Po vystudování IB programu v Praze se Václav rozhodl jít na práva do Anglie. Jaké překážky ho na cestě za studiem potkaly a jak se nimi vypořádal? Cenné rady o přihláškách, studiu i životě v zahraničí se dozvíš v rozhovoru.
Rubrika Odjeď se věnuje mladým Češkám a Čechům, kteří se rozhodli vycestovat do zahraničí za studiem či prací a nyní se chtějí podělit o své zkušenosti. V rubrice a starších článcích najdeš i praktické rady ohledně škol v zahraničí, ubytování či běžném životě daleko od domova.
Václave, představil bys, prosím, sebe i obor, který aktuálně studuješ?
Je mi dvacet let a aktuálně studuji první ročník práv na University of Warwick poblíž Coventry v UK. Předtím jsem studoval na gymnáziu Nový PORG v Praze v Krči a absolvoval jsem IB program.
Proč sis vybral studium v zahraničí a proč konkrétně v Anglii?
Univerzitu v Anglii jsem si vybral, protože bych se v budoucnosti rád věnoval mezinárodnímu právu či oboru konzultačních firem. Během studia v zahraničí je možné přihlásit se na mnoho stáží do firem z oboru a začít sbírat zkušenosti už od prvního ročníku. Toto vidím jako veliké plus, protože můžu hned na začátku zjistit, co mě zajímá. Studium v jiných zemích jsem příliš nezvažoval, protože jsem v UK již několikrát byl a představa studia v UK se mi zamlouvala.
Jak náročný byl přihlašovací proces na britskou univerzitu?
Celý proces přihlášek je centralizovaný přes systém UCAS, takže je relativně jednoduchý. Stačí vyplnit základní osobní údaje, předešlé studium, certifikáty (jazyky a AP kurzy), finance (zda má člověk pre-settled status, díky kterému je oprávněn platit UK školné místo mezinárodního školného), personal statement, predikované známky a doporučení. Většina přihlášky se dá vyplnit během jednoho dne, protože jde jen o vyplňování formuláře. S přihláškou jsem začal okolo Vánoc roku 2022. Mohl jsem si vybrat z pěti škol, na které jsem poslal přihlášku ke konci ledna 2023. Postupně mi školy poslaly vyjádření, zda by mne přijaly a kolik bodů z IB bych musel získat, případně kolik bodů z vybraných předmětů. Nakonec jsem si musel vybrat dvě školy, které připadaly v úvahu, a zvolit si jednu, na kterou bych se rád dostal, a druhou, kam bych se měl dostat za všech okolností.
Nejvíce času zabere personal statement a rozhodnout se, od koho si zažádat o doporučení. Personal statemnt je krátká esej, ve které se má student škole „prodat“. Popsat všechny relevantní mimoškolní aktivity, které jsou spojeny s oborem, na který se hlásí. Vždy je potřeba uvést, co jsem se díky zkušenosti naučil. O doporučení je dobré si zažádat u učitele, který vyučuje předmět blízký oboru, na který se hlásím, a pokud možno, aby mě učitel měl alespoň trochu rád.
Výsledky IB zkoušek na základě, kterých jsem měl být přijat, jsem se dozvěděl na začátku července. Bohužel jsem nesplnil podmínky a nebyl jsem přijat okamžitě. Proto jsem společně se školou poslal pleading letter, kde jsme žádali o přijetí, protože se jednalo o jeden jediný bod z IB. Školy potřebují zaplnit místa v ročníku a jsou ochotné přimhouřit oko a studenta stejně přijmout.
Někoho přijmou hned, ale já musel čekat až do poloviny srpna na výsledky A-Levels (UK maturita). Některé školy se později přes tzv. clearing (je stále potřeba mít UCAS přihlášku, kde je uvedeno, že student nebyl přijat na dvě vybrané školy) snaží zaplnit místa, ale tento systém už není příliš centralizovaný a je potřeba hlídat internetové stránky konkrétních škol a individuálně jim napsat. Během clearingu většina škol dost zmírní podmínky pro přijetí, ale ne všechny obory jsou stále volné – jde o rychlost.
