Pokud tě zajímá, jak dostat víza, kde koupit letenky a jak tu zvládnout delší návštěvu, čti dál, mám pro tebe Austráli 101.
Jsem v Sydney dva dny a pavouci tu v podstatě vůbec nejsou, ale už teď máme švába někde v pokoji, a nevíme kde. Yay. Vezmeme to ale od začátku, protože jenom plánování a příjezd do země není úplně easy, tak nebudeme hned předbíhat k broukům.
Do Austrálie jsme měli jet ve třech a nakonec jsme tu zatím jenom dvě. Síma totiž skončila v Česku, protože jí nedorazila víza, takže pravidlo číslo 1 - začni s tím fakt hodně dopředu. Hodně je vcelku relativní pojem, záleží na typu víza, na který tam pojedeš. Já jsem si zařídila turistický (eVisitor subclass 651), a ty generally přijdou do pěti minut, i když se může stát, že to trvá dýl. Doporučuju si o ně zažádat tak o týden dopředu, a když chceš být fakt v klidu, můžeš i o měsíc, protože nikdo neví, co si zrovna v Austrálii usmyslí.
Holky si žádaly o working holiday víza (Working and Holiday subclass 462) a s těma už je to o dost složitější. Na rozdíl o free turistickýho tyhle stojí okolo 10 tisíc, a pokud máš certifikát z angličtiny (např. FCE) starší než jeden rok, tak se připrav vypláznout i 6,5 tisíce za mezinárodní certifikát (IELTS). Vyplňování trvá nějakou chvíli a potřebuješ na něj spoustu dokumentů včetně bank statementu. Jejich vyřízení zabere dost dlouho - až tři měsíce, takže tady bych si dala taky větší rezervu.
S tímhle měla problém i jedna z nás, jelikož jí původní working holiday víza nepřišla vůbec, takže si je nakonec zrušila a požádala si eVisitora, a ten nepřišel taky. A na customer service se nic nedozvíš, takže je potřeba počítat s tím, že se může stát cokoliv.
A rozhodně nekupuj letenky dřív, než dostaneš vízum!
eVisitor
Working and Holiday
Letenky budou pravděpodobně nejdražší koupě. Stojí okolo 40 tisíc (zpáteční) a cesta trvá dost dlouho. My letěli s Korean Air s přestupem v Seoulu a každý let trval zhruba 10 hodin. Oba byly noční a musím říct, že i když jsem za celou cestu spala asi hodinu, nebylo to vůbec hrozný. Letadla mají pohodlný, jídlo super, servis taky a letiště v Seoulu je perfektně vybavený. Mají tam dokonce nap zones nebo sprchy, navíc je všude wifi a zásuvky. Pětihodinový layover tam uběhl jak nic. Na zpáteční cestu máme 17hodinový, ale k dispozici je transfer hotel, takže nemusíme čas trávit na letišti a ani z něj nemusíme pryč, abychom se ubytovaly.
Long story short, definitely get it. V podstatě je jedno, kde se pojistíš, důležitý je, aby měl balíček vysoký budget na léčebný výlohy a prakticky všechno spojený se zravotnictvím. A rozhodně se vyplatí si pár stovek připlatit za pojištění bez spoluúčasti. Na tři měsíce pojistka stojí cca 10 tisíc.
Tohle je položka, kterou jsme vůbec neřešily, jelikož zůstáváme u známých. Připrav se ale na to, že to nebude nejlevnější záležitost, zvlášť pokud budeš zůstávat několik týdnů. Na Bookingu se ale dají najít poměrně levný hostely.
Myslet je potřeba i na tyhle drobnosti. V Austrálii nefunguje tolik operátorů, najdeš tu ale Vodafone a můžeš si koupit pre paid simku. Volání z českýho čísla je hodě drahý, takže se určitě vyplatí balíček od Vodafonu nebo přímo jejich simky.
Doprava po Sydney je celkem easy. Funguje tu appka Opal, něco jako náš Idos. Jízdný se počítá podle kilometrů a denních časů, takže se ceny hodně liší. My sice bydlíme v Sydney, ale ve čtvrti Minto, která je od centra asi tak daleko jako Beroun od centra Prahy, takže je to všude poměrně daleko, ale i když je město uzpůsobený víc pro auta než pro chodce, MHD tu funguje dobře. Bez auta se tu nicméně blbě dostává především na výlety do přírody, takže se určitě vyplatí si ho půjčit.
Další věc je placení. Karty tady berou všude, ale doporučuju si něco pro jistotu směnit doma. Jinak tu ale platím Revolutkou a je to nejlepší a nejlevnější možnost, protože neřeším poplatky za platby z český banky.
Příště se můžeš těšit na obří monstery in the wild (mega závidím), první výletíky na pláže a papoušky a taky si povíme, kolik tady co stojí (spoiler alert: spousta cen je podopná Česku).