Odjeď: Jak jsme vnímaly život v zahraničí před odjezdem vs. nyní

My, Marťa a Markét, aktuálně studujeme v zahraničí, a to ve Francii a Anglii. Jelikož je to tu někdy velké dobrodružství, máme pro tebe plno příběhů, které ti chceme vyprávět. Budeš moct nahlédnout do našich denních zážitků i potíží, se kterými se setkáváme a které můžou v zahraničí potkat každého. Ukážeme ti různé stránky života v cizině, všechny plusy i minusy, a budeme se ti snažit poradit, jak nejlíp to půjde. 

Dnes ti povíme o našich prvotních představách studia a života zahraničí a jak je vnímáme po 3 až 4 letech zkušeností.

Naše detailnější příběhy si můžeš poslechnout v novém díle podcastu už nyní:

Marťa

Už jsou to 3 roky, co jsem se odstěhovala za studiem do zahraničí, a taky mě jich ještě několik čeká. Vyzkoušela jsem si život ve Velké Británii a nyní bydlím ve Francii a obě místa mě toho spoustu naučila. Samozřejmě jsem měla i jistá očekávání, některá nevyšla podle mého plánu a některá dopadla lépe, než bych si vůbec dokázala představit (o nich ti povím v podcastu).

Určitě jsem si pobyt v zahraničí jistým způsobem idealizovala. Říkala jsem si, že tam přece žádné problémy nebudou, vše půjde jak po másle, a bude to jedna velká zábava. Už jen díky hromadě filmů a seriálů z anglického prostředí, které v nich vypadalo jako ze snu. Když jsem si na střední podávala přihlášku na univerzity po celé Británii, tak nějak jsem měla v hlavě jen obrázek Londýna a naivně jsem si myslela, že vše bude vypadat podobně. Brzy jsem zjistila, že Londýn je spíš „svá vlastní země v zemi“, a zbytek Velké Británie takový opravdu není. I tyhle námi zidealizované země mají totiž spoustu svých vlastních nevýhod a problémů a tráva tam opravdu zelenější není.

Ve výsledku jsem poznala, že každá země má svá pro a proti, a to velmi rychle pochopíš, jakmile musíš řešit jakékoliv papírovaní nebo pochopit fungování zdravotnictví nebo řešit cokoliv důležitého. Británie ani Francie nejsou magická místa, kde vše šlape jako hodinky a vše vypadá jako z filmu. Nebudeš tam šťastnější, pokud do toho nedáš své vlastní úsilí. A přesně v tomhle mi to otevřelo oči. Abych si žila ten bláhový život z filmů, musím vynaložit snahu. Tvůj postoj je game changer a s tímhle mindsetem věřím, že vytěžíš ze života v zahraničí neskutečně moc, ať už jsi kdekoliv. Jen díky tomuto postoji můžu tvrdit, že si žiju život jaký jsem si představovala před odjzedem, plný dobrodružství a poznávání nových kultur, lidí a způsobů života.

Nyní ale vím, že život v zahraničí je větší dřina, než se může zdát a všem, co se rozhodli odcestovat na delší dobu a opustili vše, co znají, dlužím poklonu. Není to totiž jen o těch hezkých momentech, které všichni vidí na sociálních sítí. Sama vím, že jakmile nastanou těžké momenty jsou dvakrát tak náročnější než z pohodlí domova a je důležité, aby si toho byli všichni, co chtějí žít v cizině vědomi.

Markét:

Než jsem odjela kvůli studiu do Anglie, měla jsem jasnou představu nejen o tom, jak to tam bude vypadat, ale také o tom, jací tam budou lidé a co tam budu dělat. V Anglii jsem už předtím byla, tak mě přeci nemá co překvapit... no, mýlila jsem se.

Velmi brzo jsem zjistila, že moje představa se s realitou míjela snad úplně ve všem. Anglii jsem si představovala jako ten snový „Západ“, jak se u nás říká, kde se zkrátka mají dobře a kde je vysoká životní úroveň. Nechci tady Anglii hanit, vůbec ne, zkrátka to bylo trošku jinak, počínaje prvním dnem na koleji, kdy jsem zjistila, že nikoho z Britů absolutně nezajímá, že jsem cizinka a automaticky se se mnou moc nechtěli bavit. Moji spolubydlící mě nepřijali, protože si automaticky mysleli, že si nebudeme rozumět kvůli jazyku. Když jsem na ně poprvé promluvila anglicky, stáli jako opaření a byli v šoku, že mluvím stejným jazykem jako oni. Jela bych snad studovat do Anglie kdybych neuměla anglicky? Mám k tomu něco dodávat?

Řekněme tedy, že ani mně, ani mým kamarádům (cizincům) od počátku moc Britové nedávali šanci. Neříkám že všichni, někteří byli moc hodní, ale byl to zlomek lidí.

Celkově jsem byla v šoku z toho, jaká je tam životní úroveň, jak funguje zdravotnictví a podobně. Byl to úplně jiný svět, než jsem čekala. Anglie se holt nepodobá těm městečkům a lidem z filmů.

Ve finále jsem za to vlastně ráda, protože i tak jsem tam prožila roky, na které budu vždycky ráda vzpomínat a kdyby všechno bylo pohádkové, nebylo by to takové dobrodružství. Díky tomu jsem si uvědomila, jak odlišně lidé ukazují své životy například na sociálních sítích. Věř mi, že to často vypadá růžově, ale realita je různobarevná.

Každá země a každé město má svoje pro a proti, je důležité do toho s tím jít a nemít moc žádná očekávání.