I otázka na to, kolik je hodin, může někomu zachránit život. Jak pomoci lidem uvažujícím nad sebevraždou?

Trigger Warning: Tento článek obsahuje informace týkající se sebevražd a může vyvolat silné emocionální reakce. Pokud máš zkušenosti se sebevražednými myšlenkami nebo jinými psychickými potížemi, čti s opatrností a zvaž vyhledání podpory.

V Česku si vezmou každý den život průměrně téměř čtyři lidé, v roce 2022 ukončilo svůj život 1302 lidí. Stále platí, že sklony k sebevraždě mají výrazně více muži než ženy, jsou to asi čtyři mužské na jednu ženskou sebevraždu, přičemž se jedná o sebevraždy v různých věkových kategoriích.

Sebevraždám se dá předcházet

Sebevraždy se často nedějí z ničeho nic, předcházejí jim takzvané varovné signály, říká Roksana Táborská, psychoterapeutka a pracovnice Národního ústavu duševního zdraví, která se zabývá prevencí sebevražd. Varovné signály se nemusí objevovat vždy, i přesto je ale dobré umět je rozeznávat, můžou jimi být:

Změny v chování - zkoumání způsobů a možností sebevraždy, vytváření plánu, mluvení o smrti, vyhýbání se přátelům či blízkým, izolace jedince, loučení se či psaní dopisů a závětí
Změny v prožívání - zvýšené pocity prázdnoty či beznaděje, úzkostlivost, iritabilita (přecitlivělost, náhlé změny nálad)
Změny v komunikaci - explicitně vyslovené přání zemřít

„Když už někdo naplánuje sebevraždu, může také docházet k úlevě, že už to má vymyšlené a člověku se rapidně zlepší nálada, což může být matoucí. Říkáte si, že už je ten člověk v pořádku, ale může to být také nebezpečný signál, pokud byl dlouhou dobu ve smutku nebo v depresi,“ říká Táborská.

Jak komunikovat s člověkem, který by mohl nad sebevraždou přemýšlet?

Sebevražedné myšlenky jsou velmi citlivé téma, na které je těžké reagovat. Lidé se mohou bát, aby věci nezhoršili. S tím souvisí jeden z mýtů, který říká, že komunikace s druhým nepomůže, a může mu spíše sebevražedné myšlenky vnuknout. „Tak to ale není, naopak, jednat je vždy nejlepší volba," vysvětlila Táborská. „Sebevražda souvisí s mozkovými funkcemi, které ovlivňují rozhodování a kontrolu chování a dochází ke zúžení vnímání. Dotyčný vidí sebevraždu jako jedinou možnost a je důležité, i když je to někdo cizí, vstoupit do toho a rozšířit to pole vnímání.“

Pokud se ocitneš v situaci, kdy je potřeba akutní pomoci, nenechávej osobu o samotě a ihned volej na tísňovou linku 112, ať už se jedná o blízkého nebo cizího člověka. V případě, že zachytíš některý z varovných signálů u někoho ze svých blízkých, pak, pokud je to v tvých silách, zkus zasáhnout. Nemusíš (ale můžeš) se rovnou zeptat, jestli druhý uvažuje nad sebevraždou, ale můžeš zvolit některé z těchto otázek:

„Vnímám v poslední době, že se s tebou něco děje. Chceš mi o tom něco povědět?“
„Poslední dobou vypadáš, že nejsi ve své kůži. Jak se cítíš?“
„Jak to teď všechno zvládáš? Děje se ti něco?“
„Máš někdy pocit, že bys vše nejraději vzdal*a?“

Je důležité zůstat oporou, být v kontaktu a nasměrovat druhého k vyhledání odborné pomoci. Poradit se můžeš také na Lince první psychické pomoci.

I optání se na čas může druhému zachránit život

Nejčastějším způsobem sebevraždy u mužů i žen je oběšení. Jedním ze způsobů je ale také skok pod vlak. Lidem uvažujícím nad touto cestou ukončení života se v minulém měsíci rozhodla pomoct Správa železnic, která se ve spolupráci s Národním ústavem duševního zdraví a Linkou první psychické pomoci vytvořila osvětovou kampaň na desítkách největších českých nádražích. Mottem kampaně je „Možná nepřišel pozorovat vlaky, možná nevidí světlo na konci tunelu“, která má být prevencí tragických událostí a má motivovat cestující nebýt lhostejný a zajímat se o své okolí.

„Školíme naše zaměstnance, aby uměli rozpoznat nestandardní chování a dokázali v takových situacích i zasáhnout. V řadě případů se díky nim skutečně daří tragédiím předejít. Smyslem kampaně je, že lidé by měli věřit svým instinktům, protože oslovit někoho je nejsnazší způsob, jak pomoct,“ uvádí generální ředitel Správy železnic Jiří Svoboda.

Podle Roksany Táborské bychom měli věřit intuici, a když vidíme zvláštní chování u některého z ostatních cestujících, tak pokud to situace dovoluje, zkusme zasáhnout. Takový člověk může vypadat například tak, že sedí na lavičce, nechává projíždět vlaky, nenastupuje, vedle sebe má věci, ale jeví se, že je mimo realitu, je zamyšlený. Můžeme za ním přijít a zeptat se na úplně obyčejnou otázku, kde je nejbližší kavárna nebo kolik je hodin.

