Přihlášení se k heyfomo
Mikroplasty jsou úplně všude. Tvůj mozek tvoří z 0,5 % plast, zatím nevíme, co to pro nás znamená
Mikroplasty ve vodě, jídle nebo v kosmetice už jsou old news, nálezy v lidském mozku jsou ale v takovéhle míře novinka.
Mikroplasty jsou mikroskopické nebo sotva viditelné úlomky plastů, které se nachází v podstatě všude okolo nás. Většina z nich vzniká postupným ulamováním z větších kusů plastů, napřílad z PET lahví (tzv. sekundární mikroplasty). Fragmenty se pak hromadí ve vodě, na dně oceánů, v půdě ale i v lidském těle včetně mozku.
Studie z letošního roku, která zatím stále prochází recenzním řízením (peer review) naznačuje, že mozek je, co se týče váhy, až z 0,5 procenta tvořen mikroplasty, což je alarmující samo o sobě, navíc se ale jedná o padesátiprocentní nárůst oproti výzkumům z předchozích let. Kromě mozku byly předmětem zkoumání i jiné orgány, ve kterých se také našly mikroskopické částice plastů, oproti ledvinám nebo játrům jich ale mozek obsahoval desetkrát až dvacetkrát více.
Studie se podrobněji zaměřila i na nanoplasty, které jsou mnohonásobně menší než mikroplasty, a které se podle výsledků do mozku dostávají častěji zatímco větší kusy plastů putují právě do jater či ledvin. Výzkumníci se domnívají, že hlavní spojitost leží v tucích, jelikož z chemického hlediska jsou si s plasty podobné a přitahují se.
Mozek je z většiny tvořen tuky a určité z nich (např omega 3) potřebuje ke správné funkci. Jelikož si je naše tělo neumí vytvořit samo, musí je přijímat z jídla, podle jedné z teorií se tak nanoplasty dostávají do našeho mozku tímto způsobem.
Ekologická panenka EcoWarrior Barbie měla do roku 2030 skoncovat s plasty, ukázalo se však, že šlo o podvod
Co to může znamenat?
To zatím nikdo nemůže říct. Studie nyní vypovídá jenom o nárůstu mikroplastů v těle, ne nutně o jeho konkrétních vlivech. I když se mikroplasty pojí s negativními účinky na životní prostředí i na člověka, je potřeba je více zkoumat, než věda dojde k ucelenějším závěrům.
Podle doktora a biologa Phila Landrigana z Bostonu navíc není možné se mikroplastům úplně vyhnout, jelikož jsou všudypřítomné a není v našich silách je z našich životů odstranit, ať už jsou v jídle nebo v zařízeních, které používáme. Důležitější je minimalizovat kontakt s plasty tam, kde můžeme a nechodit jim takzvaně naproti.
Není jasné, zda tyto částice vstupují do mozku v tekuté formě, nebo zda se hromadí v neurologických tkáních a podílejí se na onemocněních. Je zapotřebí dalšího výzkumu, abychom pochopili, jakým způsobem mohou částice interagovat s buňkami, a zda to má toxikologické důsledky.
