Co dělat, když se staneš obětí sexuálního násilí

Co všechno řadíme do sexuálního násilí?

WHO definuje sexuální násilí takto: „Jakékoli sexuální jednání zahrnující pokusy o dosažení sexuálního styku, nežádoucí sexuální poznámky a návrhy, činy směřující k obchodování či jinak namířené proti sexualitě jedince, které využívají nátlak. Může být prováděno kýmkoli, nezávisle na vztahu mezi obětí a pachatelem, a v jakémkoli prostředí včetně domova a práce.“

Je to asi nejrozšířeněji používaná definice, nicméně na konkrétních projevech sexuálního násilí je těžké se shodnout, protože je každá společnost vnímá jinak. Náš trestní zákoník uvádí jakožto trestně postižitelné chování napříkald toto:

Znásilnění
Sexuální nátlak
Pohlavní zneužití
Soulož mezi příbuznými
Zneužití dítěte k výrobě pornografie
Navazování nedovolených kontaktů s dítětem
atd.

Důležité je doplnit, že právo to vidí nějak a společnost zase onak. V našem právním systému nejsou postižitelné například sexuální narážky nebo některé formy sexuálního obtěžování – přitom je do sexuálního násilí často počítáme. Takže vidíš, že to není úplně jednoduché. Důležitou součástí je i souhlas, v tomhle případě spíš nesouhlas. Consent je při kvalifikaci sexuálního násilí zásadní, protože, and say it with me, není žádný consensual sex a non-consensual sex, je jenom sex nebo znásilnění. (Pod nesouhlas nespadá jenom to, že řekneš ne, často ani člověk není schopný souhlasu kvůli nátlaku, spánku, nebezpečí fyzického násilí atd.)

Něco se mi stalo, ale bojím se nebo to nechci nikomu říct. Co můžu dělat?

Tenhle pocit není nijak neojedinělý. Může se stát, že si událost ani nepřipustíš, natož abys ji řešil/a. Je to težká situace a je těžké se s ní vypořádat – to znamená i o ní někomu říct. Pokud o tom mluvit nechceš, nenuť se. Stejně tak tě nemůže nutit nikdo jiný.

V případě, že si chceš popovídat, ale stydíš se nebo se bojíš, můžeš využít různé anonymní poradny (např. skupinu SASA). Můžou ti pomoct vybudovat sebedůvěru a lépe se ti pak bude hledat odborná pomoc.

Proč je tak těžké to oznámit?

Důvodů je hned několik. Spousta obětí totiž svého násilníka zná osobně, dokonce někdy důvěrně a tenhle vztah může tvořit jistou překážku. Další důvod je spojený s důkazy nebo spíše s jejich nedostatkem. Oběť může mít pocit, že když žádné nemá, bude to stejně slovo proti slovu a nic se nevyřeší. Strach a stud také hrají svojí roli – spousta obětí se za to, co jim bylo provedeno, stydí, protože mají pocit, že je to jejich chyba. A v naší společnosti se bohužel nejdřív pátrá po tom, co měl člověk na sobě nebo jestli náhodou pachatele nějak neprovokoval. Pamatuj si ale, že pokud se staneš obětí sexuálního násilí, není to tvoje chyba. Není to něco, co se ti stane, ale něco, co ti někdo jiný udělá.

Kam se obrátit pro pomoc:

Organizace Profem (poskytuje zdarma právní a psychologickou pomoc)
Persefona (pro Jihomoravský kraj)
Bílý kruh bezpečí (linka pomoci: 116 006)
Centrum Rosa (poskytují i azylové domy)
Konsent (užitečné informace i svépomocná skupina, kontakt: svepomocnaskupina@konsent.cz)
Tvůj gynekolog/gynekoložka (Pokud došlo k fyzickému ublížení, tohle je must. Musíš především zjistit, jestli jsi v pořádku.)
Vyšetření HIV/AIDS: http://www.aids-hiv.cz/
Svépomocná skupina SASA
Najdi si terapeuta
Pokud se na to cítíš, zajdi na policii