Jak pobyt ve Francii změnil můj život k lepšímu

Francie není kouzelné místo, které ti vytvoří perfektní život. Přesto se mi tady žije lépe než na předchozích místech, které jsem si vyzkoušela (Velká Británie a Česká republika). Každá země má něco do sebe, ale francouzská kultura je mi jaksi bližší. Proč tomu tak je?

Choose local

Takový důraz na kvalitu a původ potravin jsem ještě nikde jinde neviděla. Tradiční víkendové trhy od poctivých lokálních výrobců, kde najdeš čerstvou zeleninu, ovoce, mořské plody či čerstvé pečivo, jsou velkou kulturní tradicí ve všech koutech Francie. I když jdu do naší menzy a podívám se na menu, vždy je u každého jídla poznámka, odkud potraviny pochází, a ano, vždy je to Francie nebo její kolonie. Lokální produkty jsou největším bohatstvím pro každého občana.

Slow down

Jelikož se většina obchodů a služeb zavírá okolo 5–7 hodiny, a poté už opravdu nenajdeš nic otevřené, naučí tě to přemýšlet o tvém dni a jeho harmonogramu. Všichni Francouzi utíkají domů za svými rodinami, aby si uvařili dobré kvalitní jídlo, nebo se chystají na večeře, při kterých dlouho vysedávají. V neděli jsou všechny obchody zavřené, a tak se naučíš využít víkend k něčemu lepšímu než jen k nakupování. Není kam spěchat, můžeš klidně zpomalit a věci vyřídit v průběhu dne. Na konci dne i týdne už chce mít každý svůj vlastní klid.

Food is the priority

Co mě na začátku šokovalo, byly dvouhodinové pauzy na oběd. Jenže to neplatilo jen pro nás studenty, ale úplně pro všechny. Jídlo je prostě seriózní záležitost, rozhodně není kam spěchat. Pokrmy se tu užívají. To určitě napomáhá trávení i přístupu k jídlu a také k volbě dát si něco nutričně vyváženého, ne mekáč, protože máš jen 15 minut pauzu na oběd.

Work-life balance existuje?

Právě díky zmiňovaným dlouhým pauzám na oběd a brzkému uzavírání obchodů si Francouzi umí užít malá potěšení života, ne se jen soustředit na práci. Zdá se, že rozložení dne dává smysl pro jejich pracovní nasazení a když přichází domů, práce zůstává v práci. Život je i o večeřích s rodinou nebo srazu s kamarády a dlouhých večerech nad vínem (ano, dokáží vydržet sedět na terasách i při 15 stupních do půlnoci). Tomu se tu učím i já. Čas na odpočinek si musíš udělat, ne ho jen (občas) „mít.“

Na vzhledu záleží

Když jdu do školy, připadám si jako na fashion weeku. Oproti Británii, a tvrdím si říct i Česku, je to pro mě příjemná změna nevidět kluky v teplákovce a holky v legínách (ačkoliv chápu, že pohodlí je pohodlí). Do školy a do práce se obléká, co nejlépe to jde. Ale neber to jako povrchní věc. Francouzi i Francouzky dbají na svůj vzhled, a to ve všech směrech. Kvalitní kosmetika a make-up je nedílnou součástí jejich looku, pohyb na denní bázi v jejich životě taky nechybí. Do školy se každý den jezdí na kole nebo chodí pěšky, i když na sobě mají holky kozačky na podpatcích (respekt). Věř mi, je super vidět, když každý do svého zevnějšku dá kousek snahy, hned je to záživnější.

Be proud

Čeho si opravdu všímám, je hrdost, kterou Francouzi mají vůči své kultuře. Samozřejmě záleží, jestli ta hrdost nepřechází do arogance, ale pokud jí je s mírou, je to něco krásného. V Česku si toho moc nevšímám, ale troufám si říct, že je to tím, že ne všichni zažili život v jiné zemi. Po mých již 3 letech života v zahraničí musím říct, že opravdu máme na co být pyšní a kolikrát spoustu věcí bereme jako samozřejmost. Tohle je možná něco, co se můžeme od Francouzů naučit. Ocenit svou kulturu, sdílet ji s radostí s ostatními a být na ni pyšní. Nemysli si, i oni mají dost důvodů, proč se stydět, přece jen je to národ, který je věčně nespokojený a co týden protestuje, ale jak vidíš, tyto dvě věci se vzájemně vylučovat vůbec nemusí.