Jak si ropné společnosti osvojily pojem „uhlíková stopa“, jen aby hodily svou vinu na nás

KDE VZNIKL POJEM UHLÍKOVÁ STOPA?

Koncept „uhlíkové stopy“, oblíbeného měřítka osobního dopadu na životní prostředí, vymyslela reklamní firma pracující pro společnost British Petroleum.

British Petroleum, druhá největší nestátní ropná společnost na světě s 18 700 čerpacími stanicemi po celém světě, si najala odborníky na PR, známou firmu Ogilvy & Mather, aby propagovala názor, že za změnu klimatu nemůže ropný gigant, ale jednotlivci.

Pojem, který měl odvést pozornost

Právě tehdy společnost British Petroleum neboli BP poprvé propagovala a brzy úspěšně zpopularizovala termín „uhlíková stopa“. Společnost v roce 2004 představila svou kalkulačku uhlíkové stopy, s jejíž pomocí mohl každý člověk posoudit, jak se jeho každodenní život (chození do práce, nakupování potravin a cestování) podílí na ohřívání zeměkoule.

Jenže kalkulačka je zavádějící. Není totiž v silách jednotlivce, aby zvrátil již způsobené škody ve světě, kde je pouhých 100 společností zodpovědných za 71 % globálních emisí. Například uhlíkové stopy deseti největších technologických společností, včetně Googlu a PayPalu, jsou z velké části způsobeny jejich investicemi podporujícími průmysl fosilních paliv.

Proč naše pozornost leží jinde, než by měla?

Problém se ukrývá i v tom, že stále odvádíme pozornost jinam a neúměrně obviňujeme odvětví, jako je například zemědělství. Proč tomu tak ale je, když podle článku Hannah Ritchie v časopise Our World in Data je živočišné zemědělství zodpovědné za 18,4 % globálního rozpoložení skleníkových plynů? (Data k roku 2020). Jedná se sice o přímé emise, které nezahrnují zpracování, balení, dopravu a maloobchod, nicméně procento je pořád menší oproti například fosilním palivům. A právě fosilní paliva přispívají k tvorbě skleníkových plynů nejvíce.

Například Kalifornské mlékárenské odvětví je na dobré cestě k dosažení klimatické neutrality díky nové produkci většího množství mléka s menším počtem krav a díky zavádění nových technologií.

Fosilní paliva se tak ale nechovají. Jejich oxid uhličitý je na jednosměrné cestě, která končí nad našimi hlavami a zdánlivě mimo náš dosah. Velké ropné společnosti a další společnosti vyrábějící fosilní paliva by nás rády přesvědčily, že za to mohou potraviny, které jíme, nebo žárovky v našich lampách.

Chceme-li zpomalit změnu klimatu, musíme se v energetice odklonit od fosilních paliv a udržet geologický uhlík mimo atmosféru a v zemi, kde byl po miliony let. Fosilní průmysl by udělal dobře, kdyby našel inovativní způsoby, jak snížit svou uhlíkovou stopu namísto toho, aby vynakládal obrovské množství peněz na manipulaci s námi všemi.