Přihlášení se k heyfomo
Světový den prevence sebevražd: Co říkají statistiky, jak rozpoznat varovné signály a pomoci sobě i druhým?
Sebevraždy si každý rok vyžádají stovky tisíc životů po celém světě a Česká republika patří k zemím s nadprůměrnou mírou sebevražednosti v EU. U příležitosti Světového dne prevence sebevražd přinášíme přehled statistik, varovných signálů i možností, jak pomoci sobě i druhým.
Trigger Warning: Tento článek obsahuje informace týkající se sebevražd a může vyvolat silné emocionální reakce. Pokud máš zkušenosti se sebevražednými myšlenkami nebo jinými psychickými potížemi, čti s opatrností a zvaž vyhledání podpory.
Data, která stojí za tvou pozornost
Každý rok zemře na světě vlastní rukou přes 720 tisíc lidí. Podle Světové zdravotnické organizace je sebevražda třetí nejčastější příčinou úmrtí u mladých lidí ve věku 15 až 29 let. Podle IHME jde dokonce přibližně o 740 tisíc případů ročně, tedy jedno úmrtí každých 43 sekund.
Česká republika se dlouhodobě drží nad průměrem Evropské unie, podle dostupných dat se míra sebevražd tady pohybuje kolem 12 až 13 případů na 100 tisíc obyvatel. Globální míra je přitom dle reportu WHO z roku 2021 8,9 sebevražd na 100 000 obyvatel.
Nejohroženější skupinou jsou starší muži, ale odbornictvo varuje i před rostoucím rizikem u dospívajících a mladých dospělých. V Anglii a Walesu zaznamenali v roce 2023 nejvyšší počet sebevražd od roku 1999, celkem 6069 případů, a například v Jižní Koreji umírá vlastní rukou téměř deset seniorů denně kvůli izolaci a pocitu zbytečnosti.
Proč je důležité měnit narativ?
Letos se Světový den prevence sebevražd nese v duchu hesla „changing the narrative“. Jde o výzvu, abychom mluvili o sebevraždě a duševním zdraví otevřeně, bez studu a strachu.
Myšlenky na sebevraždu mohou potkat kohokoliv: dospělé, mladé lidi, dospívající i děti. Důvody bývají různé. U mladých to může být šikana, tlak ve škole, nejistota v oblasti identity, konflikty v rodině nebo pocit, že nikam nepatří. U dospělých pak často hraje roli vyčerpání, psychické onemocnění, dlouhodobý stres, rozpad vztahu, ztráta zaměstnání, finanční potíže nebo osamělost.
Stále platí, že stigma brání lidem vyhledat podporu, a právě proto je důležité měnit jazyk, kterým o tématu mluvíme. Sebevražda není selhání, slabost ani ostuda. Je to vážný zdravotní problém, které potřebuje pozornost, empatii a odbornou pomoc. Změna narativu znamená vidět v žádosti o pomoc odvahu a v nabídce podpory přirozenou lidskost.
Všímej si varovných signálů
Varovné signály u dětí, mladistvých i dospělých často nejsou dramatické, ale v průběhu času postupně narůstají. Jde o jemnější změny v chování, řeči nebo náladě, které by neměly být přehlíženy.
Mohou se projevovat například takto:
- verbální nebo písemné výrazy jako „jsem pro všechny jen přítěž“, „kéž bych se nikdy nenarodil*a“ nebo „jsem v pasti, z níž není úniku“; tvorba básní, dopisů, písní o smrti či rozloučení; neobvyklé loučení, jako kdyby už nikdy nechtěl*a být viděn*a
- změny nálady a chování - podrážděnost, úzkost nebo naopak apatie a vyčerpání; výrazné psychické výkyvy; vyhýbání se koníčkům či společenskému kontaktu
- poruchy běžných denních rutin - náhlé změny spánku (hodně nebo málo) a stravování (nezájem nebo přejídání); ztráta zájmu o školu či dřívější aktivity; potíže se soustředěním
💭Tvrzení, že lidé, kteří o sebevraždě mluví, ji nakonec nespáchají, není pravdivé.
