Odjeď: Realita života v zahraničí. Co dělat, když se ti stýská po domově

My, Marťa a Markét, aktuálně studujeme v zahraničí, a to ve Walesu a Anglii. Jelikož je to tu někdy velké dobrodružství, máme pro tebe plno příběhů, které ti chceme vyprávět.

Budeš moct nahlédnout do našich denních zážitků i potíží, se kterými se setkáváme a které můžou v zahraničí potkat každého. Ukážeme ti různé stránky života v cizině, všechny plusy i minusy, a budeme se ti snažit poradit, jak nejlíp to půjde. Vítej!

Dnes bychom se rády věnovaly realitě života v zahraničí, mental health a tomu, jak pracovat s tím, když je člověk homesick.

Naše detailnější příběhy si můžeš poslechnout v novém díle podcastu už nyní:

Markét

Měj na paměti, že homesick je každý. Ať už studenti z dané země, nebo mezinárodní studenti, všem se stýská po domově, po rodině a po kamarádech. A to umí pěkně zamávat s psychickým zdravím.

Já jsem se v nepříjemných situacích, co se týče psychického zdraví, ocitla několikrát a ruku na srdce, nebylo to vždy jednoduché. Ve druháku jsem kvůli lockdownům celý rok nemohla letět do ČR. Fakt, že ta možnost téměř vůbec nebyla, mi velmi přitížil, protože jsem byla v mých očích stále „malá“ a na tohle jsem asi nebyla úplně připravená.

Zpětně na to koukám trošku jinak, protože takové nepředvídatelné události člověk neovlivní. Tato zkušenost mě nesmírně posunula a posílila mě jako člověka. Neuvěřitelně jsem za ten rok dospěla.

Psychických zkoušek za své studium podstoupíš hodně, ale mysli při tom na pár věcí:

Není nic špatného na tom, že pojedeš domů, když to potřebuješ. Chceš jezdit domů každý měsíc, abys byl/a s rodiči a kamarády? Tak jezdi! Já to brala ze začátku jako lehkou ukázku slaboty, a to je špatně! Je to podle mě moc důležitá věc, aby byl člověk obklopen lidmi, se kterými se cítí dobře. A jestli jsou v Česku, tak není co řešit.

Zkus přijít na jiné myšlenky. Sportuj, buď s kamarády, najdi si práci nebo nového koníčka, abys nemusel/a pořád myslet na to, jak se ti stýská.

Zahraničí není pro každého. Ne každému tahle zkušenost sedne. To je v pořádku. Pokud se cítíš opravdu nešťastně a přemlouváš se někde být silou, nestojí to za to. Znám poměrně dost lidí, kteří po prvním semestru nebo roce skončili, protože to zkrátka nebylo to správné pro ně.

Marťa

S těžkými chvílemi se potýkáme každý, ať už jsi za hranicemi domova, nebo ne. Ale pokud se ocitneš někde sám/sama, a navíc v kompletně cizí zemi, může to být o krapet náročnější.

Já jsem přišla do nové země, na novou univerzitu přímo ve chvíli covidu. Neměli jsme žádný introduction week, žádné akce ani societies, přednášky na kampusu byly omezené, jak to jen šlo. To s člověkem zacloumá, pokud jen sedí doma nebo u počítače, nemá žádné blízké kolem, ale ani novou partu, se kterou může zažívat všechny uni akce. Jak jsem to řešila já? Našla jsem si věci, které mi dělaly radost na denní bázi, a snažila jsem se tomu nepodléhat. Teď jsem o dost vytrvalejší a těžší situace zvládám s větším klidem.

Takové situace jsou ale bezpochyby náročné, můžou zatočit i s tvým psychickým zdravím. Jak se tedy vypořádat s osaměním nebo odloučením od rodiny?

1) Ozvi se rodině

Já to vždy řeším tak, že se rodině a kamarádům prostě ozvu. Jakmile mi někdo chybí, napíšu jim to nebo zavolám. Ani bys netušil/a, kolik povzbuzení a dobré energie ti to pak přinese.

Buď v kontaktu, jak jen potřebuješ. Neporovnávej se s ostatními. Každá rodina to má nastavené jinak, je jen dobře, pokud se snažíš být s nimi v kontaktu. Dodá ti to motivaci a potřebnou sílu, když ji právě nemáš.

2) Nepodléhej tomu

Je dobré si uvědomit, že i když to teď není nejlehčí a něco tě trápí, zvládneš to. Pokud opravdu nejsi na pokraji svých sil, zkus se zaměstnat, abys jen neseděl/a doma a nepřemýšlel/a, co všechno ti chybí. Zavolej kámošům, zkus zajít do školního gymu nebo na nějaké sportovní classes, přidej se do societies nebo si doma uvař společně se svými flatmates. Zkus si udělat čas na to, co tě dříve bavilo a dodávalo ti energii, uvidíš, že ani homesickness netrvá věčně.

3) Vzpomeň si, proč to děláš

V takových chvílích často zapomínáme, proč jsme si vůbec studium v zahraničí vybrali. Ať už je tvá motivace jakákoliv, dobře ji znáš a je potřeba si ji připomínat. Věř tomu, že se ti to v budoucnu vyplatí, a připomeň si, kolik ti to vlastně dává: kontakty, sebevědomí, zkušenosti, kulturní poznatky, učení jazyka, vzpomínky a další. Sepiš si své cíle a motivaci, připomínej si je v těchto náročných chvílích.

Pokud nic z toho nepomáhá, tak se do ničeho nenuť. Co se má stát, to se stane. Rozhodně nestojí za to si něco dokazovat, když tě to ničí. Je lepší něco zkusit a odejít než to nikdy nezažít.

Poslechni si podcast také na Spotify nebo Apple Podcasts!