! Já v tu dobu žila takovej lifestyle, který je absolutně nekompatibilní pro život ve spolubydlení. Do práce, z práce, do baru, na akci, doma house party a holky se budily, když já šla pomalu spát. Tímto se všem ještě jednou omlouvám, holky, byly jste skvělý. Já, na druhou stranu,  jsem asi ten nejhorší spolubydlící, kterýho si můžete přát, pokud nemáte podobný craycray lifestyle jako já. Tudíž jsem se rozhodla vypovědět smlouvu a hledat si vlastní byt. Haha, to byla sranda! Byla jsem natolik optimistická a confident, že jsem lowkey skončila na ulici – nebo spíš u kamaráda na zemi v 20m2.

Pokusím se Vám ve zkratce vysvětlit, proč je hledání bytu v Parisu takový téma. 

Pokud si nevyděláváš třikrát tolik, co stojí nájem, potřebuješ garanta. Nájem za 20-30 metrů čtverečních začíná na 900 eurech. Tudíž si musíš vydělávat 3000 eur čistého měsíčně. Not my case! Garant může být tvůj rodič, ALE pouze, pokud jsi Francouz. Not my case either. Můžeš mít garanta stát, ale ten ti ručí max do 800 eur, tuším. 

Všechno, co je online, je do 2 minut pryč. A když už máš štěstí a dostaneš se na prohlídku, stojíš jak koště v řadě s dalšími 567 lidmi, co si přejí jen jediné – dostat ten byt! Tudíž už u vstupu na prohlídku bytu vidíš dcery s nejnovější Chanelkou a tatínkem hned v závěsu a říkáš si, tak tenhle byt taky nebude můj:).

Nakonec jsem všechny byty dostala přes známý známých. A to i moji poslední vysněnou a přehnaně drahou garsonku na Montmartru. Pokud jste ale ready na to žít ve spolubydlení, existuje plno studentských stránek nebo fb skupin, kde se dá najít.

Máš nějaké rady, na co si dát pozor, když člověk hledá ubytování, nebo co naopak určitě nezapomenout udělat?

Určitě nic neplatit předem a vždycky si dát schůzku s majitelem nebo realitním makléřem. 

Dá se vůbec Paříž udělat student-friendly, co se týče utrácení za jídlo, oblečení atd? 

Zcela upřímně se s každým návratem do Prahy nestačím divit, jak moc už se ceny za jídlo i oblečení začínají podobat. Velký rozdíl určitě vidím ve službách jako je transport atd.. Ale supermarkety a obchody už mají stejné ceny jako my v Praze.

Pokud chcete dát Paříž student-friendly, stačí nakupovat v Lidlu a stáhnout si aplikaci MisterGoodBeer, která vám poradí, kde v okolí na nejlevnější pivo nebo drink.

Pocítila jsi nějaké předsudky ze strany zaměstnavatelů nebo kolegů, když zjistili, že jsi z ČR? 

Myslím, že lidi, se kterými jsem pracovala, reálně ani nevěděli, odkud jsem. Polsko, Rusko, Česko, Ukrajina? Stejný! Několikrát se mě zeptali na tak random věci, že jsem musela hluboce polknout a nechat to ležet.

Když mi moje šéfová nabízela práci, pronesla: „Natálie moc bych si přála, abys zůstala a pracovala pro mě, opravdu se musíš vracet na Ukrajinu?“ Moje reakce byla jen „:‘))) well… Na Ukrajinu úplně asi ne?“ 

Setkala jsem se s neuvěřitelnou mírou ignorantství, a to nejen v práci. Snažím se si to nebrat osobně, ale někdy ta jejich s prominutím debilita dost bolí. Co se kolegů týče, myslím, že mě milovali za to, jaká jsem, nehledě na to, odkud pocházím. Moje povaha, přístup k práci, přízvuk atd. 

Jedna věc je určitě jasná. Kdybych byla Francouzska, měla bych na své výplatní pásce o několik set eur víc.  Bohužel, řekněme si to na rovinu. Pocházet z jakékoliv země na východ od Francie prostě není moc cool. 

Jaký největší rozdíl vidíš v nátuře Čechů a Francouzů? 

I přesto, že jsou to arogantní ignoranti, jejich nátura, ale hlavně styl a kvalita života mě ve Francii stále drží. Bary a restaurace neustále praskají ve švech, ať už je úterý ráno nebo sobota večer, lidé o sebe neuvěřitelně dbají a o multikultuře, která nám v Česku chybí, snad ani nemusím mluvit. 

S každým příjezdem do Česka dostanu obrovskou facku. Mám pocit, že je tu smutno. Všichni se ženou do práce a jsou neustále naštvaní. 

K Čechám a k Praze mám samozřejmě stále velice kladný vztah, mám tu svůj domov a své zázemí. Jednou se sem určitě vrátím, ale ještě nenastal můj čas.

Jak vnímáš Paříž nyní po tvé dvouleté zkušenosti života v ní? 

Asi nejsem jediná, co má love-hate relationship s tímto městem, co? 

Jednu věc vím na 100 procent, a to tu, že chci dlouhodobě žít ve Francii. Zdali to bude Paříž, tím si nejsem tak jistá. Paříž je pro mě momentálně ideální in my 20s. Každý má cool job, velké sny, ambice, a to mě neuvěřitelně motivuje. Konají se tam skvělé akce, dennodenně potkáváte neuvěřitelně inspirativní lidi a nebudeme si lhát, je to jedno z nejhezčích a nejkouzelnějších měst na světě. Na druhou stranu jsem si ale ve svých 24 letech vypěstovala svůj první burnout (ouch). V Paříži můžete mít 50 titulů, xy zkušeností a makat 20 hodin denně. Je to naprosto normální a žádným způsobem nevynikáte. 

Já jsem se snažila dělat víc a víc a byla jsem postupem času šťastná míň a míň. I to je jeden z důvodů, proč jsem se rozhodla dát výpověď v práci, která na papíře zní jako dreamjob každý fashion girl – vintage chanelky, výhled z kanclu, co neměla ani Emily in Paris a insights z celýho fashion světa. Rozhodla jsem se vrátit zpátky na zem - do Prahy, doťukat tu diplomku, jejíž draft na mě už čeká rok, udělat státnice, obšťastnit rodinu. A až se tam za nějaký čas na full time vrátím, určitě budu na lepším místě – myslím psychicky. 

Doporučila by si Francii pro studium či práci i ostatním mladým Čechům a Češkám, které to láká? Popřípadě, kam by měli zamířit, pokud ano? 

A víš, že vlastně ani nevím? Život ve Francii je takový rollercoaster, že asi záleží, zdali na to máte povahu i odvahu. Já, i přes všechny downs mého rozhodnutí, rozhodně nelituju. Je pravda, že si někdy kladu otázku, kde bych byla a jaký člověk bych byla, kdybych tenkrát zůstala ve svém rybníčku v Praze. Ale to nebudu vědět nikdy. Myslím, že jsem neuvěřitelně vyrostla jako člověk a jsem na sebe moc pyšná. Naučila jsem se jazyk, adaptovala do nové kultury, našla si tam svou novou rodinu a vybudovala život. Co se ale profesionální stránky týče, jsem rozhodně více ztracená, než kdy předtím. 

Takže odpověď na otázku? Ať si asi každý udělá závěr z tohoto rozhovoru sám. Zdali je ready na tuhle nelehkou, ale velice obohacující a spicy pařížskou journey.

 Pokud tě zajímá více z módního světa v Paříži, klikni sem: