Antisemitismus nikdy nevymizel. Protiislámskou rétoriku můžeme očekávat i v Česku, tvrdí religionistka

Poté, co palestinské radikální hnutí Hamás před dvěma týdny zaútočilo raketami na Izrael a ten obratem rozpoutal protiútok na Pásmo Gazy, se ve světě zvedla vlna solidarity – buď té propalestinské, nebo té proizraelské. Nečekaná eskalace dekády trvajícího konfliktu má už nyní tisíce obětí na obou stranách a ve velkém kvůli ní umírají kromě vojáků také samotní civilisté, a to včetně dětí. Právě civilní oběti jsou pro mnoho lidí důvodem pro účast na demonstracích podporujících jednu či druhou stranu. Jelikož se ale jedná o konflikt, který je do určité míry nábožensky založený, zvedla se ve světě kromě vlny solidarity také vlna nenávisti.

V Berlíně byly na některé dveře domů Židů nakresleny Davidovy hvězdy a na místní synagogu hozeny molotovy, neboli zápalné lahve. Ve Spojeném království se podle údajů policie antisemitské projevy až zčtyřnásobily. Ty přitom mnohdy zahrnují i výkřiky jako „Smrt Židům“ nebo „Smrt Izraeli“. A v Kanadě muž házel vejce na památník holocaustu a na kolem projíždějící vozidla a vykřikoval antisemitská hesla.

Stejně tak ale musí nenávistným vyjádřením čelit i Palestinci, v některých případech Arabové obecně. V Brooklynu, kde žije mnoho Arabů a Američanů, napadli osmnáctiletého Palestince muži mávající izraelskými vlajkami z aut a vykřikující protipalestinské slogany. Francie dokonce vyhlásila nejvyšší stupeň protiteroristické pohotovosti poté, co útočník smrtelně pobodal učitele a další dva vážně zranil, zatímco křičel „Alláhu Akbar“, tedy „Bůh je největší“. Podle francouzského ministra vnitra není pochyb o tom, že útok souvisel s konfliktem mezi Izraelem a Hamásem.

Nenávist, kterou eskalace konfliktu mezi Hamásem a Izraelem vznítila, se přitom může do budoucna ještě znásobit. Izrael totiž stále nezahájil plánovanou pozemní invazi Pásma Gazy a až tak učiní, antisemitské nálady se ještě prohloubí. Co nás tedy v tomto ohledu čeká? A bude k výše popisovaným incidentům docházet i u nás v Česku? Na to jsme se zeptali Věry Tydlitátové, religionistky a expertky na extremismus a xenofobii.

Dala se taková vlna antisemitismu a protipalestinských nálad ve světě očekávat?

Antisemitismus ze společnosti nezmizel, přestože se zdálo, že po válce nepatří do slušné společnosti. S rozvojem sociálních sítí a s postupným „zapomínáním“ hrůz se dokonce stal intenzivnějším a zřejmějším. Prakticky téměř každou konspirační teorii doprovází antisemitské motivy, recyklují se dávno zapomenuté pověry a publikace. K tradičním zdrojům antisemitismu, jakými byly krajně ortodoxní církevní kruhy a stoupenci extrémní pravice či neonacisté, přibývá nenávist mnoha muslimů vůči Židům a Izraeli, a rovněž tzv. „nový antisemitismus“ radikální levice, tedy intelektuální a akademický antisemitismus maskovaný za antisionismus. Tento trend sílí a je těžké si s ním poradit, neboť je nesen ušlechtilými záměry, jako je soucit s trpícími a snaha vypořádat se s kolonialismem či rasismem, ve skutečnosti je však stejně krutý, nespravedlivý a zákeřný jako zmíněné starší formy nenávisti vůči židovskému lidu a na rozdíl od nich je šířen většinou vzdělanými a inteligentními lidmi. Jeho typickým domovem jsou kampusy západních univerzit. Právě z těchto levicových kruhů posílených významnými palestinskými menšinami v západní Evropě bylo možné očekávat silnou reakci na chystaný zásah izraelské armády v Gaze. Obávám se, že též menší část občanů, kteří mají k Izraeli silné pouto, může podlehnout nenávisti vůči muslimům, nyní zejména Palestincům, a že budeme slýchat silná vyjádření. Nečekám ale, že by šlo o významné hlasy, tím méně, že by vedly k jakémukoliv reálnému projevu násilí vůči Palestincům přítomným u nás. Židé jsou rozhořčeni a ve své frustraci mnohdy žádají nereálná řešení konfliktu, ale zcela jistě u nás nehrozí, že by někoho napadali. Naopak i mezi židovskými spoluobčany často slýchám vyjádření obav o osud civilních obyvatel pásma Gazy.

