Evel vs. Erasmus: Tropická bouře, vánoční párty a spadlý strop

Jsem Evel, studuju Teritoriální studia na Univerzitě Karlově a momentálně se nacházím v Portugalsku na Erasmu. Žiju nejlepší měsíce svého života, náležitě si je užívám a rozhodla jsem se o tom psát rubriku, abys věděl/a, co bude čekat tebe, až na Erasmus vyjedeš.

Nikdy jsem se o Erasmu nerozhodovala, odjakživa jsem měla jasno v tom, že pojedu. Jsem totiž přesvědčená, že člověk získá v zahraničí tolik potřebný životní i světový nadhled. Povznese se nad své zažité pořádky, potká lidi z jiných kultur, a především vystoupí ze své komfortní zóny. A já z komfortní zóny vystupuju moc ráda.

Abych mohla na Erasmus jet, musela jsem podstoupit hodně papírování, což bylo naprosto otřesný. K papírování se pak přidala e-mailová komunikace s portugalskou školou, to byl taky kvalitní punk. Ač Portugalce naprosto miluju, jestli jim něco nejde, tak je to administrativa. A italský školy to mají prý dost podobně. Pošleš e-mail o pěti slovech a odpovědi, ještě k tomu v portugalštině, se dočkáš za dva týdny. Strávila jsem tedy dva až tři měsíce letošního jara v naprostý frustraci, mezi papíry a e-maily, abych konečně na konci léta mohla do Portugalska odjet.

S krosničkou a jedním příručním zavazadlem jsem vystoupila v Portu na letišti a busem pak zamířila do finální destinace – Coimbry. Coimbra je skvělá. Je to město mezi Portem a Lisabonem, asi 40 kilometrů od pobřeží Atlantského oceánu. Žije v ní skoro 150 tisíc lidí, nabízí nespočet akcí každý den a je plná studentů, což je skvělý, protože člověk nemá jediný den klidu. Coimbra, kromě toho, že je skvělá, tak je taky hodně kopcovitá. To jsem zjistila hned, když jsem vylezla z busu a rozhodla se jít do budoucího domu pěšky. Byl to fakt blbej nápad a v půlce cesty jsem si objednala Uber.

Když jsem do svého „domů“ konečně dorazila, zalil mě pocit upřímnýho štěstí, že jsem konečně z Česka vypadla a že jsem teď fakt tady. Pocit štěstí mě nicméně rychle opustil, když jsem zjistila, že moje postel nemá kromě matrace vůbec nic. Krosničku jsem si proto dala do rohu pokoje a vydala se do nejbližšího obchoďáku pro peřinu, polštáře a povlečení. Bum, první den a 200 euro pryč. Ověšená ložní soupravou jsem si musela opět zavolat Uber, domů bych se totiž přes ty kopce a hory nedostala. V autě jsem klasicky házela s panem řidičem konverzaci o počasí a on následně mezi řečí prohodil, že do regionu přichází tropická bouře. Den jak malovanej prostě. I takový je Erasmus.

Můj dům je jinak skvělej. Bydlí nás v něm 11, je přímo v centru u kalicí části města a vypadá jako typický portugalský obydlí. Vysoký stropy, velký okna, trámy všude, a v pokoji mám dokonce vlastní balkón. No neber to za 260 € na měsíc. Součástí domu je i punkovej dvorek, kde jsou zdi pomalovaný pochybnými barevnými obrázky, na párty je ale ideální a údajně i vyhlášený. Dům je to fakt skvělej, i když občas v něm padá strop v koupelně a zbyde po něm jenom velká díra. Nevadí, nic co by pan domácí nevyřešil.

Fuck-upů už jsem tady zažila za ty dva týdny dost, jsem na ně totiž samozvaný expert. Těch krásných chvil je ale naštěstí mnohem víc. Jak už jsem zmínila výše, Coimbra je hodně studentské město a já snad ještě nebyla jediný den večer doma. Párty tady začínají kolem desáté a trvají do pěti do rána, což je občas super, ale jindy to tak super není. Minulý týden jsme měli vánoční párty, bylo totiž 24. a na zahradě hezký strom. Vždycky se prostě najde příležitost, viď. Párty tady jsou každý den a člověk přejde po pár dnech do erasmáckýho autopilota, a to je hodně dobrej lifestyle.

Ráno v 11 vstanu, udělám si snídani, dáme pokec se spolubydlama, napíšu články a přesunu se do školy, aspoň na chvíli. Po škole výlet, pivo, pláž, po pivu další pivo, a tak dále. Přesně takhle totiž vypadá Erasmus, ať už je člověk v Portugalsku, Itálii, Německu nebo v USA.

Absolvovat výjezd do zahraničí by mělo být na vysoký povinný, nemá to snad jediný negativní aspekt a člověk z něj může jedině benefitovat. Po dostudování totiž už taková příležitost na půlroční nebo roční pohodu nejspíš nebude, budeš řešit práci, možná rodinu. Erasmus je jedna velká párty, na kterou pak člověk další roky hrozně rád vzpomíná, a já se nemůžu dočkat toho, co všechno tady ještě zažiju.