Přihlášení se k heyfomo
Generace Z se bojí, že jejich děti budou iPad kids. Kdo je John Chungus a proč nám radí dotýkat se trávy?
Vaření z bahna nahradil Roblox a místo zákazu jít ven s kámoškou nebo kámošem z paneláku se noční můrou stalo zabavení mobilu. Dětí závislých na elektronických zařízení je dnes celá řada. Budou takové i ty naše? A co s tím má společného event Touch Grass od Johna Chunguse?
V newyorském Central Parku se na konci září uskutečnil event s názvem Touch Grass. Jeho pořadatel, postarší pán z New Yorku John Chungus, jím chtěl apelovat na mladé a dospívající, aby si nenechali ukrást technologiemi život a aby chodili častěji do přírody - klidně si jen tak šáhnout na trávu.
Starší ročníky generace Z jsou nejspíš poslední, které zažily své dětství a vyrůstání bez obklopení technologiemi a sociálními sítěmi. Samozřejmě, že nás zasáhly, ale mohli jsme si na ně zvykat postupně.
Děti pozdních devadesátek nebo počátků nového tisíciletí tak mohly zažít dospívání bez nezdravých návyků a každodenní konzumace obsahu na svých obrazovkách. To už dnešní děti říct nemůžou.
Přestože se lidem z naší generace přezdívá digital natives, tedy digitální domorodci, milujeme nostalgii a rádi se vracíme do dob, kdy jsme elektronické zařízení tolik nepoužívali, a vzpomínáme na chvíle, kdy naše social skills nebyly kvůli nadměrné komunikaci bez osobního kontaktu téměř na nule.
Prošel jsem si obdobím puberty, kdy jsem jen hrál na počítači, ale zároveň jsem zažil celé dětství, kdy jsem jen běhal po vesnici a žil jsem tak nějak celkově zpomaleně, vychutnával si každou minutu dětství. Jsem hrozně vděčný za to, že dokážu pracovat a využívat moderní technologie, které mi zlehčují život. Zároveň jsem hrozně vděčný za to, jak vnímám hodnoty reálného života, což mám primárně z dětství.
Mladí lidé jsou dnes v různých životních fázích - někteří studují, jiní pracují, ale jsou i tací, kteří se již stali rodiči. Zpětně je asi většina z nás ráda, že jsme byli v raném dětství telefony (na dnešní poměry) skoro nepolíbeni. Vyvstává tedy otázka - jak chceme ve vztahu k technologiím vychovávat naše děti?
Mladí lidé jsou na svých telefonech okolo 8-10 hodin denně a myslím si, že to není úplně dobré. Myslím si, že stejně jako když jsem byl já malý, tak byli lidé trochu dramatičtí a kritičtí ohledně toho, kolik času jsme strávili koukáním na televizi - že nás to prý zkazí, atd. To se očividně nestalo, ale myslím si, že pokud jste v jakési izolaci a máte svůj obličej neustále přilepený k obrazovce, tak se straníte od toho co se děje venku a nechodíte prožívat venkovní aktivity s lidmi, hlavně s lidmi.
Můžeme si přiznat, že technologie a sociální sítě se staly naším vězením a útěkem před reálným životem. Zabírají hromadu našeho času a mýtem je, že se tento problém týká pouze mladých lidí. Všechny nás to vcucne - přejdeme do stavu transu a scrollujeme i několik hodin. Pak nám dojde, že celou tu dobu, kterou jsme promarnili u obrazovek, jsme actually měli něco na práci.
Pracujte a podílejte se na svých životech, místo toho, aby jste sledovali životy ostatních.
Na event Touch Grass, přišli hlavně mladí lidé, kteří se ztotožnují s Chungusovými myšlenkami. Technologická zběhlost Gen Z tvoří velkou část jejich identity. I přes některé do očí bijící problémy spojené s nadměrným užíváním technologií, je mladí lidé nezavrhli úplně.
Technologické vychytávky nám samozřejmě dokáží neuvěřitelně zlepšovat životy - mapy, rychlý přístup k informacím, hudba je s námi na každém kroku nebo obyčejné kalkulačky v telefonech. Přestože tyto nástroje jsou skvělé a málokdo by o ně chtěl přijít, tak bychom na ně neměli spoléhat, což se těžko řekne.
Závislost a spoleh na technologie můžeme vidět na dnešních dětech. Těm extrémům říkáme iPad kids. Jsou to naši mladší sourozenci, neteře, synovci, jiní rodinní členi nebo random děti na ulici. Věta "Máš na mobilu nějakou hru?" je jejich poznávací znamení. Z těchto dětí závislých na obrazovkách se stal meme, ale vzbudily i obavy u nás jako budoucích rodičů.
Brzký přístup a přispůsobení se k elektronickým zařízením a jejich časté využívání ovlivnilo jejich kognitivní, lingvistický a sociálně-emoční vývoj. Tato tvrzení potvrzuje i zpráva z Národního monitorovacího střediska pro drogy a závislosti z roku 2024.
Nadměrné užívání digitálních technologií je vnímáno jako závažný veřejnozdravotní problém, který má řadu negativních dopadů na jednotlivce i jejich okolí.
Naše děti čeká úplně jiné dětství, než bylo to naše. Přístup k zábavě bude mnohem snazší a naše schopnost je zabavit bude podřízena jiným podmínkám. Budou velmi pravděpodobně obklopeni technologiemi a obrazovkami v úplně jiném měřítku. Dobrým způsobem, jak tento problém vyřešit, je trávit více času v přírodě. Nejlépe v přírodě a s lidmi. Naše propojení s přírodou je nenahraditelná část lidského života, které si musíme vážit víc a víc.
