Přihlášení se k heyfomo
Odjeď: Rozdíly ve studiu mezi Británií a Francií
V dnešním díle porovnáme studium a život ve dvou zemích, kde jsme strávily svá studia, a to v Británii a ve Francii. Povíme ti naše dojmy, jak to v těchto zemích chodí, co se studia týče, a jaké jsou výhody či nevýhody žití v dané zemi.
K dnešnímu článku jsme si pro tebe připravily i novou epizodu podcastu, kde jsme se rozpovídaly o životě ve Francii a Británii. Naše osobní příběhy a postřehy si můžeš poslechnout už nyní na Spotify, Apple Podcasts nebo s videem na YouTube.
Marťa
Život studenta v Británii a Francii se hodně liší. V Británii je koncept studia představen jinak, než jsme zvyklí z Česka – je tu malý počet hodin, diskuze, semináře, workshopy a hlavně spousta času na samostudium a popřípadě aktivity jako zapojení se do různých klubů a spolků, abys mohl/a mít co nejzajímavější CV a spoustu zkušeností. Studium v Británii je více méně i o tom, jak se k tomu ty chceš postavit. Můžeš nabrat tisíce zkušeností a napsat ty nejlepší eseje, protože k tomu rozhodně máš skvělé zázemí a časový prostor, ale pokud nechceš, tak tě do toho nikdo nutit nebude. Proto má spousta studentů ke studiu i práci, part-time job nebo 2 až 3 koníčky. Studenti jsou dost namotivovaní a odhodlaní sbírat zkušenosti i při studiu, což je za mě jeden z největších plusů při studiu v Británii.
Ve Francii jsem si ale všimla rozdílu. Studovala jsem na výběrové škole zvané SciencesPo, která má ve své podstatě jeden úkol: naučit tě nejvíc, co se dá. A tak jsem ve Francii měla 20 předmětů, každý po třech hodinách, každý den pomalu od osmi do osmi, což mi po Británii, kde škola zabrala i jednu hodinu denně, dalo dost zabrat, jelikož jsem na to nebyla zvyklá. Styl výuky je taky dost jiný, málokdy se tě někdo zeptá na tvůj názor, což je v Británii to nejdůležitější – umět formulovat argument. Ale na druhou stranu, příležitosti, které jsem dostala od francouzské školy, jsem neměla nikde jinde. Mohla jsem mít stáže a týdenní programy v Evropském parlamentu, sledovat soudní řízení u Evropského soudu pro lidská práva a každý měsíc se účastnit simulací Rady Evropy, kde jsme si mohli zahrát roli různých států a postavit se za jejich názor. Více rozdílů i o každodenním životě se dozvíš v podcastu.
Markét
Univerzity v Anglii fungují hodně odlišně než v Česku. Učitelé ke studentům přistupují spíš jako ke kolegům a snaží se s nimi komunikovat jako se sobě rovnými. Hodně si na anglických univerzitách učitelé a vedení potrpí na mentálním zdraví studentů a opravdu se ujišťují, že se studenti cítí dobře. Pokud ne, je tam k dispozici spousta lidí, za kterými může student jít, včetně psychologů nebo kariérních poradců.
Z mého pohledu, britské univerzity nabízejí skvělé možnosti jak v akademické sféře, tak v osobním životě. Nabízejí i spoustu volnočasových aktivit, aby studenti byli aktivní a poznali co nejvíce lidí s podobnými zájmy.
Musím říct, že mi britský vzdělávací systém moc vyhovoval. Výuka je tam vedená praxí, student pracuje na reálných projektech a líbí se mi, že to není založeno čistě na teorii.
Oproti tomu na francouzské univerzitě byl přístup obecně odlišný. Učitelé tolik nezajímala strana studenta (jak se cítí, jaký má na danou věc názor) a hodně dbali na vztahu učitel-žák. Upřímně řečeno, hodně jsem tam bojovala s tím, že jsem se cítila, co se přístupu týče, jako kdybych byla zpět na gymplu, což mi vůbec nevyhovovalo. Celkově byl systém výuky, podle mě, velmi podobný českým vysokým školám, obsahoval hodně testů a zkoušek, které s praxí neměli často moc společného.
Jsem moc ráda za obě zkušenosti, jelikož mi to otevřelo oči v tom, co mi vyhovuje, co naopak ne a co chci zkoušet dál.