Transfobní rétorika je v předvolební Evropě na vzestupu. Chybí legislativa proti nenávistným projevům, míní analytička

Volby do Evropského parlamentu se blíží, což naznačuje i řada politických kampaní, které můžeme v posledních týdnech vidět jak na sociálních sítích, tak v ulicích. Nejsou to ale jen výzvy k účasti na volbách, které se vyskytují stále frekventovaněji. To, že se po pěti letech budou konat evropské volby, indikuje i zvýšená míra transfobních projevů napříč celou Evropou.

Každý třetí člověk se setkává s diskriminací kvůli tomu, kým je

Nejedná se o příliš překvapivý vývoj. Už v roce 2019 ukázal průzkum Agentury EU pro základní práva vzestup diskriminace na základě sexuální orientace nebo genderové identity, který se zvyšoval od roku 2012. Nejméně každý třetí člověk se v dnešní době v každodenním životě setká s diskriminací kvůli tomu, kým je. To je mírný pokles oproti roku 2019, i přesto ale zůstává velká část diskriminace neviditelná – nahlášen je jen 1 z 10 případů.

A vlastně se není čemu divit. Mnohdy totiž transfobní a homofobní rétoriku využívají a dále šíří politici a političky v rámci svých kampaní a jejich počet i frekvence se za poslední dobu zvýšily. „V rámci průzkumu Být LGBTQ+ v Česku 2022 se ukázalo, že přibylo LGBTQ+ lidí považujících urážlivé výroky ze strany politiků za rozšířené, nyní je to 71 % a v roce 2018 to bylo 43 %. Současně se ukázalo, že lidi, kteří vnímají, že se v posledních letech míra předsudečnosti a nesnášenlivosti zvětšila, vidí jako příčinu především diskurz některých politických stran. Výzkum ukázal, že 55 % respondentů a respondentek v rozšířenosti násilí vůči LGBTQ+ se domnívá, že míra násilí za posledních 5 let je stejná,“ uvádí pro HeyFomo Tereza Masopustová, analytička projektu České zájmy v EU.

Napětí roste

Že se před evropskými volbami objevují anti-LGBTQIA+, a zejména pak transfobní výroky ve zvýšené míře, potvrzují i průzkumy. Podle zprávy ILGA-Europe byly v průběhu loňského roku zaznamenány nenávistné projevy politiků a političek ve 32 evropských zemích, z toho 19 členských státech EU – včetně Česka. Převážná většina transfobních výroků využívá téma dětí, aby zvýšila odpor proti přístupu nezletilých trans osob ke zdravotní péči a k omezením v oblasti vzdělávání. „I v osobních rozhovorech s trans* lidmi, ale i jejich blízkými, vnímáme jejich zvýšené obavy a stres, které tato rétorika vyvolává,“ říká Adam Šindelář, člen výboru spolku Prague Pride a člen týmu festivalu Prague Pride.

„Napříč Evropou se trend zdá být nerovnoměrný. V hodnocení jednotlivých států dle ILGA-Europe například vidíme, že pokud jde o ochranu práv LGBTIQ+ osob, tak jsou jednotlivé členské státy na jiné úrovni. Malta a Belgie se drží na vrcholu žebříčku a na opačném konci vidíme Polsko, Rumunsko a Bulharsko. To celkové hodnocení je na základě mnoha faktorů a přijatých či nepřijatých politik, jako je umožnění stejnopohlavních párů uzavírat manželství, rodičovská práva párů stejného pohlaví či boj proti činům z nenávisti na základě genderové identity nebo sexuální orientace. Je to tedy otázka komplexního přístupu k ochraně práv LGBTIQ+ osob napříč evropskými státy,“ říká Tereza Masopustová.

Na vině je chybějící ochrana queer lidí

Otázkou nicméně je, do jaké míry má v tomto ohledu v současné chvíli roli stát. I přes existující legislativu, která práva queer lidí v dané zemi narovnává, se totiž může transfobní a homofobní rétorika objevit, a podle všeho se i v takových zemích objevuje. Na vině je nejen chybějící ochrana queer lidí proti nenávistným projevům, ale také již zmíněný diskurz politických stran, konkrétně těch krajně pravicových.

Strany řadící se na politickém spektru ke krajní pravici získávají v posledních pár letech v rámci Evropy na síle. Příkladem může být Orbánův Fidesz v Maďarsku, Bratři Itálie premiérky Giorgie Meloni nebo silná strana Švédských demokratů, bez které by se v zemi nemohla zformovat vláda. Ani Česko ale není výjimkou – krajně pravicová strana SPD Tomia Okamury si v posledních volbách polepšila, a podle průzkumu z dubna 2024 by nyní ve volbách do Poslanecké sněmovny získala 8 procent hlasů.

Kromě toho, že je rétorika krajně pravicových stran tradičně protiimigrační, euroskeptická a nacionalistická, staví se taková uskupení zároveň do role zastánců „tradiční rodiny“ a křesťanské tradice, a tím pádem vystupují silně proti queer lidem. „Mnohdy se téma využívá k rozdmýchávání negativních emocí ve společnosti, stejně jako je to u dalších témat, která se zvedají v politických kampaních. V některých státech se spojuje i s tématem migrace, které se napříč Evropou jeví jako silné téma, které politici v kampaních před volbami do Evropského parlamentu zvedají,“ vysvětluje Tereza Masopustová.

Právě takovým výrokům by mohla zabránit funkční legislativa, která by nenávistné projevy potírala. Přicházet by měla nejen v rámci samotných států, ale také z iniciativy Evropské unie jako celku. „Je jasné, že řešení musí být komplexně pojatá na celoevropské úrovni, ale i v jednotlivých členských státech. Na stole je i návrh Evropské komise na zařazení nenávistných projevů a trestných činů z nenávisti na seznam trestných činů EU, což je podle EK prostředek pro boj proti tomuto typu násilí,“ říká Masopustová.

Do EP se zřejmě dostane více zástupců a zástupkyň krajní pravice

Problémem v cestě potírání nenávistných projevů na adresu queer lidí však může být fakt, že se i do Evropského parlamentu letos pravděpodobně dostanou populistické a krajně pravicové strany, a středolevé a zelené strany a hnutí naopak o svá křesla přijdou. Podle prognóz by se tak uvnitř Evropského parlamentu mohla poprvé objevit populistická pravicová koalice křesťanských demokratů, konzervativců a radikálně pravicových poslanců a poslankyň, která by získala většinu. „Je tedy otázkou, jak bude vypadat budoucí rozložení Evropského parlamentu a zda se potvrdí trend většího zastoupení krajně pravicových stran. Zároveň je samozřejmě důležité následné složení nové Evropské komise, ale z komplexního pohledu je jasné, že budou narativy přetrvávat, především v rétorice krajně pravicových stran,“ dodává Masopustová.