Sharenting, neboli sdílení informací a fotografií dětí jejich rodiči na sociálních sítích, je čím dál více diskutované téma. Jaká jsou jeho rizika? A jak se k praxi staví generace Z?
O sharentingu už jste nejspíš slyšeli. Termín, který spojuje slova sharing a parenting a který označuje praxi, kdy rodiče sdílejí informace o svých (nezletilých) dětech online na sociálních sítích, se dostává čím dál více do veřejné debaty. Rodiče totiž mnohdy pyšně publikují fotografie a videa svých ratolestí, aniž by si uvědomovali možná rizika s tím spojená.
Jedná se o problematiku, která se dotýká hranic etiky, morálky i soukromí rodičů i dětí. Nikde totiž není napsáno, jak by se mělo v tomto případě postupovat. Lidé, kteří na sociálních sítích vyrostli, začínají mít teď děti a jejich sdílení jim připadá přirozené. Sami v online prostředí totiž dospívali a jsou na postování zvyklí.
Zda fotografie svých dětí sdílet či nesdílet je samozřejmě každého soukromé rozhodnutí. Často se s ním ale pojí mnoho rizik a negativních dopadů, které bychom měli mít při sharentingu na paměti. Jaká to jsou? 👇
Tím nejzásadnějším red flagem sharentingu je ohrožení bezpečnosti dětí. Zveřejněné informace nebo fotografie mohou být zneužity například pro kyberšikanu nebo krádež identity dítěte. Čím dál více se navíc celosvětově objevují případy dětské pornografie - portál statista.com eviduje více než 255 tisíc případů takto zaměřených internetových stránek. Každá stránka může přitom obsahovat desítky až stovky materiálů zobrazujících sexuální zneužívání dětí.
Sdílením informací a fotografií dětí samozřejmě poměrně zásadně zasahujeme do svého i jejich vlastního soukromí. Digitální stopa je totiž téměř nesmazatelná a fotografie z dětství se tak mohou (i v pozměněné podobě) objevit za pár let znovu, aniž by si toho byly samotné děti vědomy.
Když je dítě malé, má mnoho rodičů nutkání sdílet roztomilé okamžiky jeho života. Některé zveřejněné informace jsou ale za hranou. Dítě je také člověk a zaslouží si respekt, jaký chováme k dospělým jedincům. I dítě, které se jednou samo stane dospělým, má nárok na své vlastní soukromí a sdílením jeho fotografií ho do určité míry narušujeme, nevíme totiž, zda by si samo publikování přálo.
Mnoho rodičů řeší otázku sdílení či nesdílení tím, že na fotografiích neukazují dětský obličej. Buď postují pouze fotografie, na kterých není obličej dítěte vidět, anebo ho přímo na fotce zamazávají.
I to jsou možnosti, které využívá například norský pár influencerek, Julie a Camilla Lorentzen, které mají na sociálních sítích několik milionů sledujících. Jejich fanoušci neznají pravé jméno, přesné datum narození ani obličej jejich nedávno narozeného syna. Příspěvek o jeho narození zveřejnily několik týdnů po události a synovi na sítích přezdívají Sunny.
A jak přistupuje k sharentingu generace Z? Jakým způsobem bude chtít jednou problém (ne)sdílení svých dětí řešit? Zeptali jsme se našeho čtenářstva!👇