YouTuber JdemeŽrát nedávno v jednom ze svých videií řekl, že mražená pizza se nedá srovnávat s tou z restaurace. Mě, jakožto milovníka mraženého kulatého štěstí, se to dotklo. Připravte se na pořádnou jízdu plnou rajčatového základu, mozzarelly a prosciutta – tohle je velký test mražené pizzy.
Tuto velkolepou recenzi musím začít citátem od frontama kapely Guns N' Roses Axela Rose, který jednou řekl: "Nejsem Bůh, ale kdybych byl, tři čtvrtiny z vás by byly holky a ten zbytek by byla pizza a pivo.“ Nic totiž lépe nepopisuje můj vztah ke kulatému italskému štěstí tak jako tento citátek.
Pizzu jako takovou znali už staří Římané, kteří ji ve vylepšené podobě obšlehli od Egypťanů, a to někdy zhruba v době, kdy Julius Caesar randil s Kleopatrou. První pizzerie začaly pak v Itálii vznikat už někdy v průběhu 17. století. O další rozvoj pizzy se následně postarala italská menšina ve Spojených státech, která se rozhodla, že ji vylepší pořádnou porcí mozzarelly. Ano můj čtenáři, tato recenze bude náročná na chuťové pohárky.
V půlce minulého století, přesněji v roce 1957, se ale stalo něco, co do dnešní doby ovlivňuje gastroživot milionů lidí po celém světě. Bratři Celentanovi z Newarku přišli s něčím, čemu by v dnešní době někdo říkal start-up, a začali prodávat první mraženou pizzu.
YouTuber JdemeŽrát před nedávnem v jednom ze svých videií řekl, že mražená pizza se nedá srovnávat s tou z restaurace. Já s tím ale nesouhlasím a jsem toho názoru, že i dobrá mražená pizza může chutnat jako od chefa Di Mattea z Neapole.
Rozhodl jsem se tak obejít většinu českých supermarketů a nakoupit pro studenty cenově přijatelné mražené polotovary, abys i ty věděl/a, po čem sáhnout, až si budeš chtít udělat italský večer se svou drahou polovičkou a neutratit majlant. Anebo prostě až přijdeš v noci z kalby domů a budeš mít hlad.
Požadavek by jasný – pizza musí stát do 50 korun, musí se prodávat v krabici a být nabízena pouze v jedné vybrané síti supermarketů. Všechny následně dostaly stejnou péči, a to třináctiminutový pobyt v předehřáté horkovzdušné troubě na 180 stupňů, ani o vteřinu déle. A jak to dopadlo?
Jako první jsem svůj mlsný jazýček zaměřil na mraženou pizzu z Alberta. Na krabici je napsáno Pizza Speciale se šunkou, salámem a žampiony. Musím vyzdvihnout, že těsto bylo po vyndání z trouby křupavé a pizza byla celkově bohatě zasypána všemi zmíněnými ingrediencemi. Problém ale je, že ačkoliv se tváří bohatě, tak je dost bez chuti. Trochu připomíná pizzu z plechu ze školní jídelny.
Supermarket Lidl jako jediný z navštívených supermarketů nabízí pizzu, která má okraje naplněné náplní, v tomto případě sýrem. Bohužel tam veškerá její sláva končí. Krusta je sice zajímavé vyhození si z kopýtka, ale jinak je na pizze strašně málo sýru a chutná spíš jako buchta. A pizzy, co chutnají jako buchty, nemá prostě nikdo rád.
Velmi milým překvapením pro mě obecně byla mražená pizza z Billy. Supermarket proklamuje, že je pečená na kameni, má křupavou kůrku a nadýchaný vnitřek. Já bych ještě doplnil, že jako u jedné z mála byla velmi cítit chuť šunky a křupavost naprosto dráždila mé gastronomické srdíčko. Po návratu z párty či na kocovinu naprostá parádička.
Podobný případ jako prosciuttová pizza z Alberta. Výrazně bez chuti, jediné, co to zachraňovalo, byl sýr, což byla kombinace eidamu a mozzarelly. Navíc byla ze všech základních polotovarů ze supermarketu nejdražší.
Pizza z Kauflandu je dlouhodobě mou nejoblíbenější. Stojí pouze 32 korun a za nízkou cenu strávníkovi nabídne to, co od mražené pizzy očekává. Křupavé chutné těsto, výborný rajčatový základ a vyvážená chuť ingrediencí. Mou oblíbenou je mozzarelová, ale ani salami rozhodně nezklamala.
P.S.: Pokud chcete zažít opravdové gastroporno, doporučuji si na K-Classic Mozzarellu přidat ještě pár plátků vlastní mozzarelly a rajčat. V bříšku pak budete mít jako v Itálii.
Jak dřívější pizza z Lidlu zklamala, tak tuňáková Trattoria Deliziosa překvapila. Původně jsem měl z tuňákové pizzy strach, ale nakonec se jednalo o velmi chutnou a šťavnatou záležitost. Pokud máte rádi chuť tuňáka, je tohle must-try.
Mražené pizzy od Dr. Oetker jsou trochu dražší, cena je zhruba 80 korun, ale s tím, co nabízí, se to vyplatí. Pokud si opravdu chcete dát doma pizzu jako z pizzerie, je to jasná volba. Stejně tak jako Labello jsem dlouhodobě fanoušek třídy Ristorante, ale Feliciana mě velmi překvapila. Skvělá chuť prosciutta, křupavá kůrčička a to vše navíc doplněné lahodným pestem. Chuťové pohárky zažívají orgasmické stavy ještě teď.
Dr. Oetker Ristorante je to nejlepší, co na poli mražených pizziček můžeš najít. Jedná se o lahůdku, která předčí i většinu restaurací. Je jedno, jestli sáhnete po Pollo, Mozzarelle, Salami nebo Prosciutto. Vždycky dostanete to, co chcete. Aneb jak říká Labello: "Ty máš káru, já mám kolo, pizza ristorante hlavně pollo."
Já miluju pizzu a pizza miluje mě. Pokud máš hluboko do kapsy nebo jsi gurmán jako já, tak v případě K-Classic nebo Dr. Oetkera nesáhneš vedle. Ať žije mražená pizza!
P.S.: V případě, že i ty máš nějakou oblíbenou, která se v recenzi neobjevila, pošli tip na instagram @yanchoechka