Mužská identita prochází na mnoha frontách zásadní proměnou. Pevně dané hranice tradičních genderových rolí se vlivem společenských změn stírají a pojem „krize mužství“ je v Západním světě stále častěji skloňovaným souslovím. Jaký dopad může mít tradiční pojetí muže na psychické zdraví mužů? A je ještě ve společnosti místo pro stereotyp „pravého chlapa“?
Měsíc červen patří mužům a jejich mentálnímu zdraví, se kterým kromě jiného souvisí také osobní identita - tedy způsob vnímání vlastního já, sebepojetí a smysl existence. Tradiční představy o mužství se mění a na otázku, co dnes znamená mužství, nejspíš neexistuje jednoznačná odpověď.
Z jedné strany na stereotypní představy mužů jako silných bezemočních dobyvatelů tlačí feminismus, LGBTQIA+ hnutí nebo změny ve výchově a vzdělávání, na druhou stranu na tyto tendence nabourání statusu quo reagují urputní zastánci konzervatismu a genderově binárního světa, kteří se snaží zmíněnou představu správného chlapa upevnit a ukázat, že právě ta je ta jediná správná - ta, co tady přeci funguje už stovky let.
A tak mnozí muži (a nejen muži) hledají odpovědi, nové vzory a cesty, jak naplnit občas nejasná společenská očekávání. Už koncem 60. let minulého století se začalo mluvit o krizi mužství, která z debat nemizí ani dnes. Označuje důsledek měnícího se vnímání maskulinity, které vede k pocitům zmatku a nejistoty mezi muži. Souvisí s tlakem na výkon, emoční izolací či nevyhovujícími stereotypy.
Stereotypy tradované v patriarchálním světě, ve kterém žijeme, jsou ve výsledku škodlivé a zraňující. Určují například to, které koníčky a zájmy jsou ty pravé chlapské, že muži chtějí více sexu než ženy a mají být vůdčí typy, co ochrání a finančně zajistí svoji ženu a děti.
Mimořádně zraňující může být stereotyp, který mluví o tvrdosti, síle a odolnosti mužů, kteří by neměli projevovat emoce. Ty jsou přisuzovány „něžnému“ ženskému pohlaví a správní chlapi je nenosí, jsou totiž důkazem slabosti.
Důsledkem potlačování náročných emocí a snášení tlaku na výkon však může být zhoršené duševní zdraví - deprese, úzkosti nebo pocit selhání, a trpí i jejich vztahy, ať už partnerské, přátelské i rodičovské.
Debaty o mentálním zdraví mužů jsou stále tabu, přitom statistiky týkající se mužského psychického zdraví jsou alarmující. Podle statistik Světové zdravotnické organizace a Národního ústavu duševního zdraví si v České republice v roce 2023 vzalo život 1 031 mužů a 271 žen. Muži si tak berou život až čtyřikrát častěji než ženy.
Na vině samozřejmě nejsou pouze přetrvávající stereotypy, ale i nedostupná psychologická péče a nedostatečná prevence v Česku.
Ačkoliv se diskurz mění a například pláč u mužů je stále více tolerovaný, nesmíme zapomínat, že stigmatizující stereotypy mají dlouhé a tuhé kořínky a zbavit se jich je běh na dlouhou trať.
Je důležité rozlišovat mezi zdravou maskulinitou, která zahrnuje odpovědnost, sílu a péči, a toxickou maskulinitou, která tyto hodnoty žene do destruktivních důsledků.
Mužství by nemělo mít pevně dané hranice a jeho redefinice neznamená ztrátu mužnosti. Je cestou k respektující a citlivé společnosti, která bude přívětivá vůči autenticitě a rozmanitosti.
Neznamená ani ztrátu maskulinity - tradiční archetypy muže se nemusí mazat, ale je na místě je měnit. Muž nemusí být živitel rodiny - to ale neznamená, že nemá pečovat o své blízké. Stejně tak může být jeho nejoblíbenější hobby sledování fotbalu - nemusí to ale značit, že keramika dělá z jejího milovníka o něco menšího muže.