Proč by se měl na coming outy klást menší pressure?

Pro některé je coming out osvobozující a umožňuje jim si dát ve své cestě k chápání a přijetí své identity určitý milník. Stal se však také něčím, co se od LGBTQ+ lidí očekává, že budou dodržovat a plnit. Když se outnete, je na vás hleděno jako na hrdé, autentické a kráčející ve své pravdě. Pokud jste o své sexualitě nebo genderové identitě s nikým nemluvili, žijete ve studu a očima společnosti se stydíte sami za sebe i svou komunitu. Ale tak to samozřejmě není.

Tento přístup ke queerness může stavět coming out jako důležitý krok cesty queer lidí, o který by se měli všichni snažit. Vidí ho pouze jako pozitivní a ignoruje realitu, které lidé čelí, když jsou nějakým způsobem viditelně queer. Také přehlíží skutečnost, že se jedinec neoutne pouze jednou, ale outuje se v průběhu svého života znovu a znovu novým lidem v různých prostředích a situacích.

Mezitím se nadále prozkoumává, poznává se, zjišťuje, co chce a co nechce, a jeho pochopení vlastní identity se může v průběhu času měnit. Když je na něj tedy kladen nátlak se outnout, i když si ještě není jistý, jak konkrétně se olabelovat, tak se později „bude muset" vyoutovat znovu. To pro mnohé, především cishet lidi (cis= cisgender, označuje lidi, jejichž genderová identita odpovídá pohlaví, které jim bylo určeno při narození, het= heterosexuální), může být matoucí, a je pravděpodobnost, že začnou celý proces poznávání sexuality a genderu považovat za irelevantní.

Lidé totiž zbožňují labels, a když si v nějaký moment nejsi stoprocentně jistý*á svou sexualitou nebo genderovou identitou, v mnohých to vzbuzuje zmatení. Neví, kam si tě zaškatulkovat. Wdym, že to nevíš ani ty? Chaos! Ale jediní, kdo šílí, jsou ti, kterých se to většinou vlastně vůbec netýká...

Pro mnohé navíc coming out není vůbec možností, natož řešením. Pokud ví, že by jim za přiznání své sexuální orientace či genderové identity hrozilo vyhození z domova, školy, práce, a v některých zemích dokonce i vězení či trest smrti, tak je pro ně nejlepší zůstat closeted, dokud to sami neuznají za pro sebe bezpečnější. A tak bychom měli přistupovat ke všem, tedy i těm, kteří se nachází ve zdánlivě bezpečném prostředí, ve kterém by je za jejich coming out žádný trest nečekal.

Svůj coming out nikomu nedlužíš, ani když je tvoje skříň takzvaně ze skla. A k tomu se váže další problematika!

Lidé často sami ostatním přiřazují sexuální orientaci na základě jejich chování stereotypně přisuzované k určité sexualitě. Stačí jen, aby se muž o sebe hezky staral, dělal si skincare nebo zašel na manikúru - automaticky gay. Žena, která se nechová za všech okolností feminně, nosí volné oblečení, baví ji sport - automaticky lesba. POMOC.

Mám několik přátel, kteří se s tímto setkávají na denní bázi, a jejich okolí je často vyzývá, aby se konečně outli, protože je „všem jasný, že jsou queer." Tento nátlak je zkrátka špatně, ať už by byli straight, teprve se na to snažili přijít, nebo by si vnitřně svou queerness již byli jistí, ale chtěli si ji zatím nechat pro sebe.

Pokud máš tedy ve svém okolí někoho, o kom si myslíš, že je uzavřeně queer, můžeš jim naznačit, že nejsi homofobní, je na tebe spoleh a můžou se kolem tebe cítit bezpečně. Když sami budou chtít, řeknou ti to. Když ne, tak zkrátka ne. Je to jejich věc a nejvíc, co můžeš udělat, je jim poskytnout bezpečné a respektující prostředí, ve kterém můžou být otevřeně takoví, jací jsou.