Managovat Gen Z je jako hlídat kupu dětí, říkají manažeři a manažerky

Máme to černé na bílém: managovat Gen Z je jako pracovat ve školce. Vyplývá to z průzkumu, kterého se účastnilo tisíc manažerů a manažerek v USA, kteří přirovnávají řízení zaměstnanectva z generace Z k výchově dětí. Není to podle jejich slov o delegaci práce, jako spíš o neustálém připomínání toho, co mají dělat, emocionálním ujištění nebo nápravách základního chování na pracovišti.

Co z průzkumu vyplývá?

asi dvě třetiny respondentů*ek uvádí, že řízení zaměstnanců*kyň generace Z se spíše podobá výchově dětí než poskytování profesionálního vedení
54 % přirovnává své každodenní povinnosti k hlídání dětí
1 ze 3 manažerů*ek kontroluje, jak se Gen Z zaměstnanci*kyně mají a jak jim práce jde alespoň dvakrát denně
90 % uvádí, že učí generaci Z, jak v práci fungovat
téměř polovina musí pravidelně Gen Z zaměstnanectvu říkat, aby do práce chodilo včas
Více než 40 % manažerů*ek musí mladým zaměstnancům*kyním říkat, aby odložili telefony a komunikovali jako profesionálové
61% říká, že musí Gen Z držet za ručičku
52% uvádí, že Gen Z má problém i se základními a jednoduchými instrukcemi

Manažeři*ky Gen Z často učí nejzákladnější pracovní dovednosti, jako je vhodná komunikace se zákazníky nebo klienty, přijímání zpětné vazby, aniž by si ji brali osobně, přiznání chyb, zvládnutí emocí nebo efektivní multitasking.

Týká se to ale i chování na schůzkách, profesionální komunikace nebo správného dresscodu (office sirens, this is about you I fear).

V odpovědích se často objevoval time management nebo soustředění na práci. Spousta GenZers je často na telefonech, téměř polovina chodí do práce pozdě, mají zpoždění s plněním tasků a často jim trvá dlouho, než odpoví na zprávy a emaily. Zhruba třetina manažerů*ek jim také připomíná, aby po sobě uklízeli.

Je to chyba Gen Z, nebo jen není práce její životní poslání?

Podle hlavní kariérní stratéžky ResumeTemplates Julie Toothacre dává smysl, že někteří manažeři mají pocit, že svoje Gen Z zaměstnanectvo drží za ruku.

„Vstup generace Z na trh práce vypadal kvůli pandemii opravdu jinak než u předchozích generací. Mnozí museli absolvovat kurzy nebo stáže online, takže přišli o osobní školení, příležitosti ke každodennímu učení a všímání si základních pracovních norem. Mnoho společností omezilo podporu při nástupu do zaměstnání a na začátku kariéry kvůli snížení počtu zaměstnanců v oblasti lidských zdrojů,“ říká.

Generace Z podle ní nevyrostla tak rychle jako předchozí generace, proto se oproti nim zdá méně vyspělá. To, že mladí lidé zůstávají mladými tak dlouho, jak by měli, jim ale těžko můžeme dávat za vinu.

Generace Z je notoricky jedna z nejvyhořelejších generací ever a burnout zažívá rychleji než starší lidé. Podle průzkumu od Talker Research provedeného ve Spojených státech se u nich objevuje zhruba ve 25 letech, věk vyhoření průměrného respondenta je přitom 42 let. Průzkumů byla provedená celá řada a práce v nich bývá uváděna jako jeden z hlavních důvodů vyhoření. Týká se to i Česka.

Práce pro nás navíc není tak důležitá. Není to point našeho života - pracujeme, abychom si ten život vůbec mohli užít a abychom přežili.

Rigidní struktury korporátů a minimum wage jobs z nás neudělají entuziastickou pracovní sílu, zvlášť, pokud ani nemáme práci, která by nás alespoň trochu bavila nebo naplňovala.

Proto se velká část generace Z ani nesnaží šplhat po korporátním žebříku - něco, co pro dřívější generace znamenalo ulitmátní úspěch a čemu stálo za to věnovat čas a energii, je pro Gen Z únavná a zbytečná pracovní zátěž bez odpovídající společenské prestiže.

Téměř 42 % profesionálů*ek generace Z nemá zájem být manažery nebo manažerkami ani na střední úrovni a 70 % respondentů manažerské pozice vidí jako vysoce stresové s nízkou odměnou. Gen Z je radši, když se může zaměřit na osobní růst, v práci má flexibilitu a hiearchický postup ji moc nezajímá.

Tak co, je Gen Z líná a neschopná, nebo jenom práci věnujeme množství energie, které je přiměřené našemu platu a prostředí, ve kterém pracujeme?