Robert Francis Prevost, první americký papež v historii, byl včera zvolen hlavou katolické církve. Jako Lev XIV. slibuje kontinuitu s reformním kurzem Františka, ale jeho postoje k LGBTQ+ komunitě a roli žen v církvi vyvolávají otázky. Jaký je jeho vztah k tématům, která rezonují s generací Z?
Robert Francis Prevost, 69letý rodák z Chicaga, byl 8. května 2025 zvolen 267. papežem katolické církve a přijal jméno Lev XIV. Je prvním Američanem v této roli, což je historický moment, neboť dlouho panovalo nepsané pravidlo proti americkému papeži kvůli globálnímu vlivu USA.
Prevost je členem augustiniánského řádu a většinu své duchovní kariéry strávil jako misionář v Peru, kde také získal občanství. Působil jako biskup v Chiclayu a později vedl vatikánský úřad pro jmenování biskupů.
Zatímco papež František otevřel dveře LGBTQ+ komunitě například podporou civilních svazků a možností křtu pro transgender osoby, postoje Lva XIV. jsou konzervativnější.
V roce 2012 kritizoval západní média za podporu „sympatií k přesvědčením a praktikám, které jsou v rozporu s evangeliem“. V minulosti také označil „homosexuální životní styl“ za neslučitelný s katolickou vírou.
Za svého biskupství v Peru se také postavil vládnímu plánu o výuce o genderu ve školách. „Propagace genderové ideologie je matoucí, protože se snaží vytvářet gendery, které neexistují,” prohlásil.
Tato vyjádření vyvolávají obavy, že nový papež by mohl zastavit nebo dokonce zvrátit pokrok dosažený za Františka v oblasti LGBTQ+ práv.
Lev XIV. navazuje na svého předchůdce Františka v otázce zapojení žen do církevního života. Během Františkovy éry byly ženy poprvé jmenovány do hlasovacích komisí pro výběr biskupů, a právě tehdejší kardinál Prevost hrál klíčovou roli při této reformě.
V roce 2023 vedl reformu, která přidala tři ženy do hlasovacího bloku rozhodujícího o nominacích biskupů.
Přesto však Prevost jasně vymezil hranice, pokud jde o ordinaci žen. V roce 2023 během tiskové konference ve Vatikánu uvedl, že „ženy mohou přinést mnoho do církve na různých úrovních“, ale zároveň odmítl myšlenku, že by svěcení žen bylo řešením problémů reprezentace nebo rovnosti.
Prohlásil, že „‚klérikalizace žen‘ nutně neřeší problém, a může vytvořit nový problém.“
Tento postoj může být pro mnoho žen v církvi zklamáním, zejména pro ty, které usilují o větší uznání a rovnoprávnost. Zatímco papež František otevřel dveře pro větší zapojení žen, Lev XIV. se zdá být opatrnější a méně ochotný k zásadním změnám v této oblasti.
Papež Lev XIV. čelil vážným obviněním v době, kdy působil jako biskup v peruánské diecézi Chiclayo (2014–2023). Tři ženy obvinily dva kněze, Eleuteria Vásqueze Gonzáleze a Ricarda Yesquena, ze sexuálního zneužívání, k němuž mělo dojít v roce 2007. Podle jejich tvrzení biskup Prevost v roce 2022 neotevřel kanonické vyšetřování a údajně předal Vatikánu nedostatečnou dokumentaci, která znemožnila řádné prošetření případu.
Diecéze Chiclayo tvrdí, že byla zahájena předběžná vyšetřování a že obvinění byla předána Dikasteriu pro nauku víry. Nicméně sestry Quispeovy popírají existenci jakéhokoli vyšetřování během Prevostova působení a tvrdí, že nebyly nikdy vyslechnuty žádným vyšetřovatelem.
Další kontroverze se týká údajného obtěžování jejich kanonického právníka, Monsignora Ricarda Coronada Arrascueho, který se ujal jejich případu v roce 2024. Podle zpráv byl vystaven nátlaku a jeho oprávnění k výkonu funkce kanonického právníka bylo zpochybněno, což vyvolává otázky ohledně transparentnosti a spravedlnosti v tomto případě.
Tato obvinění vrhají stín na papežovu minulost a vyvolávají otázky ohledně jeho závazku k transparentnosti a ochraně obětí sexuálního zneužívání v církvi.
Jestli někde nový papež skutečně působí jako pokračovatel Františkova dědictví, pak je to v otázkách sociální spravedlnosti. Robert Prevost se během své kariéry opakovaně stavěl na stranu marginalizovaných – ať už šlo o chudé komunity v Peru, migranty nebo lidi žijící na okraji společnosti. V roce 2022 dokonce vyzval k „radikálnější solidaritě“ s těmi, které současný ekonomický systém vylučuje.
Když mluví o migraci, používá jazyk empatie. Během své práce v Latinské Americe se několikrát veřejně zastal migrantů, zejména těch, kteří utíkají kvůli násilí a chudobě. Zároveň však nevyzývá k přímé změně církevní doktríny či politických struktur, ale spíše k větší lidskosti „na lokální úrovni“.
I tak ale zůstává otázka, jestli volání po empatii stačí. Pro generaci, která volá po systémové změně, redistribuci moci a spravedlivější ekonomice, může být jeho hlas vnímán spíš jako pouhá snaha o to vypadat jako nice guy.
Klimatická krize je pro generaci Z jedním z nejpalčivějších témat. Čelíme environmentální úzkosti, sledujeme kolaps ekosystémů v přímém přenosu a zároveň vnímáme, že reálné kroky politiků i institucí často nepřicházejí. Co na to nový papež?
Navazuje na environmentální odkaz svého předchůdce Františka. Jako kardinál se aktivně účastnil klimatických konferencí a vyzýval k přechodu „od slov k činům“ v boji proti klimatické krizi. Zdůrazňoval, že „nadvláda nad přírodou“ by neměla být „tyranská“, ale spíše vycházet z respektu a odpovědnosti.
V listopadu 2024 se zúčastnil klimatické konference v Římě, kde spolu s dalšími latinskoamerickými kardinály apeloval na světové lídry, aby podnikli „rychlé a radikální změny“ k odvrácení ničivých dopadů změny klimatu.
Lev XIV. podporuje využívání ekologických technologií, jako jsou solární panely a elektromobily, a varuje před škodlivými důsledky nekontrolovaného technologického rozvoje.
Přestože jeho rétorika je silná, zatím chybí konkrétní kroky k reformě církevních struktur směrem k ekologické udržitelnosti. Vzhledem k tomu, jaký vliv má církev v globálním měřítku – zejména v Latinské Americe, Africe a jižní Evropě – může být tato zdrženlivost vnímaná jako promarněná příležitost.