Nejčastější mýty o duševním zdraví

Duševní zdraví je složité téma, ze kterého můžeš mít bolehlav, už když přijde na tvoje osobní problémy.

Chvíli trvá, než si ve vlastní hlavě uděláš pořádek, a pokud jsi teprve na začátku své cesty, budeš mít spoustu otázek, pochybností a second guessing bude na denním pořádku. Možná ti ale pomůže znát některé z nejčastějších mýtů, které pro nás shrnula organizace Nevypusť duši. Alespoň v něčem tak můžeš mít pro začátek jasno.

„Měl*a bych to zvládnout sám*a.“

It takes a village. Říká se to o výchově dětí, ale tam to rozhodně nekončí. Komunita je důležitá ve všech aspektech našeho života a na nic bychom neměli být sami. Na svoje problémy rozhodně nemusíš být sám*sama a požádat o pomoc není slabost, ale známka odvahy a toho, že ti na sobě záleží.

„Lidé s psychickými potížemi jsou nebezpeční.“

Tohle je stále hodně zakořeněný předsudek - podle průzkumů s tím souhlasí až 17 procent lidí v Česku a zhruba polovina lidí nemá ani ten, či ten názor. Když přijde například na rodiče, jejichž děti by se mohly vyskytnout v kolektivu s jiným dítětem s psychickými/duševními problémy, velký problém by to byl asi pro 4 procenta lidí, 42 procent by si situaci muselo rozmyslet.

Z dat Národního ústavu duševního zdraví z roku 2014 vyplývá, že až 70 procent Čechů a Češek by nechtělo mít za souseda člověka s psychickým onemocněním a až 12,3 procent by ukončilo přátelství nebo blízký vztah s někým, kdo má duševní onemocnění.

Nicméně výzkumy podložená pravda je, že převážná většina lidí s duševními obtížemi nijak agresivní ani nebezpečná není a jedná se o předsudek, který pravděpodobně pramení i z nedostatečné osvěty.

„Tohle se mně stát nemůže.“

Duševní obtíže mohou potkat kohokoliv, nezáleží na věku, genderu ani barvě kůže. Nemusí k tomu být ani žádný konkrétní důvod nebo velká událost, věci se někdy prostě dějí a dít se můžou i tobě. Není to ale konec světa, protože je spousta míst, kde si můžeš říct o pomoc.

„Když to vydržím, ono to přejde.“

Možná ano – ale taky možná ne. Je možné, že ti nějakou dobu bude trvat, než přijdeš na to, že se ti něco děje, ale jakmile víš, tak není potřeba čekat, až bude hůř. Když ti není dobře, zasloužíš si s tím něco dělat.

„Mluvit o tom je k ničemu.“

Naopak. Když o věcech mluvíš, spíš se ti uleví. Z osobní zkušenosti ale můžu říct, že pro mě funguje i to, když se nejdřív věcmi proberu sama. Duševní zdraví není homogenní záležitost, progres není lineární a způsob, jakým se s věcmi vypořádáváme taky nebude pro všechny stejný.

Nemusíš hned začít chodit na klasické terapie, které taky nefungují pro všechny, ale nezahazuj tu možnost. Někdy to chce čas, ale mluvení pomáhá, i když je to třeba s kamarády nebo sám*sama se sebou.

Kam se můžeš obrátit?

Linka BezpečíMůžeš jim zavolat nebo napsat. Je zdarma a anonymní a pro všechny mladé do 26 let. Řešit s nimi můžeš vážná témata, ale i ta „méně krizová“, jsou tu zkrátka pro tebe, ať už si procházíš čímkoliv.
Krizová centra Pokud jsi v akutní krizi, existují krizová centra, kam můžeš přijít i bez objednání.
Nevypusť duši Pokud nevíš, kde začít nebo něčemu nerozumíš, obrať se na Nevypusť duši a jejich poradnu (poradna@nevypustdusi.cz.), kde ti se vším pomůžou.
Terapie Na terapie můžeš chodit, i když ti ještě nebylo 18. Terapeuta nebo terapeutku najdeš na webu czap.cz a zkusit můžeš i online platformy jako Hedepy či terapie.cz. Některé nabízejí i první sezení zdarma, což může být příjemný začátek. A vždycky je v pořádku říct si: „Chci to jen zkusit.“
Blízcí No a pak je otázka, jestli se chceš svěřit svým blízkým, na což se můžeš zeptat i na zmiňovaných linkách. Svěřit se blízkému chce odvahu a správné načasování a je úplně v pohodě, když to nebudeš chtít udělat nebo potřebuješ pomoc s tím, jak na to.