Každý druhý queer člověk v Česku má mental health struggles. Na vině je diskriminace a stigma

Polovina queer lidí u nás se potýká s alespoň jednou duševní poruchou

Podle studie se až 52 procent queer lidí v Česku potýká s alespoň jednou duševní poruchou, čtvrtina pak zažívá sebevražedné myšlenky nebo chování. To je pětkrát více v porovnání s heterosexuální částí populace. Na vině přitom není sexuální orientace, nýbrž společenské stigma, diskriminace i nedostatečné přijetí, kterými si v Česku queer lidé prochází.

Průzkum, který zahrnoval 3063 respondentů a respondentek, odhalil alarmující míru duševních obtíží u queer jedinců. Závažnost symptomů duševních onemocnění se přitom výrazně liší mezi skupinami – například gayové a lesby vykazují výrazně vyšší úrovně depresivních a úzkostných symptomů.

Je nutné provést systémové změny

Četnost sebevražedných myšlenek a duševních poruch zdůrazňuje naléhavou potřebu zlepšení duševní péče a podpory pro queer část české populace. Podle autorstva jsou nezbytné systémové změny, které by odstranily stigmatizaci, a to včetně manželství pro všechny.

„Naše studie přináší spolehlivé důkazy o tom, že neheterosexuální lidé žijící v Česku mají ve srovnání s heterosexuálními lidmi výrazně horší duševní zdraví, přičemž dle výsledků dalších studií je zřejmé, že značnou část z nich pravděpodobně způsobují strukturální faktory, jako je diskriminace, stigmatizace a menšinový stres,” uvádí Tomáš Formánek z pracovní skupiny Psychiatrické epidemiologie a doktorand Univerzity v Cambridge.

Významný vliv společenského klimatu na duševní zdraví queer lidí naznačují i další studie. Například u queer mužů, kteří se přestěhovali ze zemí s vyšším strukturálním stigmatem do zemí s nižším strukturálním stigmatem, se významně snížilo riziko deprese i sebevražednosti.

Odborná pomoc tu je, ale možná nemá kompetenci pečovat o queer lidi

Pokud se s duševní nemocí nebo sebevražednými myšlenkami potýkáme, neměli bychom se bát vyhledat odbornou pomoc. I přesto, že se může zdát nedosažitelná, možností je spousta, a to i těch, za které nebudeme muset utratit všechny úspory.

„Můžeme odkázat na organizace, které se poskytováním a přibližováním psychologické pomoci věnují — zejména poradna Sbarvouven, která provozuje i komplexní rozcestník, nebo Vyhledávač péče, který vznikl jako součást projektu Menšinový stres neheterosexuálních lidí ve spolupráci se spolkem Queer Geography. Z dalších organizací pak samozřejmě můžeme odkázat na Nevypusť duši nebo na náš projekt Opatruj.se, který ale aktuálně neobsahuje specifická doporučení pro LGBTQ+ osoby, je ale otázkou času, kdy budou taková doporučení doplněna,“ komentuje pro HeyFomo hlavní autor studie z Národního ústavu duševního zdraví, vedoucí pracovní skupiny Duševní a veřejné zdraví sexuálně a genderově rozmanitých lidí Michal Pitoňák.

Podle Pitoňáka je však otázkou, zda je současná odborná scéna dostatečně kompetentní v oblasti péče o queer lidi. „Je potřeba dodat, že každý odborník, který poskytuje péči, by měl mít kompetenci pomoci LGBTQ+ osobám, byť výzkum v oblasti toho, zda tomu tak skutečně je, u nás ještě neproběhl. Víme, že součástí psychoterapeutických výcviků nebo odborné výuky na VŠ speciální kurzy, které by zvyšovaly kompetence v oblasti duševního zdraví LGBTQ+ lidí, prozatím nejsou,“ uzavírá.