Pokud tě zajímá, jak vypadá život v Austrálii a jak tu zvládnout delší návštěvu, čti dál, mám pro tebe Austrálii 101.
Protože jsme toho poslední týden moc nepodnikly a už jsem tady delší dobu, můžeme se dneska podívat na nejlepší a nejhorší věci na Austrálii.
Na tu jsem si pořád nezvykla. Naše vlaky a autobusy jsou prostě mnohem lepší a už mi chybí dokonce i Český dráhy, což je věta, kterou jsem si nikdy nemyslela, že řeknu. Bez auta se tady člověk na spoustu míst nedostane, ale silnice tu taky nejsou žádná sláva. Spousta lidí navíc řídí hrozně a děje se to víc než v Česku. Občas je to ale vtipný a dělat si z místních řidičů srandu je jedna z mých oblíbených aktivit.
P.S.: Mluvím o východě Austrálie a okolí Sydney. Západní Austrálie je v tomhle prý o mnoho lepší.
K tomu můžu říct jediný - I miss Kolektor. V Praze je spousta míst, kde člověk může sedět celej den a učit se nebo pracovat, najít takový kavárny v Sydney je ale složitý. Většina zavírá okolo třetí hodiny odpoledne a nechají tě tam sedět maximálně hodinu nebo dvě. Navíc nemají ani zásuvky a záchody k čemuž se ještě dostanu. Celkově mě tohle hodně překvapilo, ale od Australanů jsem se dozvěděla, že to začalo až po pandemii, jelikož většina lidí pořád zůstává na homeoffice a jednoduše do kaváren tolik nechodí.
Otevírací doby jsou celkově dost zvláštní. Většina kaváren, restaurací nebo obchodů zavírá poměrně brzo. Kavárny často už brzo odpoledne, obchody zpravidla kolem pěti hodin. Vyjímkou jsou supermarkety, který bývají otevřený do večera.
Nejdivnější jsou ale restaurace, který buď zavírají už dopoledne nebo otevírají naopak až k večeru. Často se tak stává, že většina míst je celý odpoledne zavřená, což je docela problém, když si někde po cestě potřebuješ dát late lunch. Na druhou stranu se ti může stát, že si nedáš ani pozdější večeři, protože zrovna všechny restaurace v okolí zavírají už v osm, což znamená, že tě usadí nejpozději do sedmi. Je to celkově hrozně random a jediné, na co se dá ve výsledku spolehnout, je mekáč.
Tohle je stoprocentně největší průser Austrálie a potvrzuje mi, jak jsem z Česka v určitých věcech rozmazlená. Restaurace a benzínky zpravidla mají vlastní záchody, když jsi ale ve městě, najdeš tam jenom veřejný. Kavárny svoje vlastní nemají, a když jsi opravdu v centru, tak ani některý restaurace. To je další důvod, proč nemůžeš někde delší dobu sedět, protože na záchod musíš odejít úplně pryč. Celkově musím říct, že záchody jsou v Austrálii v porovnání s Českem docela nasty.
Ještě jsem tady neměla brunch, kterej by mi nechutnal, ale většina dalšího jídla není moc dobrá nebo je průměrná a neodpovídá tak ceně. Restaurace jsou hodně hit or miss a nejde se spolehnout ani na hodnocení, navíc jsou fakt drahý. Za českým jídlem si stojím na 100 % a těším se na pořádnou svíčkovou nebo guláš.
Abych nebyla jenom hater, tak to zakončím tím, co úplně miluju a bude mi chybět. Jednou z nich je Priceline, kterou jsem ze začátku moc nemusela, ale teď jsem v ní pořád. Je to drogerka spojená s lékárnou - něco jako naše DMko. Mají dost jiných produktů, ale spousta je lepší než ty naše a navíc mají cute balení a na to já letím.
Najdeš tady i pharmacy grade kosmetiku, jako je La Roche-Posay, BiOil nebo Bioderma, make-up značky jako Elf a Nyx a spoustu australských značek včetně skincare. V jednom z dalších deníčků se na to určitě podíváme víc, protože už jsem spoustu věcí vyzkoušela and I love it!
Jídlo je prostě hit or miss. Spousta jídel, který jsem tu měla, nebyla moc dobrá, ale stejně tolikrát jsem se najedla fakt dobře. Měla jsem výborný fish and chips i ne moc dobrý fish and chips, měla jsem skvělý sushi a hrozný sushi. Jak už jsem psala, spolehnout se dalo hlavně na snídaně a brunche, především pak na avo toasty a nejlepší zážitek jsem měla s gulášem ze Sokola. Proto si jídlo zaslouží být v obou kategoriích.
Australský kafe je nepřekonatelný. Ještě jsem tu nikde neměla kafe, který by mi nechutnalo, a to i v menších městech nebo vesničkách. Dokonce i to na benzínkách není úplně špatný, a to je co říct.
Jsem thrifting person through and through, a tady je to ráj hrabáren a vintage stores. Nevýhoda je, že spousta hezčích vintage obchodů je přehnaně drahá, ale ještě pořád jsem on a hunt na pěkný cowboy boots, takže rozhodně navštívím další (thrift store guide je taky incoming!).
Tady nemůžu říct, že by místní příroda byla lepší než česká, protože obě jsou stejně krásný, nicméně je to jedna z mých nejoblíbenějších věcí na Austrálii. Pohladit si klokany nebo každý den sledovat papoušky se mi už zase dlouho nepodaří a taky mi to bude chybět. Kakadu jsou hlavně hrozně roztomilý a silly a moc chci jednoho domů.