Kandidáti na prezidenta/ku republiky 2023

Danuše Nerudová

Danuše Nerudová je ekonomka a vysokoškolská profesorka. V roce 2018 se stala první rektorkou brněnské Mendelovy univerzity, funkci ale v lednu 2022 opustila. Má dvě děti, s rodinou bydlí v Brně a na Vysočině. Jako ekonomka se věnuje tématu daní, důchodů a ekonomické prosperitě. V lednu 2018 se stala předsedkyní tehdejší vládní komise pro spravedlivé důchody. Aktivně působila ve veřejné debatě během pandemie covidu-19, s dalšími odborníky založila občanskou expertní iniciativu KoroNERV-20, která hledala řešení a cesty pro rychlé překonání dopadů pandemie koronaviru.

Petr Pavel

Petr Pavel je voják a bývalý armádní generál. Po vystudování vojenských škol podal přihlášku do komunistické strany, do které následně v roce 1985 vstoupil, což nyní považuje za chybu. Skrze členství ve straně se však dostal do užšího vojenského výběru. V roce 1993 se účastnil mírové mise UNPROFOR v bývalé Jugoslávii, kde byl velitelem jednotky. Vrcholem jeho vojenské kariéry bylo jmenování náčelníkem Generálního štábu Armády České republiky v roce 2012 a následně, v roce 2015, zvolení předsedou Vojenského výboru NATO, nejvyšším vojenským představitelem Aliance. Je podruhé ženatý, z prvního manželství má dva syny, je zároveň dědečkem čtyř vnoučat.

Andrej Babiš

Andrej Babiš je politik a podnikatel. Narodil se v Bratislavě, ale má české občanství. Z prvního manželství má dvě děti, se současnou manželkou další dvě. V roce 2011 založil politické hnutí ANO, v němž zastává funkci předsedy. Babiš začínal jako referent v Chemapolu Bratislava (později Petrimex) a v letech 1985 až 1990 byl obchodním zástupcem v Maroku. V roce 1991 se do Československa vrátil a znovu působil v Petrimexu, tentokrát v manažerských funkcích, a podílel se na založení české pobočky firmy, později přejmenované na Agrofert. V roce 1995 musel z Petrimexu odejít, pozice v Agrofertu si ale udržel, postupně firmu ovládl a vybudoval z ní potravinářský, zemědělský a chemický holding, který patří k největším firmám v ČR. Později koupil i významná média, například Lidové noviny a MF Dnes. Po vstupu do vlády v roce 2013 z vedení Agrofertu odešel a v únoru 2017 kvůli zákonu o střetu zájmů vložil akcie svých firem Agrofert a SynBiol do svěřenských fondů. Ve stejném roce byl po výhře v parlamentních volbách jmenován premiérem, jeho vláda skončila v roce 2021.

Karel Diviš

Karel Diviš je podnikatel v oblasti informačních technologií a bývalý externí redaktor sportovní redakce České televize. Působil také v České spořitelně a zabýval se finančním poradentstvím. Řadu let už spolupracuje a pomáhá Výboru dobré vůle – Nadace Olgy Havlové, je rovněž členem charitativního fotbalového týmu osobností REAL TOP Praha. V dětství až do svých 18 let hrál fotbal, jeho fotbalovou kariéru nicméně ukončil úraz hlavy.

Marek Hilšer

Marek Hilšer je lékař, občanský aktivista a senátor. Pochází z Chomutova, je ženatý a má dvě děti. Od roku 2007 pracuje jako pedagog a vědecký pracovník na 1. Lékařské fakultě UK, působil ale také v akademickém senátu univerzity. Ve výzkumné práci se zabývá především bojem s rakovinou. V letech 2011 a 2012 se zúčastnil lékařské mise s organizací ADRA a jako dobrovolník působil v Keni.

Vůbec poprvé na sebe výrazně upozornil v říjnu 2014, když se při tiskové konferenci na Úřadu vlády svlékl do půl těla. Demonstroval tak svou podporu Ukrajiny a protestoval proti ruské anexi Krymu. Během návštěvy čínského prezidenta v březnu 2016 pak v Praze Hilšer protestoval proti přiklánění se současné české hlavy státu k Číně. V prezidentské volbě v lednu 2018 skončil na pátém místě se ziskem 8,8 procenta hlasů, poté oznámil kandidaturu do Senátu, za tímto účelem založil politické hnutí Marek Hilšer do Senátu. V říjnu 2018 byl následně zvolen senátorem za obvod číslo 26 – Praha 2.

