Pornografie je nedílnou součástí internetového světa, s její dostupností se ale čím dál tím víc mluví o škodlivosti porna na mozek a psychiku. Jak to tedy je?
Porno je nám díky internetu velmi blízko. Najít explicitní videa a obrázky nám zabere jen pár kliknutí, to je prostě fakt moderního života.
Mimochodem první filmy, které jsou označovány za pornografické, se začaly objevovat už před první světovou válkou.
S tím, jak je nám porno na blízku, ale můžeš narazit na spoustu lidí, kteří tvrdí, že je sledování pornografie pro člověka škodlivé. Jak to tedy je?
Výzkumy nám naznačují, že tihle lidé mají možná pravdu, ale ne tak úplně. Experiment doktorky Valerie Voon z katedry psychiatrie na univerzitě v Cambridge ukázal, že lidé s „nutkavým sexuálním chováním“ vykazují při sledování erotických obrázků odlišné vzorce mozkové aktivity než „zdravé“ kontrolní skupiny. Jedná se o podobné vzorce, jaké lze pozorovat například u uživatelů drog.
A co „nutkavé sexuální chování“ je? Jedná se o hypersexualitu, kterou Světová zdravotnická organizace teprve před pár lety zařadila na seznam nemocí. A jak se projevuje? Nadměrným vyžadováním sexu od stálého partnera, neustále se opakujícími nevěrami a častým střídáním sexuálních partnerů, posedlostí pornografií nebo třeba využíváním erotických linek. Ani toto však nemocným nepřináší dostatečné uspokojení, zato se dostavuje pocit studu, viny či deprese a nutkání se zakrátko objevuje znovu, jak informuje Národní zdravotnický portál.
Může nám tedy pornografie skutečně škodit? Voon a její tým pomocí magnetické rezonance zjistili, že lidem, kteří vykazují hypersexualitu, se zvýšila aktivita ve třech oblastech mozku. Tyto oblasti jsou u lidí s problémy s návykovými látkami aktivnější, když se jim ukazují „signály“ spojené s jejich oblíbenou drogou.
Jedná se o části mozku, které se podílí na zpracování odměny a motivace, na předvídání odměny a touze a na zpracování emocí. Takže ano, v souvislosti s hypersexualitou může být porno problémové.
Zásadní otázkou kolem porna ale je, jestli může násilný čin být důsledkem jeho sledování, jestli může podporovat znásilnění a sexuální násilí. Tato možnost se zkoumá už desítky let.
Například v 70. letech 20. století Berl Kutchinsky, profesor kriminologie na Kodaňské univerzitě, měřil sexuální trestné činy v Dánsku, Švédsku a Německu, které na přelomu 60. a 70. let legalizovaly pornografii. Nezjistil žádnou souvislost mezi nárůstem kriminality a dekriminalizací. Ve skutečnosti některé druhy sexuálních trestných činů v tomto období poklesly, včetně znásilnění a obtěžování dětí, píše BBC.
Uznávaný profesor psychologie Neil Malamuth z Kalifornské univerzity v Los Angeles zase provedl řadu studií zkoumajících pornografii a sexuální násilí, včetně jedné, které se zúčastnilo 300 mužů, a dospěl k závěru, že muži, kteří jsou už od narození sexuálně agresivní a konzumují hodně sexuálně agresivní pornografie, mají větší pravděpodobnost, že se dopustí sexuálně agresivního činu. Tvrdí však, že pornografie není příčinou přímo sexuálního násilí.
Porno však může negativně zasahovat do sexuálního života. Podle jednoho výzkumu, který zjistil, že muži, kteří sledovali více porna, byli méně spokojeni se svým sexuálním životem, to může být způsobeno typem konzumovaného porna. U žen tomu však bylo naopak.
Podle výzkumníku to může být především tím, že ženy mnohem častěji sledují pornografii se svým partnerem, naopak muži sami a sledují především praktiky, o které se bojí říci svým partnerkám. Jiná studie zase zjistila, že ti, kteří sledovali porno se svými partnery, uváděli, že se ve svém vztahu cítí oddanější a sexuálně spokojenější než ti, kteří ho sledovali sami.
Porno opravdu může škodit, ale především v případech, kdy už u jedince existuje nějaká predispozice. Jak je to ale u všeho, je důležité to s ním nepřehánět a uvědomovat si, že většinou neukazuje realitu.