Taky máš neustále pocit, že nestíháš, i když nepotřebuješ nic stíhat? Spěcháš, ale vlastně nikde zrovna nepotřebuješ být včas? Tak zřejmě i ty trpíš hurry sickness. Ale neboj, v článku se dozvíš, co s tím můžeš dělat.
Hurry sickness je pocit, že jsi neustále v něčem pozadu a ve spěchu, který poté vyvolává stres a úzkost. Můžeš se konstantně cítit, že něco nestíháš, i když zrovna nic nepotřebuješ urgentně stihnout. Kontroluješ hodiny, zaškrtáváš si body v poznámkách, zapisuješ si vše do kalendáře, ale i tak máš stále pocit, že ti něco uniká, že jsi něco zapomněl*a, že ti život zkrátka protéká mezi prsty.
I přes její název se však nejedná o zdravotní či mentální onemocnění. Z dlouhodobého hlediska ale může vést ke zhoršení mentálního i fyzického stavu. Může nastat nevolnost, problémy se spaním, bolesti hlavy a břicha, snížení imunity, ale i zhoršení pozornosti nebo podráždění a nezvládání vzteku.
Ačkoliv žijeme v uspěchané době a může se zdát, že zpomalit není možné, protože bys tak už vůbec nic nestíhal*a, není to tak. Adaptovat se na slow(er) living ti pomůže si určit, co je pro tebe skutečně podstatné a budeš svůj čas a energii věnovat méně úkolům, ale s větší pozorností.
Prvním krokem ke zpomalení je potřeba si uvědomit, kdy jdeš moc rychle. Vím, že to zní jako nechutný klišé nebo citát z Kung-fu Pandy, ale bez over-analyzování tvých pocitů to zkrátka nepůjde.
Zkus praktikovat mindfulness
Když u sebe zaznamenáš projevy hurry sickness, zkus se na chvíli zastavit a popřemýšlet nad tím, proč jsi právě ve stresu. Super je například praktikování mindfulness, které ti pomůže nasměrovat tvou pozornost na teď a tady. Při stresování z nestíhání se totiž soustředíš na budoucnost a přesně proto můžeš mít i pocit, že ti uniká život, ačkoliv se ho konstantně snažíš dohnat.
Be kind to yourself
Jdi na vše pomalu a netlač na sebe. Pokud se budeš snažit spěchat i na zpomalování, nikam to nepovede. I když se ti ze začátku podaří pozastavit a zpomalit jen na pár minut, pořád se jedná o pokrok. Je to složitý proces a „přeprogramovat" svůj mozek není jednoduché.
Nevyčítej si, když se ti úzkostný stav nepodaří zastavit nebo redukovat. A stejně tak si nevyčítej, když něco skutečně nebudeš stíhat. Nejsi stroj a vždy je lepší si požádat o více času nebo o pomoc než si ničit zdraví.
Na řešení svého problému nemusíš být sám*sama a je v pořádku si říct o pomoc. Neboj se zajít na terapii nebo vyhledat jinou profesionální pomoc.
Nastav si priority
Zeptej se sám*sama sebe: „co teď opravdu spěchá, a co může počkat?" Pokud se s hurry sickness potýkáš, tento úkol se ze začátku může zdát nereálný, protože cítíš tlak, že potřebuješ stihnout vše na svém seznamu bez ohledu na deadline. Začni malými krůčky a časem ti to půjde jak po másle.
Mně osobně pomáhá si ráno při snídani vzít tužku, papír (dobrej beat, sluchátka mám na uších) a z hlavy se pokusit sepsat, co dnes chci a potřebuji udělat. Na seznam píšu i malé úkoly, jako je třeba vaření oběda, skin care nebo espresso time o čtvrté. Pořád se totiž jedná o úkoly, které naplňují můj den, ačkoliv se stereotypně nepovažují za produktivní.
Potom v kalendáři zkontroluju, jestli jsem něco nevynechala. Do té doby jde ale jen o můj vlastní myšlenkový proces a nevědomé určování priorit.
Podobný seznam si můžeš rozdělit na sekce od nejdůležitějších úkolů, po ty vedlejší, které hned nepotřebují tolik pozornosti. Mezi vedlejší ale rozhodně nepatří jídlo, self-care nebo odpočinek!!