Odjeď: Naše work experience v zahraničí

My, Marťa a Markét, aktuálně studujeme v zahraničí, a to ve Walesu a Anglii. Jelikož je to tu někdy velké dobrodružství, máme pro tebe plno příběhů, které ti chceme vyprávět.

Budeš moct nahlédnout do našich denních zážitků i potíží, se kterými se setkáváme a které můžou v zahraničí potkat každého. Ukážeme ti různé stránky života v cizině, všechny plusy i minusy, a budeme se ti snažit poradit, jak nejlépe to půjde. Vítej!

Dnes bychom se rády věnovaly tomu, jak jsme si v zahraničí hledaly práci. Předáme ti tipy, které nám pomohly!

Markét

Začala bych tím, že najít si v prváku po příjezdu do Anglie práci byl větší oříšek, než jsem čekala. A to bylo před covidem, kdy práce bylo dost!

S kamarády jsme se na doporučení agentury začali o práci zajímat hned po příjezdu. Bylo nám doporučeno si vytisknout životopis a obcházet podniky, kam bychom chtěli jít pracovat. To se nám upřímně vůbec neosvědčilo, jelikož CV v tištěné podobě nikoho nezajímalo – všichni ho chtěli posílat online formou.

Životopisy jsme posílali tedy buď přímo do míst, kde jsme chtěli pracovat, nebo jsme hledali otevřené pozice na Indeed.

Práci jsme si našli až po dvou nebo třech měsících. Nepodařilo se nám najít jinou práci než v gastru. Všichni dost přihlíželi na to, že jsme cizinci...

Moje první práce byla v restauraci Subway a upřímně jsem za to byla neuvěřitelně vděčná, jelikož jsem práci už potřebovala. Dostávala jsem tam minimální mzdu a minimum hodin, takže jsem si moc nevydělala, ale alespoň jsem se obklopila Brity, tudíž jsem si mohla rychle zvyknout na různé přízvuky a rozmluvit se, což je přesně důvod, proč by sis podle mě měl/a práci určitě najít. I kdybys to nepotřeboval/a z finančního hlediska, otrkáš se v jazyce!

Potom přišel covid, takže jsem jela na půl roku zpět do Prahy. Když jsem se ve druháku vrátila, díky kontaktům jsem dostala práci v kavárně, což bylo naprosto skvělé! Naprosto jsem to tam milovala a zůstala jsem tam celý rok. Po druháku jsem už frčela na Erasmus, kde jsem si žádnou práci nehledala, protože jsem si ho chtěla naplno užít.

Moje tipy pro tebe:

Hledej, kde můžeš, neboj se ptát. Poptávej se i učitelů ve škole, spolužáků, neboj se chodit do podniků, které by tě lákaly!

Zkus Indeed. Máš tam rozepsané aktuální volné pozice a je to easy.

Neměj moc vysoké nároky. Alespoň z mé zkušenosti hodně přihlíželi na to, že jsem cizinka, a automaticky upřednostňovali Brity. Proto mysli na ty ostatní benefity, které ti práce může dát, jako je zlepšení v jazyce a odbourání bariéry ze strachu z mluvení.

Marťa

Já jela studovat do menšího města, takže jsem očekávala, že to bude s prací krapet náročnější, co se nabídek týče. A taky bylo. Do toho přišel covid a moje naděje byly na bodu mrazu. Na tištěné CV jsem se vykašlala a Indeed mi v malém městě nijak extra nepomohl (i když jsem se tam hlásila snad na vše dostupné).

Dala jsem se do řeči s jednou Global Officers pro mezinárodní studenty, jestli náhodou neví o někom ve městě, kdo potřebuje brigádníky. V malých městech vše funguje na bázi kontaktů. Stačilo se jen ozvat, spojit s lidmi, dostavit se na trial shift (zkušební službu) a ukázat, co umím.

Začala jsem tak pracovat v indické restauraci. Pracovala jsem za tu nejnižší mzdu (v UK se odvíjí podle věku), kolikrát se mě snažili i ošidit o dýška, a tak jsem se musela naučit ozvat a říct si o peníze. Pak nastala další karanténa a já se do této práce už nevrátila.

I když jsem to tam nesnášela, přineslo mi to spoustu věcí, ze kterých těžím doteď. Naučila jsem se anglický slang díky mým kolegům, zdvořilé fráze, které se mi hodí v každodenním životě, a hlavně jsem budovala svoje sebevědomí (pokud máš zkušenost v gastru, asi tušíš, jací někteří lidi dokážou být).

Ve druháku už jsem věděla, co očekávám od zaměstnavatele a jak se chci v práci cítit. Začala jsem na IG sledovat několik našich kaváren, barů a restaurací, abych byla v obraze. Jeden den jsem na stories narazila na nabídku v koktejlovém baru na part-time pozici a ihned jsem jim zaslala své CV. Bar byl docela fancy, slušné prostředí a kousek od mého bydliště. Pohovor s manažerkou mě přesvědčil, že tohle je to správné místo, kde si budou vážit mých schopností a budu oceněna. A tak jsem si prožila nejlepší rok v luxusním koktejlovém baru, kde jsem se naučila nové skills, bylo mi umožněno mít vzdělávací kurzy, jezdit na společné výlety s kolegy, naučit se míchat drinky, a dokonce obsluhovat hollywoodského herce (true story). 😅

Samozřejmě i tahle práce stála spoustu úsilí. Přicházet domů ve 3 ráno, když máš školu na 9, a kolikrát brát navíc směny za ostatní, nemít volné víkendy a obětovat akce s přáteli bylo těžké. Ale pracovat někde, kde se cítíš dobře, je za mě to nejdůležitější. Jako student v zahraničí samozřejmě vím, že každá koruna je dobrá, ale nestojí to za to, když tě práce psychicky vyčerpává a trápí.

Kdybych ti měla poradit, řekla bych:

Sundej si růžové brýle.
Buď otevřený/otevřená vůči novým věcem, i když se bojíš. Nikdy nevíš, co z toho vzejde.
Ozvi se, když je to potřeba.
Buď zodpovědný/zodpovědná, jednej s lidmi na rovinu, učíš se tak do budoucna.
Nezůstávej v toxic prostředí jen proto, že si myslíš, že musíš. Vždy se něco najde.
Kontakty jsou everything.

Pokud tě zajímají naše zkušenosti a příběhy ze zahraničí, poslechni si náš podcast Odjeď a jeho předchozí epizody na Spotify, Apple Podcasts nebo mrkni na YouTube.