Jsou ve svém rozsahu větší než při předchozích eskalacích konfliktu?

Podle toho, co víme, jsou tyto demonstrace silnější a též doprovázené násilím, nezdá se však, že o mnoho. Otázkou nyní bude jejich dynamika, zda budou mít protiizraelští aktivisté dostatečnou motivaci a výdrž v akcích pokračovat po mnoho dní či týdnů. Zásah IDF v Gaze teprve začíná a zcela jistě se neobejde bez civilních obětí. Tento fakt zcela určitě dosud zdržuje izraelskou armádu před hraniční čárou Gazy, neboť smrt civilistů je lidsky i politicky naprosto nežádoucí. Naproti tomu teroristé obratně pracují na aktivizaci odporu, když ukazují světu nejen skutečné oběti, ale i podvržené záběry, například video se zasypaným dítětem, které však nepochází z Gazy, ale z nedávného zemětřesení v Turecku, nebo panenku v povijanu vydávanou za zavražděného kojence. Takových snímků a videí je celá řada, jde o aranžované obrázky, nebo skutečné záběry z jiné doby a z jiného místa. Není pochyb o tom, že stoupenci Hamásu, ale i levicoví propalestinští aktivisté, berou tuto propagandu za prokázané důkazy izraelské zločinnosti a dokáží se jimi radikalizovat. Udivuje mne, že mnohdy vzdělaní lidé se zkušenostmi s propagandou věří takovým manipulativním sdělením. Pokud tedy budou teroristé vedle bomb obratně využívat moderní technologie, může být nálada ve společnosti zfanatizovaná, dlouhodoběji a hlouběji rozjitřená a antisemitské výroky a protestní akce budou brutálnější než dříve.

Můžeme tak xenofobní vyjádření očekávat i v České republice?

Pravděpodobně se podobných vyjádření i akcí dočkáme i v České republice. Zatím zde převládá spíše jakýsi opatrný relativismus, kdy zejména intelektuálové zároveň vyjadřují zděšení nad teroristickým činem a zároveň po onom pověstném „ale...“ upozorňují na otřesné poměry v pásmu Gazy způsobené Izraelem a na utrpení běžných Palestinců, kteří podle nich s Hamásem nemají nic společného, jsou jím šikanováni, bojí se protestovat atd., zatímco Izrael je chce trestat v posedlosti jakousi kolektivní vinou. V řadách neonacistů, radikálních katolických tradicionalistů nebo neofašistů u nás zatím přetrvává nejistota, ke komu se přiklonit, neboť z jejich hlediska je židovský lid i muslimská Palestina stejně nenáviděnými entitami. Z těchto kruhů můžeme čekat též protiislámskou rétoriku. U menšiny těchto extrémistů by mohla nynější tragická situace sloužit jako záminka k tažení proti muslimům, jako jsme to viděli u hnutí  „Islám v ČR nechceme“ a při pitoreskních akcích Martina Konvičky. Ani tehdy, ani nyní neočekávám, že by došlo na více než na hloupé a necivilizované urážky muslimů. Silně doufám, že u nás k žádnému násilí nedojde. Pokud se u nás objeví viditelnější antiizraelské postoje, lze je očekávat u oné krajně levicové intelektuální a akademické obce a u příslušníků palestinské komunity. Podle toho, co již probíhá a proběhlo, nepůjde o velké či agresivní akce, spíše o uměřené projevy, které se budou zaštiťovat legitimní kritikou izraelské politiky. Otevřená nenávist vůči Židům, včetně těch židovských spoluobčanů, kteří nejsou občany Izraele a nenesou žádnou odpovědnost za situaci v Gaze, se jistě také objeví, ale spíše okrajově a zcela určitě v temných zákoutích sociálních sítí. Tak se tomu ostatně děje již mnoho let.