Krajní pravice je v Evropě na vzestupu, sílí i v Česku

Svět v neděli obletěla alarmující zpráva, která se však dala očekávat. Parlamentní volby vyhrál v Itálii pravicový blok, jehož součástí je i vítězná a krajně pravicová strana Bratři Itálie. Ta získala celkem 26 procent všech odevzdaných hlasů, do čela jihoevropské země se tak už za několik týdnů postaví historicky první žena – Giorgia Meloni.

Ač by se takový úspěch ženské političky dal považovat za důležitý posun ke zrovnoprávnění pohlaví, vítězství právě Giorgie Meloni je vším, jen ne úspěchem. Budoucí premiérka i její strana mají totiž neofašistické kořeny a jejich politická agenda bude sestávat z typického krajně pravicového programu. A protože vliv krajní pravice v Evropě v posledních letech zásadně sílí, můžeme očekávat, že se italská vláda uchýlí ke stejné rétorice jako další reprezentanti krajní části politického spektra.

Jaká je tedy politika krajně pravicových stran?

Sledováním stále častějšího úspěchu krajně pravicových stran si můžeme všimnout, že všechny mají velmi podobné postoje. Jsou:

protiimigrační
euroskeptické
nacionalistické
proti liberální demokracii, a naopak pro demokracii populistického či autoritářského typu
zastánci „tradiční rodiny“ a křesťanské tradice
proti LGBTQ+ komunitě

Ačkoliv na politické scéně krajní pravice vždy byla, její vzestup je trendem až posledních několika let. V současném světě nabízí radikální a jednoduchá řešení těm občanům, kteří se cítí přehlíženi. Mají pocit, že tradiční politické strany už nedokáží adresovat pro ně zásadní problémy, a začínají se proto uchylovat ke krajně pravicovým stranám, které slibují pokračování v tradici, tedy komfortu známého prostředí. A těchto lidí není málo, důkazem z českého prostředí může být i nedávná protivládní demonstrace na Václavském náměstí, které se účastnily desítky tisíc lidí.

V jakých dalších zemích Evropy můžeme krajní pravici u moci najít?

Maďarsko

Ač se maďarská vládní strana Fidesz v čele s premiérem Viktorem Orbánem za krajně pravicovou neoznačuje, Orbánova politika krajní pravici velmi přesvědčivě připomíná. Při jeho výstupech pravidelně zaznívá kritika liberálů, zpravodajských médií i demokratických stran. Na svůj seznam nepřátel přidal také LGBTQ+ komunitu, proti níž podniká v zemi nejrůznější kroky. Toho si všiml i Evropský parlament a nedávno uvedl, že Maďarsko už nemůže být považováno za plnohodnotnou demokracii.

Švédsko

I ve Švédsku se lidé bojí migrace. Nejsilnější stranou pravicového bloku, který byl po zářijových parlamentních volbách pověřen sestavením vlády, je totiž strana Švédských demokratů. S tou v minulosti ostatní hlavní strany odmítly spolupracovat, jelikož je silně protiimigrační a má neonacistické kořeny. V letošních volbách ale získala 20,6 procent všech hlasů. Stranu tak podpořila pětina všech voličů, což představuje pro Švédsko zásadní přelom.

Francie

I přestože ve Francii ještě zástupci krajní pravice u moci nejsou, jejich podpora neustále roste. Čitelné to bylo z letošních prezidentských voleb, ve kterých šla proti prezidentu Macronovi opět Marine Le Pen. Krajně pravicová politička sice do funkce zvolena nebyla, svůj hlas jí ale dalo 41 procent voličů, což je zásadní číselný posun oproti volbám v roce 2017. Je proto zřejmé, že i s její protiimigrační rétorikou se značná část francouzské společnosti ztotožňuje.

Kromě výše zmíněných zemí se ale krajní pravice hlásí o slovo i v dalších regionech, a ani Česká republika není v tomto případě výjimkou. Extrémně pravicová strana SPD Tomia Okamury si v posledních volbách polepšila a podporovatelů nemá málo. Dá se předpokládat, že při současné mezinárodní politické situaci porostou preference nejen jí, ale také dalším krajně pravicovým stranám napříč Evropou.