Přihlášení se k heyfomo
Dělat práci, která tě nebaví, za to nestojí. Mnohdy vede k vyhoření
Peníze jsou všechno. Teda až do té doby, než začneme ztrácet sami sebe. Proč se tolik mladých lidí potýká s burnoutem? A co s tím můžeme dělat?
Známe to asi všichni - každý den balancujeme svůj čas mezi školou a prací a zdá se nám, že volných chvílí možná tak ubývá. Tísní nás deadliny závěrečných zkoušek i pracovních projektů, a zatímco se snažíme dokončit školu nebo získat titul, bojujeme také o své místo na pracovním trhu. Život, včetně bydlení, je totiž drahý a být jen studenty a studentkami holt nestačí - je potřeba vydělávat. Ve víru povinností ale zapomínáme sami na sebe a je to vidět.
Vyhoření neboli burnout je termín, který je v posledních letech skloňován čím dál tím víc, především pak u naší generace - generace Z. Podle nedávného průzkumu se až 84 procent zaměstnanců a zaměstnankyň cítí vystresovaně. Číslo ale vystoupá na neuvěřitelných 91 procent, pokud se dotazovaná skupina zmenší pouze na generaci Z.
Až 91 procent příslušníků generace Z zažívá v práci burnout, trápí je ekonomické vyhlídky i nedostatečné ocenění
Za vysokým podílem mladých lidí s burnoutem může být spousta příčin. Ať už se jedná o klimatickou úzkost a pocit, že nic nezmůžeme, nebo o chronickou online aktivitu, kvůli které jsou mobilní telefony našimi nejlepšími kamarády, s pocitem vyhoření se potýká téměř každý příslušník generace Z.
Na vině mohou být ale kromě externích podmínek také podmínky na pracovišti. Průzkum Reynoldsova novinářského institutu při Missourské univerzitě například ukázal, že vyhoření je rozšířené i v žurnalistice. Podle autorstva ho ovlivňují i organizační faktory, které by se přitom daly jednoduše změnit.
Jako hlavní faktor, který by snížil pocity burnoutu, uvedla většina současného novinářstva úpravu pracovní doby. Do té by mohla spadat třeba možnost čtyřdenního pracovního týdne, více hybridních směn i práce z domova. Zároveň projevili novináři a novinářky zájem o více volna, příspěvek na sport nebo pravidelné školení.
Je tedy očividné, že za pocitem vyhoření nemusí stát samotná práce jako taková, ale spíše podmínky, ve kterých takovou práci vykonáváme. To bychom měli mít na mysli i při výběru zaměstnání. V ideálním světě bychom si mohli vybrat práci, která nás baví, a následně ji dělat v prostředí, které nám vyhovuje.
To není vždy možné a už vůbec ne samozřejmé. Často je cesta k našemu vysněnému zaměstnání trnitá, ale i na ní nás ale čeká spousta zkušeností, které se nám pak mohou znenadání hodit. Mnohdy musíme v jejím průběhu dělat i brigády, které nás nebaví, pokud je to ale jen trochu možné, měli bychom se vyhýbat svým vlastním no-gos. Riskujeme totiž, že se dostaví pocit vyhoření, případně že se dostaví mnohem dříve, než bude potřeba.
V průzkumu EY z roku 2023 uvedlo více než 50 procent příslušníků generace Z, že se obávají nedostatku peněz. Podle mnohých je získání dobrého platu jen otázkou toho, zda zvládnou pokrýt nezbytné životní náklady či nikoliv. Co jiného nám tedy zbývá, než si tu práci aspoň trochu užívat?
Na burnout bychom pak neměli zapomínat ale ani poté, co vysněnou práci získáme. Konec konců je jednoduché se utopit i v práci, která nás baví, a ztratit ponětí o tom, zda ji správně a zdravě balancujeme s volným časem. Pokud budeme zapomínat sami na sebe, tělo nám to nepříjemným způsobem vrátí. A to nám za to nestojí.