Když PPP není vidět: Skrytý boj s vlastním tělem

Trigger warning: Text se týká poruch příjmu potravy a duševního zdraví. Pokud v tobě tato témata vyvolávají nepříjemné pocity, zvaž, zda článek nevynechat. Pokud se ale i tak rozhodneš číst dál, můžeš si dělat přestávky. Na konci najdeš kontakty, kam se můžeš obrátit, pokud potřebuješ pomoc — nebo je můžeš doporučit kamarádce či kamarádovi. ❤️‍🩹

Není to jen o čísle na váze

Porucha příjmu potravy (PPP) je především psychické onemocnění, které nepoznáme jen podle vzhledu. Mnozí z nás si myslí, že pokud někdo vypadá „normálně“, tak nemůže trpět poruchou příjmu potravy. To je ale mýtus. 

I lidé s normální nebo vyšší váhou mohou trpět PPP, což potvrzuje řada odborných studií, včetně výzkumu ze Stanfordské univerzity, která ukázala, že pacienti s atypickou anorexií (pozn.: jedná se o formu anorexie, která vykazuje všechny charakteristické příznaky, jako je strach z přibírání na váze, intenzivní kontrola nad jídlem a negativní vnímání vlastního těla, ale osoba nemusí mít podváhu) jsou stejně ohroženi jako ti, kteří mají podvýživu.

Co když to „není vidět“?

Tato forma PPP je často obtížněji rozpoznatelná, protože osoba může mít normální nebo nadprůměrnou hmotnost, což zvyšuje pravděpodobnost, že nebude hledat pomoc ani nebude správně diagnostikována. Přesto stále zahrnuje nebezpečné chování s vážnými důsledky pro zdraví, jak na tělesné, tak i na psychické úrovni.

Příznaky atypické anorexie mohou zahrnovat:

Rychlý úbytek hmotnosti, i když nemáš podváhu.
Změny v tom, co jíš a jak moc cvičíš.
Stálé obavy o svůj vzhled a neustálá touha zhubnout.
Úzkost, změny nálad, únava a problémy se soustředěním.

Dalším příkladem je záchvatové přejídání, které je často spojováno s pocity studu a stigmatu. Zajímavé výsledky přinesla studie zaměřená na PPP u lidí s normální váhou a obezitou, která porovnávala dospělé s normální váhou a obézní jedince trpící poruchou záchvatového přejídání (Binge Eating Disorder – BED).

Zjistila, že lidé s normální váhou vykazovali vyšší míru používání jak zdravých, tak nezdravých metod kontroly hmotnosti ve srovnání s osobami s vyšší hmotností, a častěji se trápili svou touhou po zhubnutí, což ukazuje na to, že poruchy příjmu potravy neovlivňují pouze osoby s nadváhou nebo podváhou. 

Výzkumy ukazují, že poruchy příjmu potravy jsou komplexními psychickými onemocněními, které mohou postihnout každého — ať už je to na první pohled vidět, nebo ne.

Moje osobní zkušenost

Sebepřijetí je pro mě dlouhodobý boj, který vedu sama se sebou snad celý život. Přikládám to několika faktorům: vlivu mého okolí již v útlém dětství, médiím a sociálním sítím. To všechno přispívalo k tomu, že jsem neustále cítila tlak na to, jak vypadám — přiznávám, že jsem si tento tlak často vytvářela sama ve své hlavě.

Možná právě proto, že jsem žena, jsem svůj vzhled vnímala jako vstupenku do všeho, čeho jsem chtěla dosáhnout. Chceš krásný vztah? Musíš být hubená. Chceš být oblíbená? Musíš být hubená… a takhle pokračoval můj toxický kolotoč myšlenek, až se to vymklo kontrole. Přestala jsem úplně jíst, byla jsem podvyživená, pak jsem se zase přejídala a měla nadváhu. Jídlo se stalo tím jediným, na co jsem byla schopná myslet.

Výstižně to za mě popisuje komentář pod tímto videem:

„Na PPP nejsem dost hubená“

Největší problém pro mě byl, že jsem si nikdy nepřipadala „dost hubená“ na to, abych si vůbec mohla přiznat, že trpím PPP. Právě kvůli tomu mi dlouho trvalo svůj problém pojmenovat. A pak jsem zjistila, že nejsem jediná, kdo se tak cítí.

Pokud tě tyto myšlenky taky trápí:

Nemusíš to držet v sobě. Pokud nemáš kolem sebe safe space, zkus se obrátit na krizové centrum nebo Linku bezpečí. Skvělé je centrumAnabell, kde jsou ti odborníci na PPP k dispozici i na telefonu.

Mně hodně pomohly terapie, konkrétně Terapeutický přístav, kde tě sezení vyjde na 600 korun, což je v dnešní době příznivá cena. Z osobní zkušenosti vím, že mluvení o těchto tématech je prvním krokem ke kvalitnějšímu životu.