Nová řada seriálu Heartstopper otevřela témata mentálního zdraví a ukázala, jak se mají točit seriály pro mladé publikum

Content warning: Článek obsahuje podstatné spoilery k třetí sérii seriálu Heartstopper.

Netflixová adaptace komiksu od Alice Oseman se dočkala třetí série, která se stala jednoznačně tou zatím nejsilnější.

Předchozí dvě řady se týkaly především první lásky, objevování své sexuality, coming outů a přátelství. Ačkoliv to jsou samozřejmě také důležitá témata a celý příběh je na nich postavený - jedná se přeci jen o queer coming-of-age příběh - v této sérii šli tvůrci a tvůrkyně mnohem hlouběji a dotkli se i složitých stigmatizovaných témat, která se těžko uchopují. Dokázali to ale s respektem, senzitivně a takzvaně „ne na sílu". Do příběhu je zasadili realisticky a hlavně přirozeně.

Porucha příjmu potravy a sebepoškozování

Charlieho storyline o poruše příjmu potravy navazuje již na druhou sérii, ve které byly náznaky, že má problém (za různých okolností) jíst. Nešlo se v ní bohužel vůbec do hloubky a problém nebyl ani pojmenován, nevedl se o něm žádný dialog a padlo pouze pár záběrů na Nicka, který se tvářil ustaraně a že něco zřejmě tuší.

Kvůli tomu druhá série čelila kritice a diváctvo se obávalo, že takto podstatnou část příběhu, která v originálním komiksu hraje důležitou roli, produkce seriálu vynechá.

Třetí série ale nejen, že předčila očekávání, navíc dokázala téma poruchy příjmu potravy i sebepoškozování adresovat více respektujícím způsobem, než je pro filmové snímky či seriály běžné. Pečlivě vynechali obsah, který by mohl být pro sledující obzvláště škodlivý, narozdíl od některých jiných pořadů, které se týkají duševního zdraví dospívajících. 13 Reasons Why například zobrazuje grafické scény sebepoškozování a šikany. V třetí sérii Heartstopper diváctvo žádné scény se sebepoškozováním nevidí a konverzace o duševním zdraví jsou respektující a citlivé.

Tvůrci a tvůrkyně seriálu spolupracovali s organizací Beat Eating disorders, aby se ujistili, že dokážou téma PPP pokrýt s citlivostí a péčí, kterou si zaslouží.

Alice také zmínila, že pro tým tvůrců Heartstopper bylo důležité představit poruchy příjmu potravy širšímu publiku, aby lidé, kteří si jimi prošli či procházejí, dokázali s příběhem souznít a vidět, že existuje naděje a cesta k uzdravení.

Charlieho storyline je také skvělou ukázkou, že léčba není vždy přímočará a může během ní dojít k relapsům. Zdůrazňuje tím však i to, že je i tak možná a říct si o pomoc může celý proces usnadnit.

Třetí série diváctvo provází od diagnózy, přes léčbu až po oporu od jeho komunity. Charlie nakonec svou poruchu příjmu potravy překoná po léčbě v ústavní péči a zahájí týdenní sezení s jeho terapeutem, aby se vypořádal s úzkostí.

Ke konci série se rozhovory s terapeutem obrací od tématu anorexie a OCD, které Charliemu byly diagnostikovány, k radám ohledně sexuálního života s Nickem. Můžeme s Charliem dokonce zažít moment, kdy se svého terapeuta zeptá, zda by mohli jejich týdenní sezení změnit na dvoutýdenní, protože se už cítí lépe.

Důležitost rodinných a přátelských vztahů, nastavení boundaries a zobrazení nejvíc real Vánoc

Tahle kapitolka by vyšla na jeden samostatný článek, protože se rozhodně všichni shodneme, že ve třetí sérii padlo tolik podstatných dialogů a momentů týkajících se rodinných a přátelských vztahů, že jsem cítila, jak mi s každou epizodou dozrává frontal lobe.

Mezi nejpodstatnější bych rozhodně zařadila vztah mezi Charliem a jeho matkou. Jako běžný teenager byl v prvních dvou sériích Charlie na svou matku nepříjemný za každou maličkost. Štvalo ho, že chce, aby měl školu jako svou hlavní prioritu a zakazovala mu přespávat u Nicka. Všichni jsme asi byli stejní, že...?

Byly momenty, kdy jsem na obrazovce místo Charlieho viděla sebe a vzpomínala na to, jak otravná puberťačka jsem bývala. K tomuto jsem tedy nenašla vyjádření od autorky Alice Oseman, ale myslím, že to mohl být její záměr. Aby publikum mohlo opět relatovat a zamyslet se nad svým chováním a jak by se dalo vyřešit.

Já sice už dva roky u rodičů nebydlím, i tak jsem si o tom s mamkou ale pokecala. A pro ty, kteří jsou Charliemu věkově blíž, to může třeba i posloužit jako taková malá friendly rada. Nebudu elaborovat. Pochopíš, až uvidíš.

Dalším pro mě opravdu podstatným momentem byla epizoda s Vánocemi. Charlieho rodiče i sestra Tori byli od jeho hospitalizace nápomocní, naslouchali mu a snažili se mu léčbu co nejvíce usnadnit. Na Vánoce se u nich doma však sešel i zbytek rodiny a Heartstopper tím dostal jiný rozměr.

Do duhového respektujícího prostředí se dostali lidi, které v reálném životě potkáváme na denním pořádku. Ti mimo naši komfortní bublinu. Když Charlieho jeho babička uvítala slovy: „to ti v té léčebně moc nepomohli, koukni, jak jsi hubený", nevěděla jsem, jestli se smát, nebo brečet. A další nevhodné komentáře od zbytku rodiny byly jen třešnička na dortu. Nikdy jsem víc nerelatovala u žádného seriálu, tohle se tvůrcům a tvůrkyním opravdu povedlo.

Za zmínku rozhodně stojí i vztah Tary a Darcy, který by mohl téměř až sloužit jako návod, jak mít nekonfliktní respektující vztah. Ve svých dialozích zdůrazňují důležitost otevřené komunikace, vyjádření svých wants and needs a především nastavení zdravých hranic. Ukázat mladým lidem, že je v pořádku vyjádřit, když je ti něco nepříjemné, nebo ve vztahu upřednostnit sebe, mi přijde opravdu důležité a Heartstopper v tomhle odvedl skvělou práci.

Mohla bych yappovat dál, ale snad bylo zmíněno to nejdůležitější. Dej mi do diskuze vědět tvoje nejoblíbenější a nejdůležitější momenty ze třetí série!