Odjeď: Jak probíhá zkouškové a co bys měl/a vědět o studiu jako takovém

My, Marťa a Markét, aktuálně studujeme v zahraničí – ve Walesu a Anglii. Jelikož je to tu někdy velký dobrodružství, máme pro tebe plno příběhů, který ti chceme vyprávět.

Budeš moct nahlédnout do našich denních zážitků i potíží, se kterými se setkáváme a které můžou v zahraničí potkat každého. Ukážeme ti různé stránky života v cizině, všechny plusy i mínusy a budeme se ti snažit poradit, jak nejlíp půjde. Vítej!

Dneska bychom se rády věnovaly pokračování předchozího článku. Podíváme se na to, jak probíhá naše studium a zkouškové.

Co bys měl/a vědět o studiu

Markét:

U nás se studium skládá z přednášek a tutoriálů/seminářů. Na přednášky většinou chodí širší okruh oborů, takže na některých předmětech je i 400 lidí. Oproti tomu na tutoriálech jsme rozdělení na menší skupiny, zhruba po 20 lidech. Na nich je potřeba být aktivní a více se na hodiny připravovat, jelikož si tě učitel pamatuje a musíš ukázat, co umíš. Na přednáškách se ani nezapisuje absence, na tutoriálech ano.

Učitelé jsou na univerzitách v Anglii velmi velmi vstřícní a berou své studenty spíš jako kamarády a kolegy. Pokud máš jakýkoliv problém, pomůžou ti a veškerá komunikace s nimi je velmi rychlá.

Marťa:

Oproti jiným zemím je ve Velké Británii počet hodin o dost menší. Moje výuka mi zabere 12 hodin týdně – a to mám mezi svými kamarády nejnabitější rozrvh. Samozřejmě záleží od oboru, ale od rána do večera v učebnách rozhodně nesedíme. Naopak je od nás očekávána větší příprava na jednotlivé hodiny. Počet přednášek a seminářů je skoro stejný. Na semináře musíme pokaždé udělat přípravu. Ta spočívá v načtení 2 až 4 odborných prací (každá může mít cca 20 či 30 stránek,) z toho pak musíme udělat výcuc a odpovědět na otázky zadané před seminářem.

Na seminářích jsme po menších skupinkách a v cca 15 lidech si sdělujeme své názory a postřehy. Učíme se tím mluvit před publikem, tvořit ucelené argumenty a respektovat názory ostatních.

Co mě překvapilo hned na začátku, bylo to, že své učitelé oslovujeme křestním jménem. Vše má hned pohodovější atmosféru a člověk pak nemá takový strach. Jelikož si za studium platíme (nebo máme půjčku) odráží se to i v samotném fungování univerzity. Na emaily máme odezvu do pár hodin, profesoři se nám snaží vyjít vstříc, máme vlastní tutory, se kterými se pravidelně scházíme a zhodnocujeme naše cíle a úspěchy v dalším semestru. Jsme oproti jiným systémům „jako v bavlnce".

Jak probíhá zkouškové

Markét:

Zkouškové v Anglii není až na konci semestru, ale deadliny prací máme v průběhu celého semestru – ať už se jedná o eseje, skupinové práce, projekty, prezentace, nebo testy. U většiny předmětů se známka tvoří kombinací hodnocení prací z průběhu semestru a finální práce nebo zkoušky.

Skoro na každém předmětu je také část známky tvořená skupinovou prací, kterou trénujeme právě na tutoriálech. Navíc jsou na kampusech knihovny, které dokonce mají patra určená jen pro „group works" a kde je spousta míst, kam se svou skupinou můžeš jít pracovat.

Na konci semestru tě potom čekají finální zkoušky (většinou psané), které probíhají na velmi podobné bázi jako zkoušky v Česku. Celkově se mi ale moc líbí, že je to mnohem více praktické a není to pouze o učení se věcí nazpaměť.

Během finálních zkoušek je naprosto běžné, že studenti tráví dny a noci v knihovně, z čehož mám spoustu skvělých vzpomínek. Říká se tomu all-nighter a mě se líbí atmosféra, která tam panuje. Všichni se spolu baví, pomáhají si v učení a dávají si společné pauzy. Během zkoušek je tedy běžné „žít v knihovně".

Marťa:

Jako student dvou oborů mám i dva způsoby zkouškového. Eseje a testy odevzdávám na obou oborech v průběhu celého roku. Jelikož se učím jazyk, tak mám každý semestr 12 zkoušek, které probíhají z každého okruhu: překlad, gramatika, ústní zkouška, poslech. Program takového oboru je tedy velice intenzivní. Co bych ale vyzdvihla, je to, že se nic neučíme nazpaměť. Díky esejím si toho musíme zjistit hodně sami. Být prokaktivní a naučit se pracovat s informacemi je cílem studia. Tyto informace následně musíme umět použít v praxi, a proto si doteď pamatuji učivo z prváku, jelikož jsem ho musela do hloubky pochopit, a ne jen nabiflovat.

Na esejích stojí celý systém vzdělávání v Británii (pokud nestuduješ něco, co vyžaduje praxi, pak je to spíše o reálných skills a projektech), jelikož si na nich buduješ kritické myšlení a schopnost analýzy. Dobrá esej ale není jen shrnutí informací k určitému tématu. Zahrnuje hlubší rešerši, u které si ale musíš vybudovat svůj vlastní argument, a ten poté podpořit různými zdroji. Na každou otázku musíš mít jasnou odpověď. Líbí se mi ale, že druhy esejí se taky mění. Mohla jsem si už vyzkoušet napsat policy-paper, doporučení vládě či žurnalistický článek.

Na konci roku je ale intenzita zkoušek větší, jelikož se jich sejde víc naráz nebo jsou náročnější na přípravu (například 24 hodin na napsání eseje). Avšak zkouškové většinou končí v květnu, nejpozději v půlce června. Díky jasným termínům se nám nestane, že bychom si něco posouvali. Druhé šance v průběhu roku nemáme. Pokud něco neozdevzdáš nebo nesplníš, opakuješ to v létě a je to tvá poslední šance.

TIPY na zkouškové

Pokud váháš, jestli je studium nebo život v zahraničí to pravé pro tebe nebo pokud máš jakékoliv otázky, určitě se neboj se nám ozvat. 

Tak se na tebe budeme těšit zase za měsíc, see ya later!