Duševní obtíže a nemoci, jako je deprese, mohou výrazně ovlivnit naši každodenní rutinu, včetně schopnosti starat se o osobní hygienu. Jak ji můžeme zvládat? Přinášíme tipy, které ti mohou pomoci.
Žít s duševními obtížemi může být náročné. O to náročnější se pak každodenní život stává, pokud lidem s psychickými problémy jejich onemocnění zabraňuje vykonávat i ty „nejzákladnější úkony“. Co ostatním připadá jako maličkost se v perspektivě takového člověka může jevit jako nezvládnutelná činnost.
Vaření, úklid, práce i společenské aktivity, které jsou za běžných okolností spíše radostí, mohou být pro člověka s duševními problémy neuvěřitelně náročné. Všechny takové aktivity vyžadují energii a častým příznakem například deprese, je únava. Kvůli tomu mohou být i zdánlivě malé kroky nezvladatelné. To se týká i osobní hygieny.
„Duševní obtíže a onemocnění, jako je deprese, mohou výrazně ovlivnit naši každodenní rutinu, včetně schopnosti starat se o osobní hygienu. Děje se tak kvůli nedostatku energie, motivace nebo přemožením pocitem úzkosti či deprese. Rutinní záležitosti jako je stlaní postele, čištění zubů, sprcha nebo mytí vlasů se mohou pro člověka v depresi stát vyčerpávající výzvou,“ uvádí odbornictvo z organizace Nevypusť duši.
Výjimečně náročné je v tomto kontextu oproti zbytku osobní hygieny sprchování, jelikož se skládá z mnoha kroků – svlékání se, zapnutí vody, mytí vlasů, mytí těla, holení se, oplachování se, usušení se a následně i vybírání toho, co si člověk po vysprchování oblékne. Pro člověka bez deprese může být zvládání těchto kroků bezproblémové a běžné, pro člověka s depresí se však může jednat o proces, který je s každým krokem náročnější.
„Pokud právě toto já sám*sama prožívám, je důležité si připomínat, že když si nezvládnu dát sprchu, není to moje osobní selhání, ale důsledek potíží a těžkostí, které prožívám. Namísto výčitek bychom se měli opečovat a snažit se postupovat po malých krocích. I když se nás mozek v depresi bude snažit za každou cenu přesvědčit, že nic nemá cenu a nic mi nepomůže, není to tak. Naši vlastní aktivitou můžeme ovlivnit to, jak se cítíme - to je základní princip metody behaviorální aktivace,“ vysvětluje odbornictvo.
Jak je tedy možné při duševních obtížích zvládat osobní hygienu, pokud na to člověk nemá sílu? 👇
Musíme si každou aktivitu rozdělit na ty nejmenší možné specifické kroky. “Uklidit si doma” je o dost těžší než “strávit 10 minut uklízením jednoho šuplíku”. “Napsat email” je o dost těžší než “napsat dvě věty”. Nemusíme všechno dělat hned a dokonale.
Domluvte se s kamarádkou, že každý den vylezete z postele před devátou a zavoláte jí. Slibte rodině, že se každý den půjdete na 10 minut projít. Lidé okolo nás mohou být skvělou podporou, mohou aktivity dělat s námi a připomínat nám, že „dělání je lék”.
Pokud prožíváte depresi již delší dobu a nejste zvyklí na mnoho aktivit, začněte u velmi malých cílů. To může být klidně jen “tento týden se půjdu dvakrát projít na 10 minut a jednou si dám vanu, aby se mi lépe spalo”. Je důležitější dělat věci pomalu a postupně, než to přepísknout a cítit se vyčerpaně nebo zklamaně.
To se často děje ráno po probuzení, večer po práci nebo o víkendech, kdy máme příliš času na přemýšlení. Čím víc času strávíte v negativních myšlenkách, vzpomínkách nebo v úzkostném plánování katastrof, tím hůře se nejspíš budete cítit.
S každým pokusem dáváte vaší mysli šanci zažít něco smysluplného nebo radostného. Změna se nedostaví hned. Dejte jí prostor.
Při boji proti depresi je i ranní sprcha nebo zavolání kamarádovi velký úspěch. Buďte na sebe hodní a mluvte k sobě, jak byste mluvili k dobrému kamarádovi.