Dvě hodiny po vydání alba Taylor Swift oznámila, že The Tortured Poets Department je dvojalbum s dalšími 15 písněmi navíc. Její nejdelší album vůbec odhaluje zpěvačku z úhlů, které jsme u ní ještě nezažili.
Upřímnost. Ta se písním jedné z největších hudebních hvězd současnosti nedá upřít. Možná právě proto k ní tíhnou miliony fanoušků a fanynek. Taylor se nebojí introspekce, jak již dokázala v albech Folklore, Evermore a Midnights. Tentokrát jde ale dále, ponořuje se do hloubky, ve které jsme ji doposud neviděli. Odhaluje nejen své vlastní životní příběhy ale i niterní boje, nenávist, prohru, ztrátu, bolest a zášť.
Na albu The Tortured Poets Department (TTPD) se Taylor daří stírat hranice mezi svými osobnostmi. Píše z vlastního pohledu, jako by posluchač*ka nahlížel*a do jejího deníku. Také ale vytváří fikce a nové neexistující avšak hluboce promyšlené charaktery, někdy i v rámci jedné písně. Taylor se na svůj život dívá i z ptáčí perspektivy. Je si vědoma, jak ji vnímá okolí, a má potřebu s tím bojovat, jak sama přiznává.
Jednoduše řečeno, máme tu velmi chytrý, svůdný a textově ostrý soubor příjemných synth-popových písní propojených s inteligencí a vášní.
Na albu spolupracovali Aaron Dessner a Jack Antonoff, kteří jsou již dlouholetými spolupracovníky Taylor, a mimo jiné spolupracovali na albech Folklore a Evermore.
Taylor nám nastavuje dvě tváře. Zranitelnost a krutost. Pojďme se společně podívat, jak se propisují do textů.
Je bezradná a zmatená. Zranitelná, jako jsme ještě nikdy dřív neslyšeli. Puká jí srdce.
V písní So Long, London se ocitáme v momentu, kdy se rozhodne akceptovat prohru a odejít. Zachycuje obraz vztahu v jeho posledních chvílích, kdy se jedna osoba vzdaluje a druhá se snaží udržet pár pohromadě skrz nádherně smutný a lyrický rozbor. Tím odkazuje na šesiletý vztah s Britem Joe Alwynem.
Album ale překvapivě dlouhou časovou stopu věnuje příběhu o vášnivém a obsesivním románku s bad boyem, který ji nechá na holičkách. Tím má být Matty Healy, se kterým se Taylor vídala jen pár měsíců (so real of her). Taylor zřejmě naráží na jejich krátký románek v písních The Smallest Man Who Ever Lived, loml, But Daddy I Love Him, Fresh Out the Slammer a My Boy Only Breaks His Favourite Toys. Zda to tak je, ale (nejspíše) nikdy nezjistíme .
Zpěvačka se také otevírá o depresi. Takové, že nemůže vstát z postele, jí dětské cereálie a pláče v posilovně. TTPD se zabývá i drogovou závislostí, každodenním bojem fungujícího alkoholika.
„I was supposed to be sent away / But they forgot to come and get me,” zpívá v první skladbě Fortnight. „I was a functioning alcoholic ’til nobody noticed my new aesthetic.”
Přesto, že tuto část zpívá v první osobě, není jasné, zda je tato věta zcela anekdotická, nebo zda si dovolila nějakou tvůrčí svobodu.
Písní Prophecy si Taylor klade otázku, zda někdy najde onu pravou lásku. Swift se nebojí ukázat, že je stále beznadějná romantička, zároveň ji ale osud nepřeje a ona stále hledá někoho, kdo jí bude dělat v životě společnost. Skladba je tedy pro všechny, kteří se cítí, že nikdy nejsou ti praví.
Píseň, která upoutala pozornost celého internetu díky svému textu bude rozhodně „thanK you aIMee“ - příběh školní šikanátorky, která poznámenává kariéru Swift. V textu říká, že „změnila jméno“ své protivnice, ale v názvu písně jasně vidíme tři zvýrazněná písmenka - KIM. Taylor tak odkazuje na kauzu, kdy Kim tvrdila, že nezfalšovala telefonát, kde má Taylor souhlasit s Kanyeho explicitním textem o ní a sexu s ním. Po pár letech se ukázalo, že byl telefonát sestříhaný a Taylor nikdy nic takového neřekla.
„I wrote a thousand songs that you find uncool [but] I built a legacy which you can't undo. But when I count the scars, there's a moment of truth / That there wouldn't be this, if there hadn't been you.“
Druhá várka písní začíná velmi silně skladbou Black Dog, která jako by přispívala k hlavnímu příběhu alba o její zradě ze strany nestálého milence, kterého většina fanoušků identifikovala jako Mattyho Healyho z britské rockové skupiny The 1975. V písní je pomstychtivá a naštvaná.
V závěrečné skladbě alba, Clara Bow, si bere na mušku posedlost Hollywoodu mládím a krásou, a jeho tendenci srovnávat každého s někým jiným.
Je však jasné, že toto je její poslední vyjádření k jejím posledním dvěma rokům. Po vydání alba na sociální sítě napsala:
Taylor Swift take vydala první videoklip k písní s Post Malonem zvanou Fortnight.