Španělsko čekají v neděli parlamentní volby, které by mohly zemi posunout krajně pravicovým směrem a posílit trend v Evropské unii

Španělsko zažívá v současných extrémních vedrech volební týden a na zemi se upírají zraky celé Evropské unie - od začátku července totiž vede Radu EU a do konce jejího předsednictví zbývá ještě více než 5 měsíců. Současná vládní Španělská socialistická dělnická strana v čele s premiérem Pedrem Sanchézem si pro své vedení Evropské unie vytyčila jasné cíle, například pokrok v ekologickém přechodu nebo posílení evropské jednoty, ty by se ale brzy mohly změnit. Zemi totiž čekají v neděli parlamentní volby, ve kterých si budou občané volit složení horní i dolní komory, a prozatím je favoritem opoziční a konzervativní Partido Popular.

Kromě klasických témat španělských voleb, jako je například nacionalismus a s ním spojený katalánský separatismus, se letos pozornost jednotlivých stran ubírá nejen k LGBTQI+ tématům, ale také třeba k nezaměstnanosti. Ta totiž vystoupila v květnu na 12,7 procent, což byla největší zaznamenaná hodnota v celé Evropské unii. Opomíjena není ani změna klimatu, která je pro celou zemi trpící lesními požáry aktuálním tématem - v Katalánsku byla v úterý poprvé naměřena teplota 45 stupňů Celsia. Každá z kandidujících stran má ale na zmíněná témata různé pohledy.

Pedro Sanchéz, který vede Španělsko poslední čtyři roky, je nyní konfrontován především Albertem Núñezem Feijóo, lídrem konzervativní Partido Popular, která by nyní podle volebních průzkumů získala až 34 procent hlasů - Sanchézova strana přitom necelých 30 procent. Aby vítěz následně získal v dolní komoře většinu, musí obsadit více než polovinu z 350 křesel. Zatím se zdá, že k tomuto nemá ani jedna ze zmíněných stran dostatečnou podporu voličů, a je proto pravděpodobné, že dojde k tvorbě koalic. V tom případě by se Španělská socialistická dělnická strana spojila s levicovým uskupením Sumar a Partido Popular nejspíše s krajně pravicovým Voxem. A právě ten je pro mnoho evropských pozorovatelů trnem v oku.

Strana Vox je proslulá svými velmi konzervativními a kontroverzními názory, které často míří antifeministickým a protihomosexuálním směrem. Velmi hlasitě se staví proti potratovým právům, odmítá jakkoliv zasahovat proti genderovému násilí a ráda by ve Španělsku zavedla pevnou centralizaci. Její lídr Santiago Abascal nevěří v klimatickou změnu, požaduje přísnější migrační politiky a má poměrně blízké vazby na další evropské krajně pravicové strany, a to včetně italských Bratrů Itálie tamní premiérky Meloniové nebo maďarského Fideszu předsedy vlády Orbána.

Pokud by tedy Partido Popular v nedělních volbách opravdu zvítězila, je pravděpodobné že utvoří koalici právě s Voxem, a to i přesto, že se lídr strany Núñez Feijóo snaží tomuto kroku vyhnout. Podle jeho slov se totiž nechce příliš spoléhat ani na krajní pravici, ani na krajní levici, je ale možné, že jiná cesta nebude. Potom se dá očekávat, že kromě změny politiky na půdě Španělska dojde také ke změně v rámci jeho evropských cílů. Zapojení Voxu do vlády by navíc vznítilo podporu pro další krajně pravicové strany napříč kontinentem - a že jich není málo. Na vzestupu je například AfD v Německu, která zaznamenává dvacetiprocentní podporu, nebo třeba Finnis Party ve Finsku. Opomenout ale nemůžeme ani už zmíněné Bratry Itálie, stranu, která se moci ujala na podzim loňského roku.

Datum španělských parlamentních voleb je velmi neobvyklé - původně totiž měly být až v prosinci, ale kvůli výsledkům květnových regionálních voleb a poklesu podpory vládní Sanchézovy strany byly přesunuty už na léto. Jedná se přitom o nepříliš vhodnou dobu, jelikož velká část španělských občanů bude v zahraničí na dovolených a korespondenční volbu jako možnost hlasování lehce zavrhnou. Až otevření volebních místností tuto neděli tedy ukáže, jak moc jsou Španělé koncernováni svou domácí politickou situací a zda se chtějí vydat krajně pravicovým směrem, poprvé od 70. let, kdy zemi vládl diktátor Francisco Franco.

Zdroje: ČTK, The Guardian, BBC, AP News