Studoval jsi IB program, který se považuje za jednu z nejtěžších finálních zkoušek na střední škole. Pomohla ti taková náročná příprava? A je to srovnatelně náročné jako tvá aktuální studia?
IB program mi určitě pomohl, přestože jsem ho proklínal. Hlavní přínos vidím v psaní esejí. Jelikož studuji humanitní obor, který je postavený na psaní esejí, tak mám určitě lepší průpravu, než kdybych dělal standardní českou maturitu. První semestr příliš náročný nebyl a druhý rok IB byl horší. Z IB History jsem byl zvyklý číst hodně textu a nebyl pro mne šok číst cca 200 stran textu týdně na vysoké škole.
Jak vypadá studentský život ve Warwicku? Nabízí univerzita studentské spolky, aktivity či extra kurzy?
Warwick nabízí nepřeberné množství studentských spolků – societies. Od sportovních, akademických, hudebních a zájmových. Skoro každá země má svůj spolek, včetně Czech and Slovak Society, kde je možné potkat ostatní Čechy a Slováky. Škola má veliké sportovní centrum, kde je spolek snad pro každý sport, a každý si tak určitě vybere. Studijní spolky pomáhají studentům s přihláškami na stáže a organizují přednášky nebo exkurze přímo do firem.
Jak vypadá tvůj běžný studentský den na britské univerzitě?
Moc náročný upřímně není. Přednášky nebo semináře mám během týdne jen třikrát a nejvíce hodin za den mám pět. To je nic v porovnání s gymnáziem. Na druhou stranu se vyžaduje mnohem více samostudia. Na každý seminář se očekává, že student vypracuje materiály, které dostane, a je připraven na debatu. Semináře už nejsou o výkladu, ale jen o diskuzi, na kterou je třeba se připravit.
Průměrný den tedy obsahuje hlavně přípravu na semináře, případně psaní esejí a práci na skupinových projektech. Bohužel mám hodiny hlavně ráno, takže je třeba vstávat dříve.
Anglie je oproti Česku o něco dražší, s jakými náklady musíš tedy každý měsíc počítat?
Kromě vysokého školného je hlavně třeba počítat s cenou ubytování. Záleží hodně na lokaci a úrovni ubytování.
Život v Anglii je určitě dražší, ale dá se to zvládnout. Stačí nakupovat v Aldi a Tescu a nekupovat blbosti. Když má člověk vyřešené ubytování a nemusí jezdit do školy veřejnou dopravou, tak už platí jen jídlo.
Co je za tebe nejlepší a nejhorší část studia v zahraničí?
Nejlepší část studia je, že v podstatě všichni studenti prvního ročníku bydlí na kampusu školy, takže je jednoduché potkat nové lidi. Každá škola to má trochu jinak, ale zrovna Warwick má veliký kampus, kde bydlí většina studentů, vše je na jednom místě a v podstatě není potřeba ho opustit.
Nejhorší část je vytržení ze sociální skupiny. V Praze jsem měl kamarády a spolužáky mnoho let a v zahraničí většinou člověk nikoho moc nezná. Já měl štěstí, že na stejnou školu šel i jeden spolužák, takže jsme dva, ale s Prahou se to nedá srovnávat.
Doporučil bys tedy studia v zahraničí ostatním mladým lidem? A jakou radu bys jim dal?
Určitě bych studium v zahraničí doporučil. Nevyplatí se každý obor – například medicínu nemá moc smysl studovat v zahraničí. Nebo pokud by někdo chtěl být právník v Čechách. Určitě bych doporučil mít mimoškolní aktivity, které jsou spojené s oborem, který chci studovat, abych školu zaujal, a zvýšil si tak pravděpodobnost přijetí.