Odjeď: Naše nejtěžší zkušenosti v zahraničí

My, Marťa a Markét, aktuálně studujeme v zahraničí, a to ve Walesu a Anglii. Jelikož je to tu někdy velké dobrodružství, máme pro tebe plno příběhů, které ti chceme vyprávět.

Budeš moct nahlédnout do našich denních zážitků i potíží, se kterými se setkáváme a které můžou v zahraničí potkat každého. Ukážeme ti různé stránky života v cizině, všechny plusy i minusy, a budeme se ti snažit poradit, jak nejlíp to půjde.

Dnes ti povíme, jaké nejhorší zkušenosti jsme si zažily při pobytu v zahraničí.

Naše detailnější příběhy si můžeš poslechnout v novém díle podcastu už nyní:

Marťa

S náročnými situacemi se v zahraničí potkáš nesčetněkrát. Ať už se jedná o řešení důležitých dokumentů a podepisování různých papírů, nebo hledání práce či stesk po rodině, těžké chvíle čas od času nastanou.

Moje nejtěžší momenty přišly, když jsem onemocněla a zjistila, že ve Velké Británii funguje zdravotnictví na jiném principu než u nás. Objednat se k doktorovi bylo úplně nemožné, dojít jsem si tam jen tak nemohla, a tak jsem v bolestech trávila několik dní. Nakonec jsem si musela zavolat do nemocnice, aby mi pomohli. Zdravotnictví je ve Velké Británii dost přetížené, staff je podplacený a taky to tak vypadá. Potom, co jsem si jim pobrečela do telefonu, mi konečně předepsali antibiotika, ale nemohla jsem uvěřit, že mě předtím nebo potom nikdo neprohlédl ani neviděl. Vše naštěstí dobře dopadlo, ale ten pocit bezmoci a samoty nezapomenu.

Tyhle chvíle tě buď semelou, nebo tě toho spoustu naučí. Proč tohle téma ale otvíráme? Chceme ti ukázat, že ne vše je v zahraničí lepší. Tráva tam zelenější nebude, pokud si to tak sám/sama neuděláš. A ani se to neobejde bez náročnějších momentů, kdy se budeš cítit beznadějně. Sama bych si přála, aby mi tohle někdo před odjezdem řekl, sundal mi růžové brýle a připravil mě na realitu, která může nastat. Samozřejmě že vycestovat, poznat kus světa je pro mě stále nejlepší rozhodnutí, které jsem kdy udělala, ale nechci ho zjednodušovat jen na ty krásné momenty.

Markét

Nepříjemných a těžkých chvil v zahraničí je spousta. Na některé z nich se bohužel nelze připravit. První těžká chvíle pro mě byl covid, kdy jsem byla v prváku a všechno si chtěla maximálně užít. Pamatuju si, že jsem z toho měla šílený strach, protože nikdo pořádně nevěděl, o co jde, a ve chvíli, kdy se začaly zavírat hranice a zbýval poslední jeden let do Prahy, se to ještě stupňovalo. Naštěstí jsem se do letu dostala a letěla jsem domů. V té době jsem však ještě netušila, že tam zůstanu půl roku.

Nejtěžší chvíle nastala bezpochyby ve druháku, kdy jsem se s kamarádkou v září vrátila po prvním lockdownu do Anglie. Čekaly jsme, že si rok užijeme, protože covid už bude pryč. Kamarádka se ale za měsíc odstěhovala zpět do Prahy a Anglie kvůli covidu uzavřela hranice, takže já tam byla nucená zůstat celých 10 měsíců. To bylo pro mě upřímně šíleně těžké, jelikož mi bylo čerstvě 20 a nebyla jsem připravená 10 měsíců nevidět rodinu. Nejela jsem domů ani na Vánoce, což jsem nesla hodně těžko. Všechno zlé je ale k něčemu dobré. Celý rok jsem tam strávila s partou kamarádů, se kterými jsem si to vlastně užila. Dokonce jsme spolu slavili Vánoce a dodneška na ně vzpomínám jako na jedny z nejlepších Vánoc vůbec.

Těžké chvíle se našly i ve třeťáku, kdy jsem se zase cítila hrozně sama. Po druháku jsem jela na Erasmus, takže jsem ve třeťáku po příjezdu zpět do Anglie měla všechny kamarády dávno pryč, jelikož už školu dokončili. Spousta se před třeťákem změnila a já už se v Anglii necítila dobře. Neustále jsem brečela kamarádům a rodině do telefonu a necítila jsem se vůbec spokojeně. Proto jsem se rozhodla na konci listopadu vrátit do Prahy a dokončit si školu dálkově.

Jediný rok, kdy jsem těžších chvil pociťovala méně, byl Erasmus ve Francii, který vidím jako jeden z nejlepších roků vůbec. Když pominu adaptaci v nové zemi, zvykání si na jazyk nebo poznávání nových lidí, bylo to naprosto skvělé a tenhle rok bych si nejradši se vším všudy dala znovu.

Na závěr chci říct, ať se těžkých chvil nebojíš. Každá je opravdu k něčemu dobrá. Posílí tě a posune. Bohužel se jim během života v zahraničí nevyhneš, ale snaž se si z nich brát to pozitivní nebo se z nich poučit do budoucna.