Jak může u tebe vypadat prevence u tebe?

Starej se aktivně o své duševní zdraví a snaž se budovat si takzvané protektivní faktory. Těmi může být budování silných, zdravých a fungujících osobních vztahů s rodinou i přáteli, abys měl*a podporu v krizových situacích a těžších obdobích.

Snaž se o emoční, sociální i socioekonomickou stabilitu. Měj zdravý spánkový režim, dostatečně se stravuj, měj pohyb a pokus se vybudovat si pozitivní přístup k řešení problémů. Pokud se kdykoliv ve svém životě dostaneš do situace, která bude složitá, těžká nebo zdánlivě bezvýchodná, obrať se na Linku první psychické pomoci.

Co je to Linka první psychické pomoci?

Linka první psychické pomoci je anonymní krizová telefonní linka, která funguje nonstop po celé republice, je zdarma a můžeš se na ni obrátit v situaci, kdy najednou nevíš, jak dál.

116 123

„My jako nonstop krizová linka fungujeme jako taková injekce první pomoci,“ říká ředitelka ústavu Cesta z krize Jarmila Kubáňková.

S čím se na linku můžeš obrátit?

Podle Kubáňkové volají na linku lidé s velmi různými tématy, nejčastěji se jedná o partnerské vztahy (jak komunikovat, když to s partnerem*partnerkou neklape a ty se bojíš, že rozchod je na spadnutí, co dělat, když se ve vztahu objevila nevěra, atp.), dále o rodinné vztahy, osobní témata (co se sebou, vážná onemocnění, osobní krize) a v neposlední řadě lidé volají také kvůli různým krizovým situacím, kterými jsou například účast při bouračce, sexuální násilí, obtěžování nebo stresové a traumatické události.

Lidé volají také kvůli sebevraždám, ať už se jedná o ně samotné nebo jejich blízké, čemuž napomohla také zmíněná kampaň Správy železnic. Podle Kubáňkové se v hovorech téma sebevraždy dříve objevilo asi pětkrát za týden, nyní je to osm až devět takových telefonátů.

Kdo sedí na druhé straně sluchátka a jak může hovor vypadat?

Lidé, se kterými klienti mluví, jsou školenými profesionály. Mají za sebou většinou vysokoškolské vzdělání v oboru psychologie, pedagogiky nebo sociálních prací a mají za sebou akreditovaný výcvik. Nezaskočí je, když nevíš, jak začít nebo začneš plakat.

„Volající může očekávat, že nás vždy zajímá, co se mu děje. Jsme zvědaví, nedáváme rychlé instantní rady. Musíme situaci a problém pochopit, takže se zajímáme, například, co vše už zkusili pro vyřešení situace. A po pochopení přichází vymýšlení, hledání cest, jak problém vyřešit, hledáme plán. Ale můžeme také klidně jen vyslechnout,“ říká Kubáňková.

„Naším cílem je, aby ten člověk byl minimálně tak stabilizovaný, že po hovoru je schopen vytočit číslo integrovaného záchranného systému, nebo vyhledat nejbližší krizové centrum.“

Stydíš se?

Bezpečněji než zavolat na anonymní linku, už to nejde. Podle Kubáňkové si v případě, že se necítíš komfortně, můžeš půjčit telefon blízkého. Pokud se ti během hovoru nebude cokoliv líbit, vždy můžeš zavěsit - zpátky ti nikdo volat nebude, protože pracovníci a pracovnice neví komu. Jestli raději komunikuješ v psané formě, můžeš také využít online chatu tady.

Je důležité si uvědomit, že žádný problém není malý. Pokud si člověk neví rady, potřebuje si promluvit a nasměrovat, kam dál, je v pořádku zavolat. Mladí lidé čelí velkému tlaku a je přirozené říct si o pomoc. „My mladou generaci za žádné snowflakes nepovažujeme. Ten nápor, kterému čelí, je masivní. My se stále setkáváme například s tématem covidu, je už pár let za námi, ale nikoho kromě hygienické stanice to nezajímá. Ti lidi ale teď maturují, jsou v prváku, jsou na vysoké škole, jsou ve čtvrťáku a furt to v nich rezonuje. Pro mladé to byl obrovský zásah a zapomíná se na to, že jim pořád něco chybí, ale už to nikoho nezajímá. Ale my to máme stále denně před očima. Mladí lidé tím stále trpí, je to stále potíž. A je to v pořádku to tak cítit, protože se tomu nevěnovala pozornost,“ uzavírá Kubáňková.

Dalšími možnostmi, kam se můžeš s jakýmkoliv problémem obrátit, jsou tyto:

opatruj.se, kde najdeš veškerý seznam různých organizací, které ti mohou pomoci
další linky důvěry, jejichž seznam najdeš tady
pro oběti domácího násilí funguje bezplatná linka Bílý kruh bezpečí na čísle 116 006
tady najdeš seznam terapeutů, u kterých ti pojišťovna VZP přispěje na sezení
v boji se závislostí můžeš najít pomoc třeba tady
s první pomocí při psychických obtížích ti také může pomoct web a aplikace Nepanikař