Proč pořád ještě řešíme manželství pro všechny? Zeptali jsme se queer osobností, co v Česku brzdí rovná práva

Česko, a především jeho queer obyvatelstvo, má za sebou krušný týden. V úterý probíhalo v Poslanecké sněmovně druhé čtení návrhu zákona o manželství pro všechny – tentokrát se nehlasovalo, jen se přijímaly pozměňovací návrhy a debatovalo se o tom, jaká varianta projde. To už je teď víceméně jasné: místo manželství bude partnerství. Pro řadu LGBTQIA+ lidí se ale jedná o nepřijatelný kompromis, který opravdovou rovnost zase o pár let odloží.

Mnozí z přítomných poslanců a poslankyň v úterý uvedli, že museli ze svých původních postojů slevit, a to kvůli většinově konzervativnímu složení Sněmovny. I ti, kteří dříve hlásali, že jsou jednoznačně pro manželství pro všechny, nyní uvádějí, že jsou ochotni podpořit i „partnerství“, pokud ponese všechna práva. Podle vlastních slov jsou si vědomi faktu, že svazek nazvaný partnerství má šanci Sněmovnou projít, manželství ale nikoliv.

Na české politické scéně rozvířilo úterní jednání diskuzi o právech queer lidí. Podle výzkumu agentur Nielson a Publicis Groupe by přitom schválení manželství pro všechny vadilo jen 9 procentům Čechů a Češek. Zbylých 91 procent obyvatelstva si myslí, že schválení rovných sňatků jejich život nijak neovlivní, nebo ho dokonce změní k lepšímu.

Politická scéna bohužel ale tento názorový postoj většiny společnosti neodráží. Ve středu se proti manželství pro gay a lesbické páry vymezil i ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS). V pořadu Interview ČT24 uvedl, že nevidí důvod, proč manželství pro všechny zavést. Argumentoval mimo jiné tím, že stejnopohlavní páry nemohou ve vztahu plodit děti.

Pokud by přitom česká politická reprezentace manželství pro všechny přijala, vyslala by tím jasnou zprávu - že respektuje Listinu základních práv a svobod. Ta hned v prvním článku říká, že lidé jsou si rovni v důstojnosti i v právech.

,,Celé generace vyrůstaly v tom, že homosexualita je něco odporného. Mnoho lidí si na tomto postoji založilo vlastní světonázor. A najednou by se měla gayům a lesbám přiznat stejná práva - měli by být najednou před zákonem na stejné úrovni jako ostatní. To je pro některé lidi představa nepřekonatelě šílená. Argumenty jim dochází - žádné totiž nejsou. Nesnášenlivost proti jedné skupině lidí je to jediné, co mají,“ uvedla pro HeyFomo aktivistka za práva trans lidí Lenka Králová.

Zrovnoprávnění jde přitom prokazatelně ruku v ruce i s duševním zdravím mladých queer lidí. V zemích, které stejnopohlavní manželství uzákonily, je obecné psychické zdraví lepší než v těch, které o rovných právech queer lidí stále debatují. A Česko není výjimkou.

„V loňském roce byl zaznamenán nejvyšší počet nahlášených útoků proti LGBT lidem, nejvíce od doby měření v roce 2011. Až 40 procent LGBT lidí se podle aktuálního průzkumu Institutu pro psychologický výzkum Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity nachází v extrémním riziku depresivity a úzkostnosti, u několika skupin tato čísla přesáhla dokonce 50 procent," komentuje pro HeyFomo situaci v České republice Filip Milde z iniciativy Jsme fér. Právě ta se dlouhodobě snaží o přijetí rovných sňatků a apeluje na politiky a političky, aby práva narovnala.

,,Máme řadu studií ze skandinávských zemí nebo třeba Spojených států, které ukázaly souvislost zlepšení duševní pohody se zrovnoprávněním. Po uzákonění manželství pro všechny v těchto zemích ubylo sebevražd mladých queer lidí. LGBTQ lidé čelili perzekucím a stigmatizaci v celé své historii. Každý takový výrok se zařezává do jejich duše a utvrzuje je v přesvědčení, že je politici nezastupují, nevnímají coby rovnoprávné občany a stát odsouvá na okraj společnosti,“ říká Filip Titlbach, novinář, spoluautor podcastu Studio N a autor knihy o queer lidech Byli jsme tu vždycky.

Řešením by podle Lenky Králové mohlo být i desexualizování tématu. ,,Možnou cestou je ukazovat široké veřejnosti životy queer lidí kolem nás - a to se v médiích už děje. Jsme lidi jako všichni ostatní a žijeme si svoje životy. Hlavně je potřeba to téma desexualizovat. Sex hraje v životě queer lidí stejnou roli, jako v životě kohokoli jiného. Nejde primárně o sex, jde o život v celé jeho šíři a rozmanitosti,“ dodává.