Jsme na této planetě Zemi. Tohle je jediné místo, které můžeme mít navždy. Tak proč se nedotknout trávy? Proč ne? Koho to bude bolet? Nikoho. Šáhněte si na trávu.
Okolo 54 % teenagerů v USA si myslí, že tráví na svých telefonem více času, než by mělo. A jedna třetina rodičů má obavy ohledně času, který jejich děti stráví u obrazovek. Osobně se svého screen time někdy také leknu a myšlenka toho, že mé dítě stráví u obrazovky hodiny děnně místo toho, aby běhalo po ulici, stavělo domečky pro skřítky nebo pochtívalo sleepovers se svými kámoši na zahradní trampolíně, mě vždy zasáhne. Kdybych tomu, ale zvládla zabránit - byla bych nadšená. Není to však ode mne trochu naivní představa?
Ráda bych vychovala děti, které nejsou minimálně v raném věku ovlivněné mobily, tablety nebo počítači. Rozhodně bych je nechtěla od technologie odstřihnout úplně, protože to za mě ani není možné. Každopádně minimalizovat to určitě jde. Samozřejmě prvně musíte sami, jako rodiče, omezit čas strávený u obrazovek (pokud se nejedná o práci) a místo toho se snažit věnovat svým dětem.
S tvrzením, že Gen Z nechce vychovávat iPad kids, souhlasím. Myslím, že většina z nás si lépe uvědomuje, co to s těmi dětmi dělá. Obzvláště je vidět zkrácený attention span (rozsah pozornosti), což je patrné i na nás, kteří jsme se k telefonům a těmto technologiím dostali až v pozdějším věku – tato schopnost je snížená. Dětský mozek ještě není vyvinutý, je teprve ve fázi vývoje a tyto krátké, ale silné impulzy na pozornost mají značně negativní vliv na jeho vývin. Přímých negativních vlivů je samozřejmě více, ty nepřímé jsou však dle mého názoru ještě větším problémem do budoucna. Za nepřímé následky považuji ty, jejichž původem je zanedbání ostatních aktivit, které skutečně rozvíjí kognitivní funkce a mnohé schopnosti, na úkor trávení času na obrazovkách. Děti už neběhají venku, nestaví bunkry a pexeso taky skoro nehrají.
Mým dětem bych možnost učit se s technologiemi nechtěl zakazovat, vlastně mám pocit, že ty zákazy obecně nefungují. Budu se snažit o to, abych jim celoživotně ukazoval, co vše reálný svět nabízí a jak může být fajn na tomhle světě být, prostě jen existovat a vychutnávat si omezený čas, který tu strávíme. Ať už v lese, na horách, na zahradě nebo prostě s lidmi, které mám rád. Pak už jen doufám, že je to přesvědčí, že technologie jsou pomocník, a ne lepší svět než ten reálný.
Toto téma je mi velmi blízké, jelikož mám dva malé synovce, u kterých teď toto téma doma řešíme. Já jsem svůj první telefon dostala ve čtvrté třídě a stařší šestiletý synovec ho má dostat při nástupu do první třídy a vlastní tablet už nějaký ten pátek má. Vím, že doba je jiná, ale zároveň mi to příjde dost crazy. Vím, že technologie dokáží neuvěřitelně rozvíjet dětský mozek například v rámci jazyků, což bych chtěla rozhodně také využívat. Nicméně jsem je několikrát načapala na stránkách nebo při hraní her, které stoprocetně nebyli relevantní vůči jejich věku a z toho mám strach. Celkově vzdělání pro rodiče v tomto ohledu, čímž myslím rodiče versus výchova dětí v digitálním světě by mělo být rozšířenější a mělo by se o tom více bavit.
Gen Z rodiče budou v něčem určitě velmi specifičtí (jako každá jiná generace rodičů). Nejspíš už teď dokážeme říct, že se budeme snažit analyzovat mentální zdraví našich dětí. Budeme se zajímat o jejich duševní pohodu a celkově mental health issues budou na stole častokrát a (snad) v otevřených debatách. Tuto potřebu komunikovat s němi jejich inner problémy si sami nejspíš odnášíme z dopadu sociálních sítí, keré mají velký efekt na naši psychickou kondici.
Využívání technologií při výchově dětí však není jen tak černobílé. Mnoha rodičům to usnadňuje životy. Některé programy pro děti jsou koneckonců velmi prospěšné a dokáží velmi kvalitně posilnit jejich mozek a lecco je naučit. Ale jak se říká čeho je moc, toho je příliš. Sama jsem velmi zvědavá kam se technologie za pár let posunou. Jaké výchovné techniky budeme jako gen Z rodiče používat? Nevyhneme se výchově dalších iPad kids? A budeme své děti vychovávat venku, jak moc rádi tvrdíme, přestože většina z nás miluje svůj drahocenný home office?
Myslím si proto, že akce jako Touch Grass je skvělou připomínkou toho, že digitální svět není vše a jen tak být v přírodě je to nejlidčtější co můžeme zažít. Těším se, až za pár let dostanu na všechny mé otázky odpovědi. Jak tyto otázky vnímáte vy?
Zdroje: @impact, Pew Research center, Národního monitorovacího střediska pro drogy a závislosti, generalcatalyst.com