Počítačové hry obecně dělíme na dobré a špatné. Existuje však tenká hranice, na které se nachází videohry, pro které tahle škála neplatí. Přestože jsou objektivně na nic, řadíme je mezi ty nezapomenutelné. V článku si představíme ty nejhorší, ale vlastně nejlepší z nich.
Představ si, že jsi kreativní videoherní designer a přijde za tebou studio vyvíjející počítačové hry s nabídkou, ať vymyslíš akční střílečku. Byla by alespoň minimální šance, že přijdeš s takto dokonalým nápadem, kdy pošleš Curtise Jacksona alias 50 Centa s nesmyslným arzenálem střelných zbraní po kapsách vyřešit vojenský konflikt sužující Blízký východ? Správná odpověď je NE, ale ve společnosti THQ se někdo takový našel, a hra opravdu vyšla.
Prakticky je zázrak, že se tato hra dostala na pulty obchodů, když její předchůdce 50 Cent: Bulletproof byl totální propadák (ano, opravdu se jedná o druhé pokračování hry s 50 Centem v hlavní roli). Druhý díl posílá 50 Centa a jeho chábry z G-Unit Tonyho Yaya, Lloyda Bankse a DJ Whoo Kida do velmi originální středovýchodní válečné zóny, aby se postavili středovýchodní teroristické skupině.
50 Cent: Blood on the Sand je vlastně skvělá zábava. Přepnout se do módu, ve kterém se zpomalí čas, do toho střílet teroristy a poslouchat gangsterské rapové bangery (neuhodneš, od koho je soundtrack) vytvořené přímo pro hru, je opravdová guilty pleasure.
Další pecka z roku 2009. Netuším, proč vývojáři v názvu uvedli 2000, ale to se asi nikdy nedozvíme. Enviro-Bear vypadá jako něco, co tvůj starší sourozenec hrál ve škole na hodině informatiky. Hraješ za medvěda, který jede v autě, a v podstatě jen ovládáš jednu tlapu, kterou řídíš auto, zrychluješ, brzdíš, couváš a odháníš včely, jezevce a ryby, které vletí oknem dovnitř. Hra obsahuje záměrně tupé ovládání, které je asi stejně chaotické, jako kdyby se za volant auta s manuální převodovkou posadil skutečný medvěd.
Typičtí herní vývojáři věnují hodiny tvorbě, testování i puntičkaření každičkého nedostatku své videohry ve snaze potěšit všechny hráče. Enviro-Bear 2000 na to šel trochu jinak. Jako by hra existovala jen proto, aby byla špatná.
Právoplatný držitel ocenění za nejhorší hru roku 2013 Ride to Hell: Retribution je opravdovou jízdou do pekla. Příběh veterána z války ve Vietnamu, který chce za každou cenu pomstít smrt svého bratra, nezní až tak špatně. I přesto je hra často považována za jednu z nejhorších her poslední dekády. Střílečka z pohledu třetí osoby je lineární, těžkopádná a vyloženě nefunkční.
Rok po svém vydání byla hra vyřazena ze služby Steam, k dnešnímu dni je těžší a těžší ji sehnat. A možná je to tak lepší. I přesto je ale v příšerné hratelnosti a směšně špatné prezentaci jistá přitažlivost, která ze hry udělala doslova hit (tak na měsíc), hlavně mezi youtubery.
Souboje ti způsobují více bolesti, než ty způsobíš nepřátelům, chyb a bugů je asi tak miliarda a grafika vypadá hrozně. Zkombinuj to s nelogickým příběhem, bizarními dialogy, herními mechanismy, které tě rozčílí, a výsledkem je Deadly Premonition.
Hra má zastaralé mechaniky po všech stránkách. Na střílení si nezvykneš ani v druhé polovině hry, a pravděpodobně se ani tak daleko nedostaneš. Řízení automobilu je šikovné asi jako v Enviro-Bear 2000 a hlasové promluvy postav jsou nesynchronizované a směšně špatné. No a v čem je teda hra dobrá? Prostě se jedná o velmi unikátní zážitek, u kterého se i párkrát lekneš. Čím déle u hry zůstaneš, tím více jí budeš přicházet na chuť. Možná.