Jako by toho nebylo málo, na půdě Evropského parlamentu byla ve čtvrtek předmětem hlasování zpráva o strategii Unie pro rovnost LGBTQIA+ lidí na období 2020-2025. Ta byla nakonec schválena. Proti jejímu přijetí hlasovalo 5 českých europoslanců a europoslankyň.

Po schválení zmíněné strategie EU se jednalo také o jejím dodatku, jehož předmětem byl evropský zákaz konverzní terapie LGBTQIA+ osob. Konverzní terapie, neboli léčení homosexuality, označuje dlouhodobou snahu o změnu sexuální orientace, genderové identity či genderového projevu jedince. Taková praktika může spočívat v různých metodách, jako jsou například elektrošoky, užívání hormonů nebo exorcistické obřady, které se ve své podstatě rovnají praktikám mučení. Odhaduje se, že 2 procenta queer osob v Evropské unii byla skutečně podrobena takovým konverzním praktikám a pěti procentům byla konverze nabídnuta. Skutečná čísla ale mohou být mnohem vyšší.

Konverzní terapie je praktika, která bezpochyby nemá ve společnosti (natož té 21. století) místo. Stále se ale najdou tací, kteří si to nemyslí, a najdou se bohužel i mezi českými europoslanci. Proti dodatku hlasoval jak Hynek Blaško z Aliance národních sil, tak Tomáš Zdechovský z KDU-ČSL. ,,Navzdory výzvě své politické skupiny, Evropské lidové strany, hlasoval Zdechovský proti pozměňovacímu návrhu, který požaduje evropský zákaz nehumánní praxe známé jako konverzní terapie. Tento čin byl nejen zradou vůči EPP, ale i v příkrém rozporu s údajnou podporou lidských práv a prozápadního myšlení, kterou KDU-ČSL deklaruje,“ komentuje pro HeyFomo Kryštof Stupka, právník, aktivista a jeden z nejvýraznějších hlasů queer lidí v Česku.

Stupka je jedním z těch, kteří si v dětství konverzní terapií prošly - a podle jeho slov se nejedná pouze o terapii, nýbrž o pokus vymazat identitu jedince. ,,Opravdu si Zdechovský myslí, že homosexualita je nemoc, kterou je třeba léčit? Tato archaická představa, která je základem konverzní terapie, byla vyvrácena a odsouzena snad všemi renomovanými lékařskými a psychologickými institucemi na celém světě. Podrobovat jedince takovému mučení - because let's call it what it is - je nejen nehumánní, ale i závažné porušení lidských práv,“ dodává Stupka.

Evropský parlament zákaz konverzních terapií nakonec schválil a vyzval Komisi, aby prozkoumala právní rámec EU a možné cesty, které by se daly k potírání a zákazu konverzních praktik na unijní úrovni využít. Zároveň Parlament na Evropskou komisi apeloval, aby tlačila na zákaz konverzní terapie i uvnitř členských států.

Do diskuze o schválení evropského zákazu konverzní terapie se na sociální síti X posléze zapojil také poslanec Pavel Bělobrádek (KDU-ČSL). Svého kolegu Tomáše Zdechovského se snažil bránit, když uvedl, že transsexualita je podle mezinárodní klasifikace nemoc. Od roku 2019 přitom Světová zdravotnická organizace transgender osoby za duševně nemocné nepovažuje.

Po uplynulém týdnu možná mnozí z nás pociťují bezmoc, naštvání i údiv, čeho jsme jako občanská společnost ve 21. století svědky. Neměli bychom ale propadat lhostejnosti, ba naopak. Starat se jeden od druhého je jedním z nejcennějších projevů lidskosti a sounáležitosti.

„Způsobů, jak být občansky aktivní, je celá řada, a nekončí jen u volební urny, byť zvolit si zákonodárstvo, které ve svém programu akcentuje lidská práva, je nejefektivnějším nástrojem demokracie. Každý z nás se ale může na ulici zastat člověka, na kterého někdo verbálně nebo fyzicky útočí, každý z nás se může zapojit do diskuze na sociálních sítích a dát najevo těm, kteří rozšiřují queerfobní názory, že takové chování do naší společnosti nepatří, každý z nás může oslovit nebo konfrontovat zvolené poslance a poslankyně, každý z nás může různými způsoby projevit symbolickou podporu svým queer přátelům, známým, členům rodiny," vyzývá Filip Titlbach a dodává: „Zní to možná banálně, ale budeme žít v takové společnosti, jakou si ji uděláme.“