Izraelský premiér Netanjahu měl chránit Židy. Selhal a teď čelí za zvuku sirén svému politickému konci

Čtyřiasedmdesátiletý izraelský premiér Benjamin Netanjahu, přezdívaný Bibi, je v čele země už pošesté a se svou pravicovou stranou Likud nyní naviguje Izrael skrze válku s palestinským teroristickým hnutím Hamás. To na Izrael zaútočilo 7. října letošního roku a při jeho překvapivém útoku zahynulo přes 1 400 Izraelců, 3 400 jich bylo zraněno a více než 200 bylo uneseno jako rukojmí do Pásma Gazy.

Izrael začal po prvotním šoku Pásmo Gazy ostřelovat a v posledních dnech zahájil také pozemní invazi. Vzájemné útoky obou stran mají už nyní tisíce civilních obětí – v Izraeli byly děti teroristy palestinského Hamásu zmasakrovány, v Palestině zase umírají pod izraelskými raketami. Izrael ale čelí mimo to své vlastní malé velké válce i doma: říjnový průzkum mezi židovskými Izraelci ukazuje, že až 86 procent z nich viní z masivního a překvapivého útoku Hamásu izraelskou vládu. Co víc – 56 procent z nich si myslí, že by měl premiér Netanjahu po skončení současné války rezignovat.

Bibi je nejdéle sloužícím premiérem Izraele. Poprvé stál v čele země mezi lety 1996 až 1999, kdy vedl izraelský lid skrze politickou nestabilitu. Jeho druhé premiérské období začalo v roce 2009 a trvalo dlouhých 12 let až do června roku 2021, kdy byl odstaven od moci. Během své vlády měl po většinu času podporu parlamentu, v zahraničí byl nicméně často terčem kritiky za pasivní přístup k mírovému procesu s Palestinci a za souhlas s rozšiřováním osad na okupovaném Západním břehu Jordánu. V červnu 2009 navíc sice připustil existenci nezávislého palestinského státu, který ale nesmí být ozbrojen, nicméně koncept dvou států obratem opustil.

Do čela země se Netanjahu vrátil téměř přesně před rokem, kdy byl premiérem Izraele zvolen pošesté – a to i přesto, že už v době voleb čelil soudním procesům spojeným s podplácením i podvodem. Svou politiku zakládal Bibi v posledních dekádách především na tom, že ochrání izraelský lid. Stát Izrael jako takový vznikl totiž za účelem toho, aby chránil Židy, kteří čelili napříč světem během druhé světové války i po ní vlně nenávisti. Netanajhu měl tak být jakožto izraelský premiér ochráncem Židů, v tom ale 7. října selhal. Ten den došlo k největšímu útoku na Židy od dob holokaustu a až 80 procent Izraelců nyní vyžaduje, aby za něj Netanjahu přijal veřejně zodpovědnost. Izraelská armáda totiž selhala v ochraně civilistů, izraelská inteligence v předpovědi masakru a izraelská vláda v rychlé reakci.

Rozhořčení Izraelců je vidět i v ulicích. Sídlo Netanjahuovi vládnoucí strany Likud bylo poničení falešnou krví a členové vlády čelí mnoha nejen slovním útokům. Není ale divu – výčet selhání, která Netanjahuovu kariéru lemují, je až bolestně dlouhý a o to spíše dává nyní Izraelcům důvod ke hněvu. Bibi například zařídil přesun stovek milionů dolarů z Kataru do Gazy, a to za účelem koupit si tamní poslušnost a klid. Podle některých bezpečnostních složek mohly pak být tyto peníze použity k financování teroristických aktivit Hamásu. V roce 2011 pak propustil Bibi tisíc palestinských vězňů, včetně masových vrahů, výměnou za propuštění jednoho izraelského vojáka, kterého držel Hamás v zajetí. Jedním z propuštěných vězňů byl i Yahya Sinwar, současný vůdce Hamásu v Gaze. A za poslední rok významně narušil stabilitu státu poté, co prosadil reformu soudnictví, která ubírala soudům nezávislost, která dávala moc do rukou vlády a proti které demonstrovaly v Izraeli několik měsíců stovky tisíc lidí. 

Že mu zvoní hrana ví už i sám Netanjahu. O víkendu zveřejnil na sociální síti X příspěvek, ve kterém odmítl svou vinu na nevědomosti Izraele při útoku Hamásu ze 7. října a uvalil ji na bezpečnostní složky. Napříč izraelským politickým spektrem vyvolal výrok rozhořčené reakce a Netanjahu následně svůj příspěvek smazal a letmo se za něj omluvil. Proti jeho slovům vystoupili nicméně i samotní členové jeho vlády, což značí rozkolísání vztahů v Bibiho kabinetu.

Snaha nakumulovat svou moc a schopnost politicky přežít udržela Benjamina Netanjahua po několik dekád na politickém vrcholu. Jeho populistická tvrzení a prohlašování se za ochranáře Židů dala jeho voličům naději a pocit bezpečí. Ten byl ale falešný, a izraelský premiér tak čelí svému konci. Místo umíráčku jsou ale slyšet sirény a pláč těch, co pohřbili své blízké.

Zdroje: HeyFomo, The Atlantic, Al Jazeera, Bloomberg, Atlantic Council, The Wall Street Journal, The Guardian