Emocionální zneužívání, mezi které se řadí i verbální zneužívání, zažilo podle WHO na celém světě až 36,1 procent dětí – tedy mnohem více než procento dětí, které zažily sexuální nebo fyzické zneužívání. I přesto ale tato forma zneužívajícího chování nepodléhá odpovídajícímu výzkumu a prevenci.
Časopis Child Abuse & Neglect zveřejnil v srpnu novou studii o důsledcích kříčení na děti, kterou provedla skupina několika odborníků z University College London a Wingate University. Ti ve své práci uvádějí, že ač téma není v akademických ani veřejných kruzích mnohdy diskutováno, mělo by být zařazeno k výzkumu vedle fyzického nebo sexuálního zneužívání
Až polovina dětí se totiž podle nahromaděných důkazů s takovým chováním ze strany dospělých setkává každý týden, každý desátý pak denně. Jednat se může nejen o křik, ale také o nepodloženou kritiku dítěte nebo používání slovních výhružek. Člověk, který je v dětství takto slovně zneužíván, je následně vystaven vyššímu riziku sebepoškozování nebo třeba užívání drog než ti, kteří verbálně zneužíváni nejsou.
Vědecký tým se zaměřoval na už existující důkazy o dopadu verbálního zneužívání v dětství, a analyzoval tak předešlé studie, které se tématem zaobíraly. Podle jedné z nich, které se účastnilo asi 20 tisíc obyvatel Spojeného království, je u těch, kteří zažili v dětství verbální zneužívání, až dvakrát vyšší pravděpodobnost, že budou užívat konopí, než u těch, kteří zneužíváni nebyli. Zároveň je u obětí slovního zneužívání také dvakrát vyšší riziko, že skončí ve vězení.
Nová studie se při výzvě k důslednému zkoumání verbálního zneužívání v dětství odvolává mimo jiné na výzkum Světové zdravotnické organizace, podle něhož zažilo emocionální zneužívání, mezi které se řadí právě i slovní zneužívání, na celém světě až 36,1 procent dětí. To je mnohem více než procento dětí, které zažily sexuální (25 procent) nebo fyzické (22 procent) zneužívání.
Autoři studie argumentují, že samotné rozpoznání verbálního zneužívání jako formy špatného zacházení bude výchozím bodem pro jeho identifikaci a následnou prevenci, která by podle nich měla zahrnovat školení dospělých o významu bezpečnosti, podpory a péče při verbální komunikaci s dětmi.