Přihlášení se k heyfomo
Matěje přijali na Erasmus, kvůli nedostupnému bydlení ale zůstal doma. Krize bydlení je problém celé Evropy
Studenti a studentky napříč Evropou se potýkají s nedostupným bydlením, což je problém, který řeší i například studentstvo vyjíždějící do zahraničí na Erasmus. Mnohdy mají potíže finančně dostupné bydlení vůbec sehnat, jindy se jim to nepodaří a na studijní pobyt ani neodjedou.
Krize bydlení je v plném proudu napříč celou Evropou. Lidé musí řešit problémy spojené se zvyšováním nájmů i cen energií a mnohdy mají také potíže dostupné bydlení najít. To se ale netýká jen pracujících dospělých, krize bydlení totiž dopadá také na studenty a studentky. Ti, kteří se dostanou na vysokou školu do města jiného, než ve kterém bydlí, musí řešit otázku ubytování. Jejich možnosti jsou ale značně omezené, jelikož na studentských kolejích mnohdy není dostatek pokojů, a studenti a studentky si tak hledají bydlení sami. Nejčastěji jdou do spolubydlení s dalšími studenty nebo studentkami, i to má ale svůj háček – pronájem bytu se dvěma samostatnými pokoji vyjde v Praze průměrně asi na 20 tisíc Kč, bez poplatků.
Studium vysoké školy se tak stalo pro mnohé otázkou finanční zajištěnosti. Aby si bydlení v Praze mohli dovolit a zároveň se zvládli uživit, musí ke škole mnohdy pracovat na částečný či plný úvazek. Příspěvek škol na studentské ubytování je přitom velmi nízký – pokud se člověk neřadí do specifických skupin se zvýšenou mírou stipendií (dostupné například pro studentstvo ze sociálně slabších rodin), získá třeba konkrétně od Univerzity Karlovy 750 Kč měsíčně.
Problém s nedostupností studentského bydlení ale není jen otázkou České republiky. V Evropské unii vzrostly náklady na studentské bydlení od roku 2010 do roku 2020 v průměru o 38 % . Své o tom ví studenti a studentky například v Německu nebo ve Francii, kde vyjde pronájem pokoje ve sdíleném bytě průměrně na 534 euro měsíčně, tedy něco málo přes 13 tisíc Kč. Podle francouzské studentské unie UNEF odrazují vysoké životní náklady potenciální studenty od přihlášení se na univerzitu a není se čemu divit – podle jejích údajů musí až čtyři z deseti studentů vynechat alespoň jedno jídlo denně, aby s penězi vyšli.
Najít ubytování v Norsku není pro studenta (jak norskýho, tak erasmovýho) z mojí zkušenosti zas tak náročný. Existuje speciální webová stránka, kde se koleje v Oslu dají hledat, a mají jich fakt hodně. Takže když si o místo zažádáte někdy okolo března (semestr začíná v půlce srpna), tak je velká pravděpodobnost, že bude. Taky se na tý stránce dá přihlásit rovnou do asi pěti různých kolejí a seřadit je podle preference. Horší je potom to uplatit. Já jsem byla na bytě s dalšími pěti lidmi s tím, že jsme sdíleli kuchyň a koupelnu, ale pokoj jsme měli každý vlastní. Platili jsme v přepočtu asi 615€, stipendium bylo 600€ na měsíc. Nebejt mojí mamky, co mi každý měsíc posílala peníze, a toho, co jsem si našetřila sama, tak bych to tam nezvládla. Je pravda, že koleje byly všechny hezký a čistý, ale částka okolo 600€ byla minimum. Celkově si myslím, že by se stipendia měla rozhodně zvednout ve všech skandinávských zemích, protože s kýmkoliv jsem se o tom bavila, tak přežíval stěží i s pomocí rodičů. Celkový měsíční výdej, když se žije fakt low cost, je minimálně 1000€ .
Například v Nizozemsku pak byla začátkem roku 2023 krize bydlení tak vážná, že vláda vyzvala univerzity, aby dočasně pozastavily nábor zahraničních studentů a studentek, dokud nebude možné zavést v oblasti bydlení odpovídající řešení. Jen v Amsterdamu chybělo na 13 tisíc pokojů, což, stejně jako ve Francii, odradilo spoustu mladých lidí od nástupu na univerzitu.
S problémy ohledně dostupnosti bydlení se ale mimo jiné potýkají také studenti a studentky, kteří vyjíždějí do jiných zemí na Erasmus. Studentská ubytování jsou v jejich cílové destinaci už obsazena místními, mnohdy na nich ani zahraniční studentstvo bydlet nesmí, a jim tak nezbývá jiná možnost, než hledat bydlení například po facebookových skupinách. I to s sebou ale obnáší značné riziko – podle nedávno průzkumu ESN (Erasmus Student Network) se až čtvrtina z 9 tisíc respondentů či respondentek setkala s podvody, tedy že zaplatila například za rezervaci pokoje nebo za první nájem a od daného člověka už následně nedostala žádnou zprávu. Někteří proto s hledáním ubytování čekají, až budou sami na místě, aby si mohli inzeráty ověřit. I to ale většinou pár týdnů trvá, a tak potom přespávají po hotelech nebo na gauči u kamarádů.