Jak můžeme pomoci druhým?
Když máme podezření, že je někdo v ohrožení, nejdůležitější je neotáčet se zády. Klidná a přímá otázka, která daného upozorní, že sis jeho změny chování všiml*a, riziko nezvýší, naopak dává prostor k upřímnosti. Pak je klíčové naslouchat, nehodnotit a ujistit druhého, že není sám*sama.
Jedním z důvodů, proč se o sebevraždě bojíme mluvit, je obava, že tím myšlenky na ni u druhého vyprovokujeme. Studie ale ukazují, že opak je pravdou: otevřený rozhovor riziko nesnižuje, naopak může zachránit život. Zeptat se přímo není snadné, vyžaduje to velkou dávku odvahy, ale právě taková otázka může být prvním krokem k pomoci. Pokud máte o někoho blízkého obavy, buďte pozorní k varovným signálům a zkuste rozhovor začít. Můžete například říct: „V poslední době mám pocit, že se s tebou něco děje, nechceš si o tom promluvit?“ Je důležité se ptát s citem, ale přímo, i na těžké otázky typu: „Přemýšlíš někdy o tom, že by sis ublížil?“.
Pokud se ti blízký svěří, respektuj jeho pocity, nebagatelizuj je a nevytvářej pocit viny. Snaž se vyhnout větám typu „Máš přece všechno, co potřebuješ“ nebo „lidé se mají mnohem hůř.“ Místo toho naslouchej, nabídni čas, společnou aktivitu nebo společné vyhledání odborné pomoci. Neslibuj, že jeho situaci vyřešíš. To není tvoje role. Můžeš ale být tím, kdo ho podpoří v hledání odborné pomoci.
A nezapomínej ani na sebe. Když se ti někdo svěří se sebevražednými myšlenkami, může to být náročné a vyčerpávající i pro tebe a je v pořádku, pokud cítíš strach, smutek nebo bezmoc. Je naprosto legitimní hledat podporu i pro sebe. Pečovat o sebe v takové situaci není sobectví, ale důležitý krok k tomu, abyste mohli být oporou i pro druhé - i kyslíkovou masku nasazujeme prvně sobě.
Jak pomoci sami sobě?
Pokud máš myšlenky na sebevraždu, nemusíš na to být sám*sama. Prvním krokem může být svěřit se jedné důvěryhodné osobě - kamarádovi, členu rodiny, učiteli. Také pomáhá mít jednoduchý plán: co tě uklidní, komu můžeš napsat, kam zajít, pokud se situace zhorší. Zároveň se vyplatí omezit návykové látky, které riziko zvyšují, a zaměřit se na základní věci jako jídlo, spánek nebo světlo během dne. I malé kroky mohou mít velký význam. Pokud se cítíš, že už je toho moc, neváhej sáhnout po odborné pomoci.
Kam se můžeš obrátit?
Pokud potřebuješ akutní pomoc, obrať se na dostupné linky pomoci, které fungují anonymně, zdarma a nonstop:
- Linka Bezpečí – 116 111
- Linka první psychické pomoci – 116 123
- Dětské krizové centrum – 241 480 511 nebo 777 664 672
- Linka důvěry Centra krizové intervence PN Bohnice – 284 016 666
- Terapeutická linka Sluchátko - Nabízí 3 hovory s terapeutem zdarma.
- Nevypusť duši - Pokud nevíš, kde začít nebo něčemu nerozumíš, obrať se na Nevypusť duši a jejich poradnu (poradna@nevypustdusi.cz.), kde ti se vším pomůžou.
- Terapie - Terapeuta nebo terapeutku najdeš třeba na webu czap.cz a zkusit můžeš i online platformy jako Hedepy či terapie.cz. Některé nabízejí i první sezení zdarma, což může být příjemný začátek. A vždycky je v pořádku si říct, že to jen chceš zkusit.
Zdroje: Nevypusť duši, To chce odvahu, iRozhlas, Šance Dětem, WHO, The Guardian, Times of India, IHME