Přihlášení se k heyfomo
Úmrtí spojená s vysokými teplotami se pohybují v desítkách tisíc, s vedry ale umíme lépe bojovat
Že je venku na chcípnutí, se neříká je tak - na vedro se totiž opravdu dá umřít a ročně se to týká desetitisíců lidí. Čísla by ale byla mnohem vyšší, bychom se na vysoké teploty nepřipravovali.
Minulý rok byl ten nejteplejší, který lidstvo kdy zaznamenalo, a jen v Evropě v souvisloti s vysokými teplotami zemřelo více než 47 tisíc lidí. Evropa je navíc nejrychleji se oteplující kontinent na světě, takže nás horka ovlivňují více, především pak jižní země jako Španělsko nebo Řecko. Tam právě také na vedra umírá lidí nejvíce.
Zmíněných 47 tisíc po celé Evropě není malé číslo a podle reportu od ISGlobal (Barcelona Institute for Global Health) by bylo o několik desítek procent vyšší, kdybychom neměli metody prevence vybudované během posledních 20 let. Autoři reportu to zkoumali porovnáváním údajů o teplotě a úmrtnosti z předchozích let a údajů z roku 2023 - v podstatě vytvořili scénář, s jehož pomocí odhadovali, jak vysoká by byla úmrtnost v daných obdobích, pokud by v nich byly teploty stejně vysoké jako minulý rok (např. vložili hodnoty z roku 2023 do roku 2000 atd). Díky tomu došli k závěru, že pokud by se teploty zaznamenané v roce 2023 vyskytly v období mezi lety 2000 až 2004, tak by odhadovaná úmrtnost související s vysokými teplotami přesáhla 85 tisíc obětí. Byla by tak o 80 procent vyšší než výsledek z období mezi lety 2015 až 2019.
„Naše výsledky ukazují, že v posledních dvou dekádách probíhala společenská adaptace na vysoké teploty, která dramaticky snížila zranitelnost a úmrtnost související s horkem v posledních letech, zejména pak mezi staršími lidmi.“
Jakým způsobem jsme se teplotám přizpůsobili?
Elisa Gallo v reportu zmiňuje, že se zvedá teplota, při které existuje minimální riziko smrti spojené s horkem (v letech 2000-2004 byla 15 stupňů Celsia a k roku 2019 už 17,7 stupně). To znamená, že náš organismus je k vysokým teplotám odolnější, než býval. Gallo to přikládá „všeobecnému socioekonomickému pokroku, zlepšení chování jednotlivců a opatření v oblasti veřejného zdraví, jako jsou plány prevence proti vysokým teplotám zavedené po rekordně horkém létě v roce 2003.“
Rok 2003 se ukázal jako klíčový, jelikož vedra tehdy během čtyř měsíců v Evropě zabila až 70 tisíc lidí. Společnost se pak vysokými teplotami začala zabývat seriózněji a právě díky prevenčním a adaptačním strategiím není úmrtnost tak vysoká, jaká by byla bez nich. Konkrétně to znamená větší ochranna ohrožených skupin jako jsou staří lidé nebo lidé s kardiovaskulárním onemocněním, rozsáhlejší využívání klimatizací, předpovědi počasí včetně varování před vysokými teplotami nebo kropení silnic či rozprašovače vody ve městech.
Teploty tak sice neustále stoupají, umíme s nimi ale lépe bojovat. Jedná se o pozitivní vývoj, nicméně je pořád potřeba myslet na to, že fyziologie člověka není magická a za určitou hranicí už není možné existovat.