Mýty ohledně sexuálního násilí jsou ve společnosti stále velkým problémem, a to i přes to, že některé z nich nedávají žádný smysl. Jaké jsou ty nejčastější?
Ačkoliv bychom si přáli, aby to už tak nebylo, problematiku sexuálního násilí je třeba stále řešit. Lidi se k sobě totiž i nadále chovají tak, jak by neměli. U sexuálního násilí jsou navíc dalším problémem i časté mýty, které se ohledně něj šíří a znevažují ho.
Dostupné informace naznačují, že 35 % žen na celém světě zažilo v určitém okamžiku svého života fyzické nebo sexuální násilí. Průzkum Agentury Evropské unie pro základní práva z roku 2015 ukázal, že v České republice zažilo fyzické nebo sexuální násilí 32 % žen, sexuální zneužívání 12 % žen a znásilnění 5 %. I tak stále existuje řada mýtů, které je třeba zbořit.
Národní studie ukazují, že až 70 % žen v životě zažilo fyzické nebo sexuální násilí, jehož pachatelem byl jejich intimní partner, informuje ProFem.
Podle americké organizace Resilience, která se zabývá právní ochranou obětí, navíc k 55 % případů znásilnění nebo sexuálního napadení dochází v domě oběti nebo v jeho blízkosti a 12 % případů se odehraje přímo v domě nebo v blízkosti domu přítele, příbuzného nebo známého.
Ne. Mnoho obětí zažívá během útoku tonickou nehybnost neboli „zmrznutí“, kdy se fyzicky nemohou hýbat nebo i mluvit.
Pouze 2–8 % ohlášených znásilnění je falešných, je to stejné procento jako u jiných trestných činů.
Sexuální útok je o moci a kontrole a není motivován sexuálním uspokojením.
1,5 % celkového počtu mužů bylo znásilněno a 47 % bisexuálních mužů zažilo během svého života nějakou formu nechtěného sexuálního kontaktu.
Podle policejní psycholožky a doktorky Ludmily Čírtkové se jedná o mýtus, který dělí ženy na dobré a špatné. Jedná se například o představu, že žena, která měla více sexuálních partnerů, je málo důstojná, a tak ztrácí právo na své sebeurčení v sexuální oblasti nebo že prostitutka nemůže být znásilněna, jelikož jí stejně není žádná škoda. Nic z toho není samozřejmě pravda.
Pachatel si vybírá oběť – chování oběti nebo výběr oblečení neznamenají, že volá po sexuální aktivitě.
Osoby se zdravotním postižením jsou oběťmi sexuálního napadení dvakrát více než lidé bez postižení.
Podle organizace ProFem oběti sexuálního násilí často prožívají doživotní následky fyzického, psychického, sociálního a emočního charakteru. Ve fyzické rovině se většinou jedná o různě závažná poranění pohlavních orgánů, nechtěná těhotenství a nákazu sexuálně přenosnými nemocemi. V psychické a emoční rovině se nejčastěji jedná o stavy deprese, poruchy spánku, odmítání veškerého fyzického kontaktu nebo naopak promiskuitu.