Přihlášení se k heyfomo
Čtvrtinu Čechů a Češek ohrožuje
závislost na práci. Může za to i normalizování workoholismu
Workohlismus, neboli závislost na práci, se stává čím dál větším problémem. Může za to kromě nezdravého pracovního prostředí i tendence společnosti workoholismus normalizovat.
Národní institut SYRI publikoval koncem března tiskovou zprávu, ve které shrnul výsledky průzkumu zaměřeného na workoholismus. Ten byl prováděn v 82 zemích a účastnilo se ho na 32 tisíc lidí. Umožnil tak porovnat workoholismus v jednotlivých státech a zjistit, jak je na tom mimo jiné i Česko.
Podle zjištění workoholismus, tedy závislost na práci, ohrožuje ve zvýšené míře až čtvrtinu Čechů a Češek se středoškolským a vysokoškolským vzděláním. Při vzniku závislosti hraje podle autorstva klíčovou roli kombinace nezdravého pracovního prostředí a osobnostní charakteristiky konkrétního člověka - třeba perfekcionismus.
Naše výsledky však jednoznačně ukazují, že závislost na práci není spojena s duševní pohodou a pracovní spokojeností, ale naopak s řadou psychických obtíží. U respondentů splňujících kritéria závislosti na práci jsme zjistili významně vyšší výskyt jak pracovního stresu, tak vyhoření a deprese. V dlouhodobém horizontu tyto stavy poškozují schopnost jedince kvalitně pracovat i jeho psychickou odolnost, a v důsledku toho také podrývají odolnost celého týmu a organizace. Existuje tedy mnoho důvodů, proč se snažit se závislostí na práci bojovat.
Až 91 procent příslušníků generace Z zažívá v práci burnout, trápí je ekonomické vyhlídky i nedostatečné ocenění
Z průzkumu také vyplývá, že má workoholismus oproti ostatním závislostem mimořádné postavení - je normalizován. Společnost totiž vysoký pracovní výkon, produktivitu a úspěch oceňuje a dotyční tak nemusí mít pocit, že by byli závislí. To může být klíčové při nalézání adekvátního řešení problému.
Nadměrné pracovní nasazení ale není jedinou stranou mince. Workoholismus totiž mnohdy může vést i k depresím a vyhoření. S tím má problém generace Z, která zažívá burnout vůbec nejčastěji. Podle studie totiž nedokáže svou mysl ve volném čase odpoutat od práce, a to v nepoměrně vyšší míře než předchozí generace.
Pokud má člověk práci, která ho baví, okay. Pokud má člověk práci, která ho nebaví, ale potřebuje ji, taky okay. Jedná se o soukromou věc každého z nás. Neměli bychom ale ani v jednom případě zapomínat sami na sebe, a naopak dbát o své psychické i fyzické zdraví. To máme totiž jenom jedno.