Deníček z Austrálie: Jak jsme kupovaly lístky na twenty one pilots v bushi po tom, co nám vačice snědla brambůrky

Roadtrip time

Když jsme se vrátily z Blue Moutains, měly jsme jeden den na oddech a hned v úterý jsme zase ráno nasedaly do auta a vyrazily směrem na jih. Hlavní destinace byly Jervis Bay, Canberra a Narooma, ale stavěly jsme i po cestě a první zastávka byla v Kiamě.

Kiama

V tomhle malým roztomilým městečku je největší blowhole (basically gejzír) na světě a jezdí se na ní koukat skoro milion lidí ročně. Voda z ní stříká nahoru díky jeskyni, která se nachází pod ní a za přílivu se plní vodou, která se dírou dostává až nahoru. My dorazily až za odlivu, takže žádná gejzír show se nekonala, ale pokud má člověk štěstí, může vidět sloupec vody dosahující až 25 metrů vysoko.

I bez gejzíru se mi městečko líbilo, neodpustily jsme si samozřejmě ani brunch a obcházení local obchůdků.

Jervis Bay

Final destination prvního dne byla oblast Jervis Bay, konkrétně jsme přespávaly v kempu Bream Beach u protější Georges Basin, která strašně smrděla a připomínala spíš Mácháč než cutesy místo na koupání. Zajely jsme si proto přímo k zálivu, kde jsou krásný snow white pláže a průzračná voda. Teplo už sice moc nebylo, ale tak jsme Češi ne.

V kempu měli gril, takže jsme si udělaly BBQ night a seznámily se s místníma klokanama, který jsme podplatily mrkví a banánem. Nechali se i docela mazlit, ale ať už jsou jakkoliv roztomilý, jde z nich respekt, především pak z těch big boys. A fun fact, smrdí jako koně.

Paní na recepci nám řekla, že kromě klokanů mají i hady (ty jsme nenašly) a possums, takže Zuzka byla celou noc na possum watch a někdy ve dvě ráno jednu z nich chytla, jak nám žere zapomenutý brambůrky. Possums jsou basically jako kočky, very silly a very cute, takže vše odpuštěno.

Druhý den ráno jsme ještě objely další beaches okolo Jervis Bay a odpolko vyrazily do Canberry.

K těm vačicím - v Austrálii nejsou klasický vačice, který si představíš (you know, ty co si hrajou na mrtvoly, když se na ně špatně podíváš). Vačice (aka opossums) pochází z Ameriky, kdežto v Austrálii žijí possums, který jsou mnohem roztomilejší a hezky česky se jim vědecky říká kusu nebo taky bez překladu prostě possum. Takže v titulku technicky lžu, ale když řeknu, že nám chipsy snědla kusu, tak nikdo nebude vědět, navíc to zní kinda silly a já nejsem biolog, tak what do I know. (A possum se blbě skloňuje.)

Kupování lístků v bushi

Google maps nás na cestě do Canberry trochu zklamaly a poslaly nás místo po dálnici bushí po malinkých cestičkách. Pro víc kontextu si představ, že tři hodiny jedeš uprostřed ničeho, kompletně bez signálu (u might as well turn on letadlo mode), kolem tebe jsou jenom keře, sem tam spálená země, pomalu se stmívá a ty potřebuješ v sedm večer nastoupit na Ticketmaster a bojovat v předprodeji o tickets na koncert.

Do civilizace jsme to nestihly, ale naštěstí se našlo místo, kde nám alespoň trochu šly data, takže jsme si hezky zaparkovaly na kraji cesty. Po chvíli u nás zastavil nějakej Australan a ptal se, jestli nepotřebujeme pomoct a já se mu nedivím - viděl tam tři holky, jak s telefonama stojí u auta in a state of distress a asi si říkal, že jsme úplně mimo. We kinda were, also fuck Ticketmaster.

Canberra

Jet do Austrálie a nenavštívit Canberru je jako jet do Česka a nenavštívit Brno - mega hloupý rozhodnutí. Sice jsme toho z ní moc neviděly, ale všechny místečka, který jsme objevily, were giving hidden gems. Úplně to nevysvětlím, ale hrozně mi připomínala Brno, spíš než vzhledem asi atmosférou (and I love Brno so spokojenost).

Zašly jsme si na brunch a do cute obchůdků, kde jsem utratila až moc peněz za pins se Spongebobem, bomba hair clip, kterej mi ani neudrží vlasy, ale je ve tvaru motýlka, takže jem ho musela mít, a taky za nádhernej necklace (měl rozbitý zapínání, který jsem vyměnila za dvě minuty a kvůli tomu -nebo spíš díky- mi dali 15 dolarů slevu, i love Australany).

Narooma

Večer jsme dorazily do Naroomy, kde jsme přespávaly v motelu, což pro mě bylo hrozně exciting, protože jsem v něm nikdy nebyla a bylo to správně nasty a punkový. V Naroomě jsem taky měla nejhnusnější chinese takeaway ever, což mě přivádí i k tomu, že jídlo v Austrálii není moc dobrý. Nejsem si jistá, jestli jsme měly zatím jenom smůlu, ale jediný, co mi tu opravdu chutnalo, byly snídaňový jídla a avo tousty.

Fastfoody i restaurace jsou spíš miss, což je otravný, protože jsou poměrně drahý a pro mě je jídlo vždycky součástí zážitku. V Česku můžeš jít do sebehoršího pajzlíku a víš, že si tam dáš bomba guláš nebo smažák. Tady si sedneš do fancy restaurace se super hodnocením a dostaneš meh jídlo za pětistovku. A to si vybíráme věci, který se nedají moc zkazit, jako kuřecí burger nebo losos, ale leave it the Australians to mess it up, i guess. (Ale ty avo toasty jsou 11/10.)

Anyway, Narooma byla jinak pěkná. Po cestě domů jsme si koupily návnady na krmení stingrays, který jsme sice nenašly, ale aspoň jsme na jednu rybku nalákaly chobotnici a nasbíraly si mušle. Domů jsme dojely úplně mrtvý a za deště, kterej jejich skvělý silnice ještě zlepšuje.

Další týden máme spíš oddych, ale podíváme se do Moss Vale a jednoho bomba sekáče/antikvariátu v Sydney, tak stay tuned!