Nedělní volby v Itálii přinesly dlouho očekávanou změnu a jihoevropská země tak bude mít svou první premiérku v historii. Za jakou cenu?
Itálie prochází historickým momentem. Po většinu poválečné éry se v zemi držela u moci konzervativní křesťanská demokracie, která v sobě kloubila levicové i pravicové frakce. V 90. letech se politická kultura Itálie proměnila a primární postavou dění se stal Silvio Berlusconi, Putinův přítel a magnát, jehož vliv sahá od fotbalového týmu A.C. Milan až k Evropskému parlamentu, kterého je od roku 2019 členem.
V neděli se ale dosavadní narativ italské politiky diametrálně změnil. V parlamentních volbách totiž se zhruba 44 % hlasů zvítězil blok pravicových stran, kam se zařadil i Berlusconi. Absolutním vítězem voleb se pak stala jednoznačně strana Bratři Itálie, která sama obdržela 26 % hlasů. Na druhém místě skončil středolevicový blok kolem Demokratické strany, a to s asi 26 %.
Vítězství pravicového bloku je v Itálii historické hned z několika důvodů. Natolik krajně pravicová strana se chopí italských otěží poprvé od dob fašisty Mussoliniho, tedy druhé světové války. V čele vítězné strany Bratři Itálie, která má neofašistické kořeny, navíc stojí Giorgia Meloni, politička a novinářka, jež se stane první ženou ve funkci předsedkyně vlády. Jenže za jakou cenu?
Nová, krajně pravicová vláda bude protiimigrační, euroskeptická a nacionalistická. Bude prosazovat konzervativní hodnoty a zakládat svou vládu na italské tradici. K tématům jako je LGBTQ+ komunita nebo migrace se bude stavět negativně a součástí její politiky bude snaha o reformu ekonomické politiky Evropské unie. A ač se bude v otázce války na Ukrajině přiklánět spíše ke Kyjevu, při hlasování o dalších protiruských sankcích bude zdrženlivá.
Budoucí premiérka Giorgia Meloni má navíc přátelský vztah s maďarským autokratem, premiérem Viktorem Orbánem, který jí jako jeden z prvních pogratuloval k jednoznačnému vítězství. A i přesto, že je jmenování první ženy do funkce předsedkyně vlády ohromný úspěch, nezdá se, že Meloni toho pro práva žen udělá mnoho. Italská politika byla vždy silně patriarchální, a ač se nyní jedná o historický úspěch, budoucí premiérka nejspíše k výraznějším krokům pro zrovnoprávnění pohlaví nepřistoupí.