Přihlášení se k heyfomo
Nejméně dvě pětiny lidí si myslí, že za znásilnění někdy může i oběť
Nejméně dvě pětiny lidí si myslí, že za znásilnění mohou nést spoluzodpovědnost oběti, například kvůli koketnímu chování, opilosti nebo vyzývavému oblečení. Naštěstí počet lidí s takovým názorem klesá, ukázal průzkum agentury FOCUS.
Podíl lidí, kteří si myslí, že za znásilnění nese vinu i oběť, klesá. Ještě před sedmi lety jich byly více než tři pětiny. Vyplývá to z průzkumu, který ve Sněmovně představila Irena Hůlová z organizace Amnesty International.
Vinu za znásilnění má ve všech případech jen a pouze pachatel. Jakékoliv přehazování viny z pachatelů na přeživší a oběti prohlubuje jejich traumatizaci, ospravedlňuje jednání pachatelů a zlehčuje takto závažný čin.
Z výsledků průzkumu, který pro Amnesty International provedla agentura Focus, také vyplynulo, že 52 % lidí si myslí, že sexuální násilí je ve společnosti časté.
Sexuální obtěžování je přirozené chování, stojí si za svým bývalá ministryně a kandidátka do Senátu Kovářová
Podle Hůlové pořád přetrvává mýtus, že násilníkem většinou bývá někdo cizí, ale i tento trend klesá. V roce 2015 si to myslelo 55 % dospělých lidí, o tři roky později 44 % a teď už 37 %. Ve skutečnosti podle Hůlové oběť zná pachatele v devíti případech z deseti. Pachatelem v případě žen je často otec, dědeček, matčin partner či spolužák ze školy.
„Podle statistik se drtivá většina znásilnění neděje pozdě v noci po diskotéce v odlehlé části parku a s neznámým pachatelem. Znásilnění v devadesáti procentech případů páchá člověk, kterého oběť dobře zná – kamarád, partner, manžel, spolužák, kolega nebo příbuzný. Největší hrozba tak paradoxně číhá tam, kde bychom naopak čekali bezpečí – například doma a s někým, koho známe,“ doplňuje Irena Hůlová.
Hůlová patří k zastáncům změny vymezení znásilnění v trestním zákoníku tak, aby znásilněním byl sex bez souhlasu.
Sex bez souhlasu označilo v průzkumu za neospravedlnitelný 69 % respondentů, 77 % žen a 61 % mužů. Nynější znění zákoníku si vykládá znásilnění jako donucení sexu násilím nebo pohrůžkou násilí či jiné těžké újmy a zneužití bezbrannosti oběti.
„Z průzkumu je jasně patrné, že povědomí české veřejnosti o problematice sexuálního násilí se rok od roku zvyšuje,“ komentovala výsledky předsedkyně sněmovního podvýboru pro problematiku domácího a sexuálního násilí Taťána Malá (ANO). O změně vymezení znásilnění v právním řádu je podle ní nutné diskutovat.
Zdroj: ČTK, Amnesty International