Pavel Fischer

Pavel Fischer je politik, diplomat a od roku 2018 také senátor. Pochází z Prahy, je ženatý, má 2 dcery a syna, jeho nejstarší syn byl těžce nemocný a v roce 2013 v 19 letech zemřel. Fischer byl v letech 1991 až 1993 osobním sekretářem pražského biskupa Františka Lobkowicze a následující dva roky zástupcem ředitele pražského Institutu komunikace. Mezi lety 1995 a 2003 působil v Kanceláři prezidenta republiky, mimo jiné také jako poradce Václava Havla. V letech 1999 až 2003 byl ředitelem politického odboru a v letech 2003 až 2010 se pak stal českým velvyslancem ve Francii a v Monaku. Po návratu do Prahy pracoval jako vrchní ředitel bezpečnostně-multilaterální sekce ministerstva zahraničí. Do října 2017 byl také ředitelem neziskové organizace STEM, která se zabývá výzkumy veřejného mínění. Na svou funkci nicméně rezignoval z důvodu prezidentské kandidatury, v lednu 2018 skončil ve volbách třetí se ziskem 10,23 procenta.

Pavel Fischer vystupuje jako silně protikomunistický a protiruský politik, před Vladimirem Putinem varoval už před jeho anexí ukrajinského poloostrova Krym. Vloni se Fischer také zapojil do jednání Senátu kolem onemocnění prezidenta Miloše Zemana a do úvah ohledně možného převodu pravomocí hlavy státu. Je považován za silně konzervativního politika. Pavel Fischer působí v řadě spolků a nadací. Mluví plynně anglicky, francouzsky a katalánsky.

Jaroslav Bašta

Jaroslav Bašta je současný poslanec za SPD a bývalý diplomat. Pochází z Plzně, je ženatý a měl nemanželského syna, který podle tisku zemřel. Bašta patřil v minulosti k předním politikům sociální demokracie, mimo jiné zasedal necelé dva roky také jako ministr ve vládě Miloše Zemana. Mezi lety 2000 a 2005 byl Bašta velvyslancem v Rusku, od roku 2007 do roku 2010 pak na Ukrajině. Poslanecký mandát vykonával už v letech 1996 až 2000 jako člen ČSSD. V letech 1994 až 2019 byl členem ČSSD, poté se angažoval v hnutí Bezpečnost, odpovědnost, solidarita. Členem SPD je od loňska. Až do konce 80. let minulého století pracoval coby disident a signatář Charty 77.

Jaroslav Bašta je silně kontroverzní kandidát a velký kritik současné vlády. V posledních letech hájil v médiích postoje Kremlu, je proti dodávání zbraní na Ukrajinu a spolu s SPD požaduje namísto toho diplomatická jednání. Je proti zavedení eura a pro odchod České republiky z EU. Nepodporuje sňatky stejnopohlavních párů ani adopci dětí těmito páry, staví se proti uzákonění eutanazie či legalizaci marihuany.

Tomáš Zima

Tomáš Zima je lékař, biochemik, vysokoškolský pedagog a bývalý rektor Univerzity Karlovy. Pochází z Prahy, je podruhé ženatý, má dceru a dva syny. Tomáš Zima začínal v roce 1989 v Ústavu lékařské chemie a biochemie 1. LF UK, kde v roce 1998 končil jako zástupce přednosty. Poté se dostal do čela Ústavu lékařské biochemie a laboratorní diagnostiky 1. LF UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, kde setrval i po zvolení rektorem UK v roce 2014. V letech 2005 až 2012 působil jako děkan 1. lékařské fakulty UK. Rektorem univerzity zůstal až do ledna roku 2022. Od loňského podzimu stojí v čele konzilia, které dohlíží na péči o prezidenta Miloše Zemana.

Zima je kontroverzním kandidátem na prezidenta. Nechvalně známý je například pro své členství v komunistické straně před rokem 1990, kritiku studentských protestů proti prezidentovi Zemanovi z roku 2017 i univerzitní půjčku od firmy Home Credit, která uvrhla spoustu lidí do exekuce. Obdržel navíc anticenu Bludný balvan za své výroky ohledně covidu-19, když onemocnění zlehčoval a prosazoval promoření společnosti (Zima následně sám skončil s koronavirem v nemocnici na JIP s mimotělním oběhem).