Ubytování jsem začala hledat tři měsíce před příjezdem do Trenta stejně jako jsem zvyklá z Prahy. V tu dobu už byly vybookované všechny byty, které jsou pronajímány primárně erasmákům, takže jsem musela hledat na jiných platformách. V Trentu je studentské ubytování velký problém, je to malé město s hodně studenty. Já jsem svůj pokoj nakonec (asi po 120 předchozích pokusech) našla na FB Marketplace. Aby mi ho pronajali, musela jsem s nimi komunikovat v italštině (neuměla jsem ani slovo, takže Google překladač, haha) a musela jsem se tvářit, že mám v plánu v Trentu žít, protože na půl roku mi nikdo byt pronajmout nechtěl. Za ten pokoj jsem nakonec platila 8 500 Kč bez energií. Energie v zimních měsících kvůli krizi vystoupaly i na 2500 Kč měsíčně. Stipendium bylo, myslím, cca 10 000 Kč na měsíc, takže bez předem našetřených peněz bych nevyžila.
Jakmile lidé na Erasmu důvěryhodné bydlení v dané zemi najdou, začíná pro ně další boj – otázka, zda si ho budou moci dovolit. Evropská unie rozdává takovým studentům a studentkám, kteří jedou do zahraničí na Erasmus nebo na stáž, ubytovací stipendia, jejichž výše záleží na cílové destinaci a tamní ekonomické situaci. Zatímco na studium v Dánsku, Francii, Španělsku nebo Velké Británii obdrží student*ka měsíční příspěvek ve výši 600 eur, v Chorvatsku, Polsku nebo Turecku získá jen 400 euro. I vyšší uvedená částka je ale mnohdy nedostatečná – jak už bylo popsáno, za pronájem pokoje ve Francii dá student 534 euro. Pokud přičteme poplatky za elektřinu, vodu a měsíční nákup jídla, příspěvek 600 euro pokryje jen část základních výdajů. Ojedinělé ale nejsou ani případy lidí na Erasmu, kteří na univerzitu v zahraničí sice přijati byli, kvůli nemožnosti najít odpovídající ubytování ale nakonec nikam neodjeli.
Mojí školou měla být nizozemská University Maastricht. Musím podotknout, že komunikace stran fakulty byla bez problémů, ohledně studijních záležitostí vyšli maximálně vstřícní. Krátce po přijetí jsem se začal poohlížet po ubytování, ale s vědomím toho, že na pobyt odjíždím bezmála za půl roku, jsem to moc neřešil. Od května 2022 jsem ubytování sháněl usilovněji, opravdu bych bydlel víceméně kdekoli, pokud by to bylo za jakoukoli přijatelnou cenu a v dojezdové vzdálenosti. Maastrichtská univerzita studentské ubytování, potažmo jakékoli koleje, neposkytuje, o tom jsme se však dozvěděli až po čase. Byty a pokoje jsou nabízeny na všemožných ubytovacích platformách, kde jsem za registraci na třech největších zaplatil kolem sta eur. Normální pokoje už v tu dobu nebyly prakticky k dispozici, dal jsem si cenový strop 750 € za měsíc, což bych musel doplácet ze svého, stipendium by to nepokrylo. Volné pokoje byly v řádu jednotek, většinou nevybavené. Obepsal jsem snad všechny poskytovatele (spíše firmy, které si na tom postavily byznys), z desítek mailů mi odepsali tři poskytovatelé. Jeden měl plno, další mi odepsal jen v holandštině, třetí mi u inzerátu „volné studentské pokoje“ oznámil, že studenty neberou. Díky poloze Maastrichtu jsem sháněl pokoj i v sousední Belgii a Německu v dojezdové vzdálenosti 50 km, sice bych neměl díky spojům asi žádný studentský život, ale aspoň bych odjel. Asi dva týdny před odjezdem nám přišel z univerzity dopis, že mají v zemi krizi s ubytováním pro studenty a doporučují erasmákům, aby svůj pobyt zvážili, jelikož pokoje nemohli sehnat ani domácí studenti. Samo o sobě to bylo trochu bizarní, že na nedostatek přijdou dva týdny před naším příjezdem, ale co už. Odjíždět jsem měl 1. září, pobyt jsem 31. srpna zrušil a vrátil stipendium. Upřímně mě to od studia v zahraničí celkem odradilo, sestavím si studijní plán, zařídím všechna povolení a pojištění a ztroskotá to na takříkajíc banalitě. Místo pěti měsíců v Nizozemsku jsem tak nechal stovku ubytovacím platformám, kde byty nejsou dál.
Studentské organizace se snaží skrze nejrůznější reporty na problémy spojené s krizí bydlení upozornit a vyzvat vlády i univerzity, aby pro studenty vytvořily vstřícnější prostředí. Studium se totiž stalo otázkou finanční zajištěnosti, odpovídající zázemí je přitom základním předpokladem pro akademické úspěchy.
Nejlepší formou, jak mohou v zahraničí bydlení najít, jsou tak i nadále facebookové skupiny. Pokaždé by si měli ale ověřit, zda je potenciální pronajímatel skutečný, skrze například doporučení předchozích nájemníků, a zda je uvedená výše nájmu odpovídající dané lokalitě. Pokud se pak bavíme o České republice, po delším hledání se dají najít dostupné pokoje a byty na webových stránkách realitních kanceláří. I v Česku je ale síť facebookových skupin s inzeráty poměrně rozsáhlá a bydlení se dá najít i skrze ně.