Svíčková, guláš, pivo a hlavně smažák. Česká republika se může pyšnit mnoha klenoty, ale nic není tak signifikantní pro českého strávníka jako právě kus eidamu obaleného v trojobalu. Kde se ale vzal?
Zdendovi Pohlreichovi by se teď asi protočily panenky, ale pojďme si přiznat, že smažený sýr je zkrátka to nejlepší, co si v české restauraci můžeš dát.
Smažený sýr ale nepochází z Česka, nebo alespoň ne úplně. Jeho historie sahá až do středověku, kde se objevoval na jídelníčku lidí v Římské říši, Řecku, Egyptě ale třeba i na Kypru.
Podle mnoha historiků je ale původním domovem smažáku Francie. Roku 1393 totiž vyšel v časopise Le Ménagier de Paris recept na smažené sýrové tyčinky. Recept ale nemá s tím, jak připravujeme smažený sýr v dnešní době, příliš společného.
Pokud se ale budeme bavit o typickém českém smažáku v trojobalu, protože Češi dávají do trojobalu snad všechno, tak ano, smažák v trojobalu je český vynález.
Takto připravovat se začal v Česku zhruba v 50. letech 20. století. V té době se u nás dokonce sýr obaloval i do slaniny a podával se jako předkrm.
Důležité je vypíchnout, že za rozmachem smažáku v Česku stojí především socialismus a příchod hotovek a polotovarů, které umožňovaly ženám lepší přechod z domova do práce, a ony tak mohly budovat tvrdou hráz před zlým Západem.
Češi jsou navíc jediným národem na světě, který si ke smažáku dává tatarskou omáčku. Tatarku totiž milujeme, stejně tak jako smažák. Podle průzkumů za ni totiž utratíme zhruba o 40 % více peněz než třeba za kečup.
A kupodivu ani tatarka není původem český vynález, jedná se totiž o majonézu, do které se přimíchává koření a nadrobno nakrájené okurky. Ano, majonéza, takže původ tatarky je taky ve Francii.